Zeptal/a se – 28.leden 18:50
Rodina a vztahy – Partnerství, manželství
Dopis:
Vím, že tě tímhle asi otravuji, ale slibuji, že tohle je poslední. Už
nikdy tě nebudu otravovat a už nikdy na tebe nebudu civět. Chci, abys ale
věděl pár věcí. Mysli si o mě co chceš a vím, že si o mě nic
pěkného nemyslíš, ani nebudeš, ale mě je to jedno. Protože potřebuji,
abys tohle všechno věděl.
Píšu tohle 28.1 , takže den předtím, než jsem ti to řekla. Brečím
u toho jako želva, protože vím, že řekneš NE a tenhle dopis ti pak
dám.
Prosím, přečti si to o samotě a byla bych ráda, kdybys to nikomu
neříkal. Díky.
Pavle…
Když tohle čteš, tak jsi mi dnes řekl něco, co už se mi z paměti
zřejmě nikdy nevymaže.
Řekl jsi- NE. A samozřejmě, že tuhle odpověď jsem nechtěla, ale co mi
zbývá. Je to tvůj život a já tě pochopitelně nemůžu do ničeho nutit.
Ale chci,abys věděl, že jsem kvůli tobě dělala tolik hrozných věcí,
které by normálního člověka ani nenapadli. Pamatuji si všechno, co jsi mi
kdy řekl. Pamatuji si den, kdy jsi přišel do školky a já tě jako malá
neměla ráda. Ve skutečnosti to byla jen přetvářka a já tě měla víc
než ráda. Když jsme každý šel do jiné třídy, bylo to pro mě hrozné
odloučení a já vždy doufala, že my dva někdy skončíme ve stejné
třídě. Když se dostavila možnost, že bychom mohli být ve stejné
třídě, srdce mi poskočilo radostí. A když jsi tam první den vešel,
zaplnila mě vlna radosti. Zase jsem tě mohla denně vídat. Jen tě vidět.
Celé dva roky jsem tajně doufala, že si mě všimneš. Že mi něco řekneš.
Ale ve více než 90% jsem musela naší konverzaci začínat já. Což mě
neskutečně mrzelo. Byla jsem pro tebe vzduch. Nic… Prošla jsem si za tu
dobu přes pár vztahů, protože jsem si myslela, že kdžy budu s někým
jiným, zapomenu na tebe, ale pořád jsem myslela jen a jen na tebe. Protože
ten na koho jsem čekala celou dobu, jsi TY ♥.
To TY jsi mě naučil, co je to láska.
To TY jsi mě naučil, co je to milovat někoho tak moc, až to bolí.
To TY jsi mi dokázal na rtech vykouzlit úsměv.
To TY jsi mě dokázal rozbrečet během vteřiny.
To TY jsi byl můj smysl života.
To kvůli TOBĚ jsme se těšila do školy.
To kvůli TOBĚ jsem se řezala 6 měsíců :/ ( i když jsem věděla, že
sebepoškozování nesnášíš).
To TVOJE ignorace mě ničila.
Když jsi o mě jen zavadil pohledem, byla jsme nejšťastnější na
světě.
Když se naše pohledy setkaly, měla jsme motýlky v břiše.
Když jsi odpověděl na jakoukoliv mojí stupidní otázku, byla jsem
v ráji.
Slyšet tvůj hlas, koukat se ti do očí, denně tě potkávat…
Byl to pro mě ráj.
Ale řekla jsem si, že ty o mě zjevně ani nezavadíš a tak jsem se rozhodla
jít a na všechno se tě zeptat. Zeptat se na otázku, na kterou už chci
5 let znát odpověď.
A chtěla jsem tvojí odpověď, která mi řekne, zda jsem brečela každou
noc oprávněně, nebo ne. Zda jsem se řezala zbytečně, nebo ne. Zda jsem
doufala v nemožné, nebo ne. Zda jsi na mě někdy vůbec pomyslel, nebo
ne.
Chtěla jsme ti říct, že jsi pro mě všechno.
Jsi pro mě víc, než si dokážeš představit.
Já vím, že je to divné, protože tě ani skoro neznám, ale…
Já si nemůžu pomoct. To, co k tobě cítím není to, že tě mám jen
ráda. Je to tak, že tě miluji! Strašně moc… Ale bohužel, ty mě ne.
Tak a to je všechno, co jsem chtěla, abys věděl.
Vím, že budu mít ještě nějaké vztahy, ale chci aby sis zapamatoval, že
to budeš ty, na koho budu vždycky čekat. TY!
Měj se hezky, Pavle…
S láskou,
Bára
Zeptal/a se – 28.leden 18:58
Rodina a vztahy – Partnerství, manželství
Dopis:
Vím, že tě tímhle asi otravuji, ale slibuji, že tohle je poslední. Už
nikdy tě nebudu otravovat a už nikdy na tebe nebudu civět. Chci, abys ale
věděl pár věcí. Mysli si o mě co chceš a vím, že si o mě nic
pěkného nemyslíš, ani nebudeš, ale mě je to jedno. Protože potřebuji,
abys tohle všechno věděl.
Píšu tohle 28.1 , takže den předtím, než jsem ti to řekla. Brečím
u toho jako želva, protože vím, že řekneš NE a tenhle dopis ti pak
dám.
Prosím, přečti si to o samotě a byla bych ráda, kdybys to nikomu
neříkal. Díky.
Pavle…
Když tohle čteš, tak jsi mi dnes řekl něco, co už se mi z paměti
zřejmě nikdy nevymaže.
Řekl jsi- NE. A samozřejmě, že tuhle odpověď jsem nechtěla, ale co mi
zbývá. Je to tvůj život a já tě pochopitelně nemůžu do ničeho nutit.
Ale chci,abys věděl, že jsem kvůli tobě dělala tolik hrozných věcí,
které by normálního člověka ani nenapadli. Pamatuji si všechno, co jsi mi
kdy řekl. Pamatuji si den, kdy jsi přišel do školky a já tě jako malá
neměla ráda. Ve skutečnosti to byla jen přetvářka a já tě měla víc
než ráda. Když jsme každý šel do jiné třídy, bylo to pro mě hrozné
odloučení a já vždy doufala, že my dva někdy skončíme ve stejné
třídě. Když se dostavila možnost, že bychom mohli být ve stejné
třídě, srdce mi poskočilo radostí. A když jsi tam první den vešel,
zaplnila mě vlna radosti. Zase jsem tě mohla denně vídat. Jen tě vidět.
Celé dva roky jsem tajně doufala, že si mě všimneš. Že mi něco řekneš.
Ale ve více než 90% jsem musela naší konverzaci začínat já. Což mě
neskutečně mrzelo. Byla jsem pro tebe vzduch. Nic… Prošla jsem si za tu
dobu přes pár vztahů, protože jsem si myslela, že kdžy budu s někým
jiným, zapomenu na tebe, ale pořád jsem myslela jen a jen na tebe. Protože
ten na koho jsem čekala celou dobu, jsi TY ♥.
To TY jsi mě naučil, co je to láska.
To TY jsi mě naučil, co je to milovat někoho tak moc, až to bolí.
To TY jsi mi dokázal na rtech vykouzlit úsměv.
To TY jsi mě dokázal rozbrečet během vteřiny.
To TY jsi byl můj smysl života.
To kvůli TOBĚ jsme se těšila do školy.
To kvůli TOBĚ jsem se řezala 6 měsíců :/ ( i když jsem věděla, že
sebepoškozování nesnášíš).
To TVOJE ignorace mě ničila.
Když jsi o mě jen zavadil pohledem, byla jsme nejšťastnější na
světě.
Když se naše pohledy setkaly, měla jsme motýlky v břiše.
Když jsi odpověděl na jakoukoliv mojí stupidní otázku, byla jsem
v ráji.
Slyšet tvůj hlas, koukat se ti do očí, denně tě potkávat…
Byl to pro mě ráj.
Ale řekla jsem si, že ty o mě zjevně ani nezavadíš a tak jsem se rozhodla
jít a na všechno se tě zeptat. Zeptat se na otázku, na kterou už chci
5 let znát odpověď.
A chtěla jsem tvojí odpověď, která mi řekne, zda jsem brečela každou
noc oprávněně, nebo ne. Zda jsem se řezala zbytečně, nebo ne. Zda jsem
doufala v nemožné, nebo ne. Zda jsi na mě někdy vůbec pomyslel, nebo
ne.
Chtěla jsme ti říct, že jsi pro mě všechno.
Jsi pro mě víc, než si dokážeš představit.
Já vím, že je to divné, protože tě ani skoro neznám, ale…
Já si nemůžu pomoct. To, co k tobě cítím není to, že tě mám jen
ráda. Je to tak, že tě miluji! Strašně moc… Ale bohužel, ty mě ne.
Tak a to je všechno, co jsem chtěla, abys věděl.
Vím, že budu mít ještě nějaké vztahy, ale chci aby sis zapamatoval, že
to budeš ty, na koho budu vždycky čekat. TY!
Měj se hezky, Pavle…
S láskou,
Bára
Doplňuji:
Chci jen vědět, zda je to dobrý nápad, mu tohle dát.