Bezdomovci 2012–14

Na území Prahy je prý 4000 bezdomovců a za dva roky jich má být 6000. Loni jich 25 zemřelo na podchlazení – přesněji: 25 z nás lidí umrzlo uprostřed hlavního města. Co si o tom myslíte?

Doplňuji:
Díky za všechny čtyři odpovědi k otázce.

Asi je pravda, že důvod bezdomovectví může být různý. Nevylučuju, že jsou jedinci, kterým takový způsob života vyhovuje. Nevím sice, zda právě takoví jedinci nepotřebují nějakou tu lékařskou (psychologickou) pomoc, ale překvapuje mě, jak počty těchto milovníků bídy stoupají. Že by nějaká nová móda? Spíš mě napadá, že chlapům, a většina bezdomovců jsou zřejmě muži, jejich ješitnost nedovolí na otázku odpovědět jinak, než že jim to vyhovuje, a ne „nemužně“ přiznat, že nevědí kudy kam z toho ven.
Pomáhat páchnoucímu alkoholikovi, který veškerou pomoc svěřepě obrací v niveč, je extrémně náročné. Straší mě možnost, že (téměř?) kdokoli z nás, bude-li po určitou dobu vystaven bezdomovskému životu, překročí nějakou mez, za níž neodvratně propadně alkoholismu a onomu odmítavému, krátkozrace kořistnickému vztahu ke světu a pomstychtivosti vůči lidem, kteří si žijí na jiné úrovni společenské důstojnosti.
„Zmrzlého cikána“ jsem neviděl. Možná proto, že cikáni více drží pohromadě, byť třeba ze vzdoru proti většinové společnosti, a nikoho ze „svých“ zmrznout nenechají. Možná proto, že stát ze strachu před obviněním z rasismu vynakládá na rómskou otázku tolik, že mu nezbývá na… na „své“? Odpovědět může toliko ten, kdo má k dispozici čísla.
Shodou nešťastného osudu může kohokoli z nás potrefit cokoli, život je svinstvo. Ale co je stát, společnost, lidi, kde v takovém neštěstí umrzneme v roští nebo v koutě u zdi. -iv- píše o své „minipomoci“. Je to pomoc, zájem o člověka, a sluší se za ni poděkovat. Kdo má jistotu, kdy že ho taková pomoc nemůže zachránit před omrzlinami? Na druhou stranu je zjevné, že „průměrný občan“ nemůže sám tuto problematiku ani organizačně ani svými zdroji řešit. Bohužel, jsme-li správci veřejných zdrojů, máme na bedrech důležitější záležitosti, než život nějakého individua či financování hrdinů ochotných se pomoci věnovat. Jen namátkou: cyklistickou stezku za milión, Pandury z Rakouska nebo, vemte si, sehnat bizóní kůže do VIP prostorů na stadionu..... Nemáme snad plné ruce se tou rvačkou protáhnout, něco si urvat, nebo aspoň nepřijít o flek?
Skončím u citátu jakéhosi politika – umělce, který tady vhodně uvedl barbakan. Nevím, proč se mi vybavil podobný citát datovaný do doby Klementa Gottwalda: „Když se kácí les, létají třísky“. Zakládat anketu, který z nich je horší nebo jak dalece je sociální či humánní společnost, v níž taková prohlášení veřejných činitelů projdou, raději nebudu…