Byl jste nekdo pred prevratem v Sovetskym svazu, konkretne v Rusku?

Já jsem byl v SSSR a to tak že na vojně na pár týdenním cvičení/ostré střelby protivzduš.obra­ny/už nevím přesně kde to bylo.Na nějaké polopoušti nebo stepi…Jelo se tam i s technikou vlakem.Nezapomenu na ty chatrče podél kolejí,otrhané děcka škemrající okolo vagónů když jsme někde stáli,vděční za bonbon,kousek čokolády,za žvýkačku…bydleli v jedné místnosti i s kozou,ovcí…děs­.Na nádražích makaly vesměs ženské,tahaly pražce dřevěné,chlapi seděli a chlastali a kouřili.V nějakém městě fronta lidí u jakési cisterny,pak jsme se dozvěděli že tam se tak prodávalo jejich pivo tzv.kvas.Takže tak a to bylo pár roků před samet.revolucí­.Podepisovali jsme že o tom nesmíme mluvit,ale to už snad teď neplatí…

Ano dvakrát. 1983 v Moskvě, 1986 ve Sverdlovsku i v tajze V tajze pro mně super. Dřevěná dača a na všechny strany 60 km nic jiného než tajga. Jinak než na motocyklu Ural se sajdou se tam nedalo dostat. Jel jsem i obyčejným vlakem, který stál na každé mezi. Nikoho jsem se neptal.
V narvaném trolejbusu v Moskvě se najednou ozvalo „inostraněc“ ( cizinec ) a v tu ránu bylo kolem mně volno i místo k sezení mně nabízeli.
Prostý život, nenasycený trh, ale hlady nikdo neumíral a každý někde „bydlel“. Nic bez čeho by se nedalo žít. Kradlo se tam asi tak jako nyní u nás.

Upravil/a: mosoj

V Sovětském svazu ano, v Rusku ne…
Byl jsem v Kazachstánu (velký problém se tam dostat) a na Ukrajině (v poho)…
Na Ukrajině jsem byl ´se skupinou´ – takže jsme měli dozorce, který nad námi držel ochrannou ruku (rozuměj – dohlížel, abychom se nezatoulali mimo dovolená místa) a vyřizoval veškeré bumážky – jednou jsem se vydal z hotelu bez dovolení tam, kam mne nohy nesly – asi za hodinu mne zadrželi a poněkud ´vychovali´ (obuchem) policajti – mysleli si, že su místní bezdomovec (ano, v SSSR už tehdy byli bezdomovci – inu, nejrozvinutější stát na světě) a chci se zatoulat mezi turisty (na tamní módu vlasatej, v džínách a vytahaným svetru) bylo to naopak – jakmile zjistili, že su innastraněc, odlifrovali mne do hotelu (tam si u průvodce ověřili moji totožnost – a pěkně ho za mé toulání ´sjeli´ – mně se důkladně omlouvali)… Pak už jsem si s potulkami ani ´neškrtnul´…
V Kazachstánu – na soukromé pozvání, jsem se naopak toulal ´bez ladu a skladu´, i mimo centrum AlmaAty (cikánské vesnice na východním Slovensku jsou/byly mnohem komfortněji zařízené) – lidé vysloveně milí a přijemní (až užvanění) a neuvěřitelně pohostinní – akorát nevím, jestli z toho neměl můj ´pozyvatel´ nějaké trable – už se mi nikdy neozval…

Na povolení, pozvání, dostal jste trasu z které jste nesměl odbočit jinak vás ihned nasměrovali. Nejsem příznivec, této velmoci, ale za války zahynulo okolo 24 milionů sovětů, většina můžské populace, na př, ročník 1923 mužské populace nepřežilo 80% sovětů, města zdevastována rozbobardována a v roce 1950 již začala studená válka vedená strýčkem Samem a jeho celosvětové šmejdění, tak sověti opět začali zbrojit. Tudíž se nedivmě bídě, rozvalinám, chatrčím v Sovětském svazu a že ženy tvrdě pracovaly na stavbách, železnicích poněvadž můžské populace bylo méně a.t.d.. Na př. čechů zahynulo okolo 400 tisíc, anglánů 450 tisíc za druhé světové války, příznivců Ady, kteří světový masakr rozpoutali 7 milionů.

Upravil/a: Kryšpín

V osmdesátých letech jsem tam několikrát služebně byl. Jednou v Kaliningradské oblasti a vícekrát na raketové střelnici Kapustin Jar. S civilisty jsme v Kaliningradské oblasti do styku vůbec nepřišli, ve stepi občas ano, většinou se jednalo o kočovné pastevce, kteří ruštinu ovládali ještě méně než my. S vojáky zákl. služby jsme měli zapreščeno gavariť, s důstojníky pouze v přítomnosti styčného důstojníka (jeho trvale doprovázeli dva namakaní mladíci v civilu). Major Osipovič mi za jedno KáDéčko dal skvělý sovětský útočný nůž, zřejmě měli velkoryse pojatou evidenci výzbroje ( u nás by za to byl prokurátor), hladem to jistě nebylo, pohankové kaše byl vždy dostatek (v neděli byla i jáhlová).

Můj otec tam byl s cestovkou, tuším, že měla název WERMACHT!

Před převratem nemohl být nikdo v Rusku, jelikož se to jmenovalo Svaz sovětských socialistických republik (SSSR, CCCP). To jen na okraj.
Co se týče bídy apod., moc to nešlo, protože jsi musel dodržet cestu kam jsi cestoval a do „vnitrozemí“ tě nepustili.

Moje příbuzná byla kdysi v Rusku v Moskvě, mimo jiné v Kremlu a byla se podívat i na Lenina. Dnes, když se o něčemí bavíme, kdo má na co nějaký názor a kdo má pravdu, říká (samozřejmě v legraci): Viděla jsi Lenina? Já odpovídám: Ne. Ona na to. Takže já mám pravdu. Viděla jsem Lenina. 🙂