Proboha, bude se historie znovu opakovat?

ad Kepler: už staří Řekové se mylně domnívali, že si sami určují osud. Znalci historie tvrdí opak a zpětně poukazují na předem dané intervaly opakování dějin. První nastává po padesáti létech atd. Horizont událostí lze sice občas oddálit, ale čas jeho běh dorovná s tím, že skok je dynamičtější a bolestivý.

Č as a události jsou smotané do spirál. Na tom se asi shodnem. A dokonce do spirál ze spirál, tedy vyšších řádů. A řekl bych, že těch řádů je fakt hodně. Od jedné smyčky, která ještě není ani dokončena – existence našeho prostoročasu, až po tu nejmenší – pohybovali bychom se někde pod úrovní plankova času. Obecně si to lze představit jako ručičkové hodinky s obrovským množstvím ručiček: Lze si všimnout, jak se kolem jedné osy točí hodinová, minutová a vteřinová ručička. Múžem si snadno představit i subvteřinovou ručičku, ale taky týdení, měsíční, roční… A klidně můžem i přifávat ručičky na „mezipolohy“. Z toho pak plyne, že ač se nám zdá, že se některé jevy opakují, tak nikdy nejsou úplně stejné.

A k osudu: Osud, nebo náhoda? Je to jedno. Obojí, dle mého názoru jen vyjadřuje neschopnost popsat budoucnost. Připustíme-li, že současnost je dána VŠEMI okolnostmi minulosti, zákonitě musíme připustit, že budoucnost je pevně dána VŠEMI prvky v současnosti. Je tedy neměnná a dána již v počátku věku. Je definována přírodními zákony, včetně chování lidí, bo jde o činnosti mozků (všech najednou) a jejich vzájmené interakce a to jsou, jak známo, pouze chemické reakce. Jsou tedy předem dány. To, že si myslíme, že něco ovlivňujeme svoji vůlí (a vůle zase není nic jiného, než chemické interakce v mozcích) je hluboký omyl daný naší nabubřelostí a pocitem jedinečnosti a vyjímečnosti. I to je jen chemická reakce podléhající přírodním zákonům. Jediné, co nás „chrání“ je to, že nevíme vše, nejsme tedy předem správně a 100% předpovědět budoucnost. Takříkajíc nedostatek vstupních údajů, a my to nazýváme náhodami, nebo naopak osudem.

Všechny civilisace si myslely, že budou věčné… Římané si mysleli, že jejich republika dobyde svět a bude věčná, titéž Římané si později mysleli, že jejich císařství nikdy neskončí… :D
Řekové zničili sami sebe, totéž by se dalo říct i o Římanech aj. Vždy se najde něco, kvůli čemu padnou.

Nic není věčné a nikdo neřídí svůj osud (alespoň podle mě). :) I tato naše dnešní civilisace jednou skončí… Jedno končí, druhé začíná…

No nevím, podle mě se s tím osudem nemýlili. Neexistuje nic jako předem nalinkovaný osud. A ten interval 50 let, to už vůbec ne. Nápad s demokracií se zopakoval až po více než po dvou tisících letech. Oni ti Řekové nebyli zas tak úplně blbí.

Až na to, že jejich demokracie byla vcelku jiná a nebyla jim nijak prospěšná. Všichni mudrci bezmála ji pokládali za jednu z nejhorších forem vlád… :'D

Řeky (ty starověké) považuju za jedny z nejdůmyslnějších a nejchytřejších v historii, ale ne díky demokracii… v té se sekli a nakonec je zničila (více méně)…

Jj.. demokracie funguje, pokud společnost nemá problémy. Všichni do všeho kecaj a nikdo za nic neodpovídá, přesněji odpovědnost je přenášena na zcela nekonkrétní osoby. Jakmile však začne společnost problémy mít, je lepší atoritativní systém. Někdo, kdo rozhodne je za svá rozhodnutí také odpovědný a v krajním případě jej může i svrhnout. Současní mocní by se měli ponaučit z minulosti a vědět, že ty největší civilizace vymřeli ve své podstatě na blahobyt. Neochotu umírat, bojovat o holé životy. Proto nás přežijí pronárody, které hoho schopné jsou. K životům jim stačí extrémě málo. Jenže my tolik lpíme na našem blahobytu, že nejsme ochotni umírat a vyřváváme tu, že „si přeci platíme armádu“ a podobný kydy…

@ Edison
Jj přesně
Jinak problémy jsou vždycky takže… :'D

Ten hlavní problém demokracie (z mého pohledu) je, že lidé (nevyučeni pro vládnutí) neumí ani by neměli vládnout a to se týká i polit. stran, parlamnetu aj. vládních složek… Prostě lidé jsou ”kategoristi” a někdo umí něco, co ten druhý neumí – kuchař nebude mluvit do práce instalatérovi, instalatér do práce kuchařovi. Stejně tak lidé neumí vládnout sami sobě.

Pak ještě to hloupé rozdělení moci na jiné a jiné až je v tom bordel a buď tam nakonec není žádná moc nebo se dá takhle snadno zmanipulovat nebo ovládnout.

:)

Tak já jsem na konci svého příspěvku ty problémy popsal, které na to mají vliv. Jinak souhlasím. Ještě k tomu přidám nekontrolované drobení moci v dnešním pojetí demokracie. Třeba u nás: Bureš sice získal 30% hlasů, ale v absolutních číslech si pouhých 1,5 mil. lidí přálo jeho vládu. Tzn., že zástupce toho 1,5 mil. lidí má jako vládnout zbývajícím 8,5 mil. A to je podle mě špatně. A my, místo toho, abychom byli schopni se dát dohromady a tomuto jevu se postavit (bez ohledu na to, kdo vyhrál), tak své síly čím dál víc drobíme mezi slabší a slabší subjekty. Pak to při sestavování vlád dopadá ak to dopadá. A to ne jen u nás. Dokonce i v Británii (kde byla standardem byla „vláda jedné strany“) donuceni ke koalici. A, podle mě správně, to všichni vnímají jako úpadek společnosti. Já bych volební systém změnil tak, že bych nechal poměrný systém, nikoli většinový, ale do padlamentu by se dostaly pouze 4 nejsilnější strany. Hned by se vyjednávalo o vládách mnohem snáze.

Ano to by bylo lepší, ale stejně by se ti ”výherci” vlády nezměnili, vždyť není možné si tam někoho vybrat. Sami nijak vládnout neumí, a to něco málo co by uskutečnili by se zase změnilo v další vládě, kterou by s největší pravděpodobností ”vyhrál” zase někdo jiný.

Nějaký člověk je tam ministrem toho a pak zase onoho, pořád si jen mezi sebou prohazují ministerstva (které často ani neumí řídit, ani jim nerozumí) a vládu a nikam to nevede…

Stejně je hloupost, aby si lidé volili ”nějaké lidi,” které vůbec neznají, nic o nich neví – vědí možná tak jejich jméno a jejich vzhled + nějaké zakl. životní informace, což je na nic… Obyčejní lidi neovládající umění vlády s žádnými politickými znalostmi si nemohou vybírat někoho, koho neznají, v něčem emu nerozumí…

A pak ještě se vnich vyznat, tolik lidí-byrokratů až je v tom chaos…