Historie úprav

Daidal

Odpověděl/a – 18.červenec 13:54

Společná je v tomto případě jen bída, rozdělená pro všechny. Jinak nesmyslná utopie. Podnikání a ekonomika nefunguje stejně jako práce (pracovní příležitosti, odměny, benefity, možnost růstu,…).
Tohle zní hezky, i když je to naprostá kravina. Omezování ve všech směrech a diktatura. Rovnost i ve smyslu majetku, ale ta nikdy není skutečná a je to jen nespravedlnost a bída.
A proč osobní majetek vlastnit a zbytek ne? Proč něco vlastnit a něco jiného ne, to je nesmyslné a nelogické. Podniky ani půda ani domy a podobně nemohou být společné…
Do osobních věcí toho může patří hodně. Jakékoli takové „nulové“ vlastnictví a „všechno všech“ postrádá smysl a už ten princip je chybný. Pak už tam ani není potřeba práce ani peněz. Peníze jsou kapitál (a majetek), je jedno, jak veliký. Každý majetek, každá věc je kapitál. Peníze slouží ke koupi/investování pro vlastní potřebu..taky k rozšiřování, zvětšování majetku, zlepšování způsobu života. Ale v komunismu ne. Tam by teoreticky neměly být ani peníze.

Ve Spartě měli společné i ženy. Ve Spartě měli všechno společné a vše dělali pro dobro společnosti/státu jako celku i na úkor osobního prospěchu, luxusu. Tam si ale na nic nehráli, oni věděli, že to nepřináší benefity pro jednotlivce. Bylo to založené na obří disciplíně, „robotické“ oddanosti a nastavení vůči státu, kdy každý plnil svůj účel, pohrdali blahobytem, přepychem a komfortem. Bylo to celé založené na nekomfortnosti, na tvrdosti. Půdu neměli společnou, ale občané měli podíl na půdě a mohli ji vlastnit a každý z nich měl stejný díl. A většinou se ta půda využívala nějak ve prospěch všech, bylo tam něco užitečného pro stát. Hodovali/jedli taky společně a jídlo bylo taky víceméně společné (většinou každý něco přinášel z té své části půdy).
Měnu měli nehodnoutnou, daně jen v době války, drobné osobní příjmy sloužily k vlastnímu opatření zbroje. Ostatně všechno to bylo kvůli válce, veškerý jejich život od narození po stáří a celý ten systém byl nastaven pro válku, válečnou přípravu a výcvik.
Takže tohle byl případ „vše společné“, kde to „fungovalo.“ jenže ono to nebylo tak, že vše bylo doslova všech a fungovalo jen do jisté míry, díky velké omezenosti, řekněme dobrovolnému strádání a tvrdému způsobu života „pro dobro celku“ atd.

Daidal

Odpověděl/a – 18.červenec 13:57

Společná je v tomto případě jen bída, rozdělená pro všechny. Jinak nesmyslná utopie. Podnikání a ekonomika nefunguje stejně jako práce (pracovní příležitosti, odměny, benefity, možnost růstu,…).
Tohle zní hezky, i když je to naprostá kravina. Omezování ve všech směrech a diktatura. Rovnost i ve smyslu majetku, ale ta nikdy není skutečná a je to jen nespravedlnost a bída.
A proč osobní majetek vlastnit a zbytek ne? Proč něco vlastnit a něco jiného ne, to je nesmyslné a nelogické. Podniky ani půda ani domy a podobně nemohou být společné…
Do osobních věcí toho může patří hodně. Jakékoli takové „nulové“ vlastnictví a „všechno všech“ postrádá smysl a už ten princip je chybný. Pak už tam ani není potřeba práce ani peněz. Peníze jsou kapitál (a majetek), je jedno, jak veliký. Každý majetek, každá věc je kapitál. Peníze slouží ke koupi/investování pro vlastní potřebu..taky k rozšiřování, zvětšování majetku, zlepšování způsobu života. Ale v komunismu ne. Tam by teoreticky neměly být ani peníze.

Ve Spartě měli společné i ženy. Ve Spartě měli všechno společné a vše dělali pro dobro společnosti/státu jako celku i na úkor osobního prospěchu, luxusu. Tam si ale na nic nehráli, oni věděli, že to nepřináší benefity pro jednotlivce. Bylo to založené na obří disciplíně, „robotické“ oddanosti a nastavení vůči státu, kdy každý plnil svůj účel, pohrdali blahobytem, přepychem a komfortem. Bylo to celé založené na nekomfortnosti, na tvrdosti. Půdu neměli společnou, ale občané měli podíl na půdě a mohli ji vlastnit a každý z nich měl stejný díl. A většinou se ta půda využívala nějak ve prospěch všech, bylo tam něco užitečného pro stát. Hodovali/jedli taky společně a jídlo bylo taky víceméně společné (většinou každý něco přinášel z té své části půdy). Podnikání a práce tam taky nebyla (jako práce a povinností bylo spousta, ale ne ve smyslu zaměstnání nebo tvoření hodnoty).
Měnu měli nehodnoutnou, daně jen v době války, drobné osobní příjmy sloužily k vlastnímu opatření zbroje. Ostatně všechno to bylo kvůli válce, veškerý jejich život od narození po stáří a celý ten systém byl nastaven pro válku, válečnou přípravu a výcvik.
Takže tohle byl případ „vše společné“, kde to „fungovalo.“ jenže ono to nebylo tak, že vše bylo doslova všech a fungovalo jen do jisté míry, díky velké omezenosti, řekněme dobrovolnému strádání a tvrdému způsobu života „pro dobro celku“ atd.