Historie úprav
Zeptal/a se – 19.červenec 3:16
Samovolné představy v mysli
Rodina a vztahy – Děti a rodičovství
Poslední dobou mám, řekněme podivné samovolné představy v mysli.
Podobné věci se mi děli svým způsobem vždy, ale přijde mi, že je to
u mě poslední dobou mnohem častější – klidně i několikrát do
dne.
Abych vysvětlila: někdy, například když jdu, mám v hlavě natolik živý
výjev, že do něčeho vrazím, že si doopravdy v tu chvíli říkám, že
jsem do něčeho vrazila, ačkoli ve skutečnosti jsem stále metr před zdí,
nebo do čeho jsem v té představě vrazila. Tak to nějak začalo, jenže
poslední dobou ty představy jsou delší (oproti sekundě nebo dvou, to je
představa, která mi trvá uvědomit si, že není realita klidně i minutu).
Například jen před chvílí jsem si myslela, že jsem v jiné místnosti a
mluví na mě moje matka, ale když jsem si uvědomila, že jsem někde úplně
jinde, tak najednou nevím, o čem na mě mluvila, přestože si zcela jasně
pamatuji její hlas a jak se mě na něco zeptala, nebo že jsem měla
představu, že jsem si kousla do kusu syrového masa, přijde mi, že si
pamatuji, jak mám ten kousek na jazyku i přesto, že se nic podobného nikdy
nestalo. Nevím, jestli to s tím souvisí, ale mám v hlavě neexistující
vzpomínky, jak něco dělám, přestože jsem to nikdy nedělala.
Nevím, co s tím, protože se mi nikdy nic podobného nestávalo. A abych
byla upřímná, od chvíle, co se mi to děje, mám mnohem lepší paměť a
zapamatuji si téměř cokoli – dřív jsem měla paměť, že jsem si na
něco ani po pár dnech nic nezapamatovala, přesto si teďka pamatuji do
podrobností věci, které se odehráli před pár měsíci – to je věc,
která s tím nemusí ale souviset, protože obojí svým způsobem přišlo,
když jsem začala hodně přemýšlet, ale přesto ty představy jsou natolik
reálné, že naopak ztratím vnímání reality na tu chvíli.
Když jsem se o tom s někým podělila, řekl mi, že se mu to děje taky,
ale přesto mi na tom nepřijde něco dobrého. Ty představy jsou doopravdy
jako by se právě staly, přestože jsem do té zdi ještě nevrazila, protože
stojím metr od ní, ale přesto, kdyby se mě někdo zeptal, dokážu si
naprosto přesně vybavit, jaké to je.
Upřímně ani nevím, co čekám za odpověď, proto děkuji, když mi někdo sdělí svůj názor. Nedokážu přesně vyjádřit, jaké to v tom momentě je, protože ty chvíle většinou sotva přesahují pár sekund.
Zeptal/a se – 19.červenec 10:28
Samovolné představy v mysli
Zdraví – Ostatní zdraví
Poslední dobou mám, řekněme podivné samovolné představy v mysli.
Podobné věci se mi děli svým způsobem vždy, ale přijde mi, že je to
u mě poslední dobou mnohem častější – klidně i několikrát do
dne.
Abych vysvětlila: někdy, například když jdu, mám v hlavě natolik živý
výjev, že do něčeho vrazím, že si doopravdy v tu chvíli říkám, že
jsem do něčeho vrazila, ačkoli ve skutečnosti jsem stále metr před zdí,
nebo do čeho jsem v té představě vrazila. Tak to nějak začalo, jenže
poslední dobou ty představy jsou delší (oproti sekundě nebo dvou, to je
představa, která mi trvá uvědomit si, že není realita klidně i minutu).
Například jen před chvílí jsem si myslela, že jsem v jiné místnosti a
mluví na mě moje matka, ale když jsem si uvědomila, že jsem někde úplně
jinde, tak najednou nevím, o čem na mě mluvila, přestože si zcela jasně
pamatuji její hlas a jak se mě na něco zeptala, nebo že jsem měla
představu, že jsem si kousla do kusu syrového masa, přijde mi, že si
pamatuji, jak mám ten kousek na jazyku i přesto, že se nic podobného nikdy
nestalo. Nevím, jestli to s tím souvisí, ale mám v hlavě neexistující
vzpomínky, jak něco dělám, přestože jsem to nikdy nedělala.
Nevím, co s tím, protože se mi nikdy nic podobného nestávalo. A abych
byla upřímná, od chvíle, co se mi to děje, mám mnohem lepší paměť a
zapamatuji si téměř cokoli – dřív jsem měla paměť, že jsem si na
něco ani po pár dnech nic nezapamatovala, přesto si teďka pamatuji do
podrobností věci, které se odehráli před pár měsíci – to je věc,
která s tím nemusí ale souviset, protože obojí svým způsobem přišlo,
když jsem začala hodně přemýšlet, ale přesto ty představy jsou natolik
reálné, že naopak ztratím vnímání reality na tu chvíli.
Když jsem se o tom s někým podělila, řekl mi, že se mu to děje taky,
ale přesto mi na tom nepřijde něco dobrého. Ty představy jsou doopravdy
jako by se právě staly, přestože jsem do té zdi ještě nevrazila, protože
stojím metr od ní, ale přesto, kdyby se mě někdo zeptal, dokážu si
naprosto přesně vybavit, jaké to je.
Upřímně ani nevím, co čekám za odpověď, proto děkuji, když mi někdo sdělí svůj názor. Nedokážu přesně vyjádřit, jaké to v tom momentě je, protože ty chvíle většinou sotva přesahují pár sekund.
