Amaterské divadlo

.divadlo je živý organizmus. Tvrdím po dlhoročných skúsenostiach, že žiadny herec nie je bez „breptov“ a potknutí. Ten ktorý to tvrdí, trpí ťažkou „zábudlivosťou“. Každé takéto oživenie len zvyšuje popularitu divadla.
NEVZDÁVAŤ SA!

Hrával jsem, byl jsem součástí ochotnického souboru coby malý chlapec (soubor však nebyl dětský, byl jsem v něm jediný svého věku). Jezdili jsme s vlastním představením psaného podle pohádky J. Pechové po republice a sklízeli úspěchy; já si tehdy vysloužil uznání od samotného doc. Císaře (což byl tehdy v divadle pojem), že „tak přirozený dětský výkon ještě neviděl“. Rád na to vzpomínám…

Na základní škole jsme měli dramatický kroužek ve kterém jsme nacvičovali pohádky .Ty jsme pak hráli pro ostatní žáky školy.Brali jsme vše velmi vážně a já na to ráda vzpomínám.

Ja tez hral,ale jen vyjimecne v detstvi v jedne pohadce.Hral jsem trpaslika a budil jsem vodnika – „Kabunka“ se jmenoval.
Nejvice me na tom bavilo,ze jsem se ulil ze skoly.
Spis moji rodice hravali ochotnicke divadlo.

Máme dramaták a ve skole taky hrajeme pohadky