Brýle, hodinky, pero s videozáznamom (kamerou)

Kloním se k bodu 2 . Asi stejné dilema jako nahrávání hovorů v mobilu. Řeším to tak, že soukromé hovory (nahrávky) mažu. Aplikaci k nahrávání hovorů mam stále zapnutou na pozadí. Takže ať volám někam nebo přijímám hovor, tak se nahrává. Je fakt, že kámoši o tom ví. Mám to hlavně kvůli firmám.
Doplňuji:
Firmy není povinnost upozorňovat (pozor! nahrávání zvuku, u obrazu je to jiné), takže neupozorňuji. Některým nevyžádaným hovorům jsem to řekl na konci hovoru s tím, že to podstoupím, tu nahrávku Úřadu na ochranu údajů. I u nevyžádaných SMS od firem si dělám screenshot displeje mobilu. Jinak u firem tvrdě nahrávám aniž by to věděli a pak se divý vedení jak jednají s lidmi.

Upravil/a: anonym

Vžij se do situace známeho, priateľa, který navíc může být třeba naštvaný nebo mít nějakou jinou nepříjemnou náladu.
Proto hlasuju pro 2.

Podle zákona – varianta 2), podle života, často 3), ale podle praxe ani jedno. Protože málokdo má potřebu používat skryté záznamy, pokud ano, zapíná jen v oddůvodněných případech a ze závažných důvodů (na něž pamatují legislativní výjimky).
V ostatních situacích je natáčení (např. na mobil) zjevné, takže tím je informační aspekt splněn a jestliže by někdo měl výhrady, může se průkazně ohradit.
Doplňuji:
Ad led, vzhledem k tomu, že k tvému stylu toto nesedí, naskýtá se jediné vysvětlení – ve zralém věku jsi podlehla pokušení svůdníka, z něhož se vyklubal agent a ty teď hledáš nějaké morální ospravedlnění, jak se vypořádat s vtíravými výčitkami.

Upravil/a: anonym