Historie úprav

UPhelp

Odpověděl/a – 30.květen 16:22

Některé firmy podobný pracovní model mají. Když pracovníci střídají dvě dvanáctihodinové směny (denní, noční), tak jsou 3 dny v práci, 2 dny doma, dva dny v práci, 3 dny doma, 2 dny v práci, 2 dny doma a opět 3 dny v práci a pak se to poakuje – pořád dokola. Dva týdny, které se neustále opakují, jeden delší (pracovně), jeden kratší. Dělá se to tak hlavně u nějakých dělnických prací, ve výrobných (někde u linky), v kanceláři ne.
Pro zjednodušení to vypadá takhle:
PRVNÍ TÝDEN:
Po – Út (pracovní)
dva dny volno
Pá – Ne (pracovní)
DRUHÝ TÝDEN:
dva dny volno
St – Čt (pracovní)
tři dny volno
. . .

Nutno dodat, že to může být takhle nebo podobně i v kanceláři nebo kdekoli jinde, ale je to hlavně na zaměstnavatelovi, jak si to zařídí. Něco sice upravuje zákon a nařízení vlády (max. počet odpracovaných hodin a podobně), ale zbytek je vždy na firmě.
Vláda tohle podle mě určitě nenařídí ani nezavede. Ani na úřadech. Tam je třeba otevřeno pro veřejnost většinou Po a St, ale pracovníci dělají většinou normálně pondělky až pátek a většinou osmihodinovky a to se jen tak nezmění.

Ve světě existují taky „svobodné firmy“ nabízející svobodnou práci (zaměstnanci mají volnost, sami si určují spoustu věcí a mají tu možnost se to zařídit tak, jak chtějí a potřebují. Často mají třeba zadané nějaké množství práce, které je třeba udělat, ale už je jen na nich jak a kdy to udělají, jen když to budou mít v čas). Pár takových je i v Česku.
Taky to spousta zaměstnavatelů nabízí různě, třeba i práci z domova nebo na odměny, podle množství práce (a nikoliv odpracovaných hodin) a další podobné. To už závisí na druhu práce, potřebách firmy a hlavně na té samotné firmě (majitelli), jak si to zařídí. Mají v tom docela volnost, zákony se řídí jen takové všeobecné věcí (jaká má kdo práva, povinnosti a postavení ve společnosti, jakož i vzájemné vztahy), ale jinak si firma může nastavit skoro, co chce, co jí vyhovuje.

UPhelp

Odpověděl/a – 30.květen 16:30

Některé firmy podobný pracovní model dávno mají. Když pracovníci střídají dvě dvanáctihodinové směny (denní, noční), tak jsou 3 dny v práci, 2 dny doma, 2 dny v práci, 3 dny doma, 2 dny v práci, 2 dny doma a opět 3 dny v práci a pak se to poakuje – pořád dokola. Dva týdny, které se neustále opakují, jeden delší (pracovně), jeden kratší. Dělá se to tak hlavně u nějakých dělnických prací, ve výrobně (někde u linky), v kanceláři ne.
Pro zjednodušení to vypadá takhle:
PRVNÍ TÝDEN:
Po – Út (pracovní)
dva dny volno
Pá – Ne (pracovní)
DRUHÝ TÝDEN:
dva dny volno
St – Čt (pracovní)
tři dny volno
. . . a repete.

Nutno dodat, že to může být takhle nebo podobně i v kanceláři nebo kdekoli jinde, ale je to hlavně na zaměstnavatelovi, jak to zařídí. Něco sice upravuje zákon a nařízení vlády (max. počet odpracovaných hodin a další taková pravidla), ale zbytek je vždy na firmě.
Vláda tohle podle mě určitě nenařídí ani nezavede. Ani na úřadech. Tam je třeba otevřeno pro veřejnost většinou Po a St, ale pracovníci dělají většinou normálně pondělky až pátky a většinou osmihodinovky a to se jen tak nezmění.

Ve světě existují taky „svobodné firmy“ nabízející svobodnou práci (zaměstnanci mají velkou volnost, sami si určují spoustu věcí a mají tu možnost se to zařídit tak, jak chtějí a potřebují. Často mají třeba zadané nějaké množství práce, které je třeba udělat, ale už je jen na nich jak a kdy to udělají, jen když to budou mít v hotové). Pár takových je i v Česku.
Taky to spousta zaměstnavatelů nabízí různě, třeba i práci z domova nebo na odměny, podle množství práce (a nikoliv odpracovaných hodin) a další možnosti. To už závisí na druhu práce, potřebách firmy a hlavně na té samotné firmě (majitelli), jak si to zařídí. Mají v tom docela volnost, zákony se řídí jen takové všeobecné věcí (jaká má kdo práva, povinnosti a postavení ve společnosti, jakož i vzájemné vztahy), ale jinak si firma může nastavit skoro, co chce, co jí vyhovuje.
Většina firem má nastavený „běžný“ pracovní režim, cca 40 h týdně (nebo celkově cca 80 hodin za dva týdny), je to pohodlnější, nechtějí zavádět něco nového, vymýšlet a zkoušet „neověřené.“
Taky byla častá otázka (ze strany vlády) o zavedení 4-denního pracovního týdne, ale ani to by nezavedli (a nezvládli). Žádná vláda nemá koule ani odhodlání, hlavně nechce nést zodpovědnost nebo dělat složitá rozhodnutí, vyžadující moc práce spolu s tou odpovědností (a případnou vinou).

quentos

Odpověděl/a – 30.květen 17:11

Některé firmy podobný pracovní model dávno mají. Když pracovníci střídají dvě dvanáctihodinové směny (denní, noční), tak jsou 3 dny v práci, 2 dny doma, 2 dny v práci, 3 dny doma, 2 dny v práci, 2 dny doma a opět 3 dny v práci a pak se to opakuje – pořád dokola. Dva týdny, které se neustále opakují, jeden delší (pracovně), jeden kratší. Dělá se to tak hlavně u nějakých dělnických prací, ve výrobně (někde u linky), v kanceláři ne.
Pro zjednodušení to vypadá takhle:
PRVNÍ TÝDEN:
Po – Út (pracovní)
dva dny volno
Pá – Ne (pracovní)
DRUHÝ TÝDEN:
dva dny volno
St – Čt (pracovní)
tři dny volno
. . . a repete.

Nutno dodat, že to může být takhle nebo podobně i v kanceláři nebo kdekoli jinde, ale je to hlavně na zaměstnavatelovi, jak to zařídí. Něco sice upravuje zákon a nařízení vlády (max. počet odpracovaných hodin a další taková pravidla), ale zbytek je vždy na firmě.
Vláda tohle podle mě určitě nenařídí ani nezavede. Ani na úřadech. Tam je třeba otevřeno pro veřejnost většinou Po a St, ale pracovníci dělají většinou normálně pondělky až pátky a většinou osmihodinovky a to se jen tak nezmění.

Ve světě existují taky „svobodné firmy“ nabízející svobodnou práci (zaměstnanci mají velkou volnost, sami si určují spoustu věcí a mají tu možnost si to zařídit tak, jak chtějí a potřebují. Často mají třeba zadané nějaké množství práce, které je třeba udělat, ale už je jen na nich, jak a kdy to udělají, jen když to budou mít v hotové). Pár takových je i v Česku.
Taky to spousta zaměstnavatelů nabízí různě, třeba i práci z domova nebo na odměny, podle množství práce (a nikoliv odpracovaných hodin) a další možnosti. To už závisí na druhu práce, potřebách firmy a hlavně na té samotné firmě (majiteli), jak si to zařídí. Mají v tom docela volnost, zákony se řídí jen takové všeobecné věcí (jaká má kdo práva, povinnosti a postavení ve společnosti, jakož i vzájemné vztahy), ale jinak si firma může nastavit skoro, co chce, co jí vyhovuje.
Většina firem má nastavený „běžný“ pracovní režim, cca 40 h týdně (nebo celkově cca 80 hodin za dva týdny), je to pohodlnější, nechtějí zavádět něco nového, vymýšlet a zkoušet „neověřené.“
Taky byla častá otázka (ze strany vlády) o zavedení 4denního pracovního týdne, ale ani to by nezavedli (a nezvládli). Žádná vláda nemá koule ani odhodlání, hlavně nechce nést zodpovědnost nebo dělat složitá rozhodnutí vyžadující moc práce spolu s tou odpovědností (a případnou vinou).