Bude možné být nesmrtelný?

Je to blbost,.
Pokud by někdo v současnosti vymyslel elixír, kdo bude rozhodovat o tom,, kdo má žít dlouho a jaký má být klíč výběru? Kdo má být " tím,ů kdo bude rozhodovat a vybírá? Jsou jedinci, jejichž život má větší hodnotu?

Ucvedu jeden názor na nesmrtelnost, o níž píše Kasrekl Čapekj v dramatu Věc Makropulos.

Hlavní postavou je operní zpěvačka Emilie Marty – Elina Makropulos, dcera lékaře císaře Rudolfa II. –, která díky elixíru života žije víc než tři sta let. Život ji postupně přestává těšit, je vyčerpaná, osamocená a cynická. Vysvětlí společnosti, že věčný život není to nejlepší, co může člověka potkat, už všechno zná, na nic se netěší, již se jen nudí. Drama končí slovy, dobře, že je smrt na světě.

Z toho plyne, že nesmrtelnost, po které touží lidstvo snad od nepaměti, může být někdy na obtíž.

Uvědomte sio, , že Každý život je vymezen narozením a smrtí. I kdyby neexistovala ssmrt, lidé by si nevážili života. Došlo by k přelidnění.J .ak by vypadala Země, kdyby smrt neexistovala?

Je třeba si uvědomit že ten , kdo odešel, do věščnýách lovišť, zůstává stále živý ve vzpomínkách těch, kteří ho měli rádi.

Upravil/a: annas

Ne, nebude.

Podívej se, za to, jak rychle se zrychtujeme do penálu, si můžeme, většinou, sami. Ne nezbytně každý jednotlivec sám, ale jedinec, rodina, komunita, společnost. Prostě: my, lidi, nejsmradlavější a nejagresivnější opice na téhle planetě.

Takže ano, pokud by to bylo pro většinu lidí prioritou (což pořád není, pozor na to!), mohla by tady většina jedinců strašit hodně dlouho. A jak dlouho? No, to nikdo neví, to bychom věděli, až by to bylo tou prioritou, a až by pro to byla s to udělat i něco jiného, než si něco koupit, nebo mlet pantem, většina lidí, rodin, komunit, etc. etc. etc.

Ale jednou natáhne brko každý. Bylo to tak, bude to tak. Nevíme, sice, proč, ale víme, že to tak bylo, je a bude – protože už to tak je, sakra, od věků!

To máš, jako s moderní medicínou: není mor, málo koho zmorduje horká nemoc, ale zase je šlak a rakovina. Odstraníš jeden problém, přibude druhý. Žádný pokrok není, to je jen illuse, svět se točí v kruhu, v periodách.

Je to nesmysl.

Už se ptal… otázka

Věřím, že NE.
To by planeta neustála…
😉

Upravil/a: da ny

Nesmrtelnost je komplikovaný koncept, který navždy změní naše chápání života, stárnutí a smrti. Zatímco je pravděpodobné, že lékařský výzkum a pokrok v technologiích mohou významně prodloužit lidský život, úplná nesmrtelnost je zatím stále v doméně sci-fi a filozofie.

Vědecký pokrok v oblasti genetiky, buněčné biologie a biotechnologie může potenciálně zpomalit nebo zastavit proces stárnutí. Například výzkum telomerázové enzymu, který má roli v procesu stárnutí našich buněk, může jednoho dne vést k léčbám zaměřeným na prodloužení života.

Nicméně, dokonce i kdybychom byli schopni zastavit biologický proces stárnutí, stále by tu byly jiné překážky na cestě k nesmrtelnosti. Jednou z nich jsou nemoci a nehody, které by mohly ukončit život, ať už jsme teoreticky „nesmrtelní“ nebo ne.

Nakonec je tu filozofická a etická otázka. I kdyby byla nesmrtelnost možná, bylo by to opravdu něco, co bychom chtěli? Konečnost našich životů dává hodnotu času, který máme, a motivuje nás k tomu, abychom ho užili a dosáhli našich cílů. Měli bychom také zvážit dopady nesmrtelnosti na přelidnění, zdroje a sociální struktury.

Takže zatímco je fascinující přemýšlet o možnosti nesmrtelnosti, reálně je to stále ve sféře fikce a spekulací. Ale kdo ví, co budoucnost přinese?

Všechna mnohost a dělitelnost/di­verzita je jen iluze. Ve vesmíru je omezené množství věcí (informací, jednotek) a ty se neustále akorát jen mění; mísí a oddělují. Vše je však transformací Jediného. O smrtelnosti nemůže být řeč. Nejsi tu na návštěvě (nepřišel jsi ani neodejdeš). Izolované já neexistuje; jen mysl (ego) si postavila hranice a oddělenou individualitu, já vs svět, vs vše ostatní. Jakoby nebyla součástí světa, nevycházel z něj a nezahrnovala (nezosobňovala) jej.

Lék na co? Není „to“ nemoc. Ani „to“ neexistuje; tak jak si to představuješ.

Existují tvorové, kteří dokážou zregenerovat téměř z ničeho i tvorové, kteří nestárnou ani nejsou nemocní a jejichž buňky se neustále obnovují.

Osvícení, probuzení a někteří thaumaturgové mají pod kontrolou mj. celé své tělo (každou buňku, energii, molekulu, atom – a menší části sebe), jako takového ho mohou dle libosti ovlivňovat a měnit: třeba i činit nezranitelné, nestárnoucí, klidně i věčné; kdyby chtěli (taky se mohou dle vůle transformovat, jak chtějí). Ale to je zbytečná marnivost a nesmyslné lpění na životě (či spíše konkrétní, momentální formě) pramenící z ega. Ze všech ‚tvých‘ prvků a energie bude poskládáno něco jiného, „tvé“ vědomí nezanikne.

Upravil/a: Disraeli