Odpověděl/a – 17.květen 20:25
Pomoct mu, zavděčit se mu, zavázat si ho něčím.
Požádat ho o radu nebo o pomoc. To nemusí vzbudit přímo respekt, ale
vyvolá to sympatie a důvěru, přátelství. V druhé straně to vyvolá
pocit, že si ho vážíme a ceníme si jeho osoby (jeho rád, názorů, jeho
pomoci).
Je to hlavně otázka charakteru (osobnosti) a skutků.
Každému může imponovat něco jiného. Každý může někoho respektovat
z rozličných důvodů. Ale vždy jde o nějaký projev síly. A ta může
mít různé formy. Něco vyřešit, dokázat, umět, nebát se a dělat něco
bez pochyb (když ostatní vidí, že člověk ví, co dělá, mají k němu
pak úctu a obdiv. Taky se nechají vést. Ten dotyčný ale nesmí ukazovat
pochyby, musí být pevný v přesvědčení, sebevědomý).
Dokázat něco (v něčem uspět, něčeho cílevědomě dosahovat), vyřešit
situaci, překonat něco.
Autorita znamená sílu. I v tom smyslu, že z ní pramení. Člověk musí
být v něčem silný, působit silně, vykonat něco, co si vyžaduje určitou
sílu. To pak vzbuzuje respekt.
Respektovat tě někdo může i za to, když vykonáš (třeba i pravidelně) něco čeho se jiní boji, ale co by chtěli dělat. Takových věcí je dost. Většinou jde o ostych (nedostatek svědomí, odvahy a odhodlání). Něco umět, k něčemu se odvážit.
Respekt se zakládá taky na sebevědomí (taky forma síly). Lidí, co
respekt vzbuzují o něj většinou neusilují. Alespoň to není primární
věc. Oni dělají něco (nebo jsou nějací), díky čemu je ostatní ctí. Oni
se o respekt neprosí (kdyby jo, tak by ho ani nevyvolali, protože si to
odporuje. Twrs pokud jde tomu člověku jenom o respekt).
Vůdcovstvi, autorita a respekt spolu velmi úzce souvisí. Jendo vyplývá
z druhého, nemůžou být bez sebe. Aby vzbuzoval respekt, musí být
určitým způsobem autoritou.
Odpověděl/a – 17.květen 20:30
Pomoct mu, zavděčit se mu, zavázat si ho něčím.
Požádat ho o radu nebo o pomoc. To nemusí vzbudit přímo respekt, ale
vyvolá to sympatie a důvěru, přátelství. V druhé straně to vyvolá
pocit, že si ho vážíme a ceníme si jeho osoby (jeho rád, názorů, jeho
pomoci).
Je to hlavně otázka charakteru (osobnosti) a skutků. Člověk musí nějaký
byt, nebo něco dělat, aby v ostatních vzbudil něco takového jako je
respekt (a být nějaký taky znamená něco dělat. Zastávat určitý postoj,
přesvědčení, jednat a mluvit podle charakteru).
Každému může imponovat něco jiného. Každý může někoho respektovat
z rozličných důvodů. Ale vždy jde o nějaký projev síly. A ta může
mít různé formy. Něco vyřešit, dokázat, umět, nebát se a dělat něco
bez pochyb (když ostatní vidí, že člověk ví, co dělá, mají k němu
pak úctu a obdiv. Taky se nechají vést. Ten dotyčný ale nesmí ukazovat
pochyby, musí být pevný v přesvědčení, sebevědomý). V tomto
případě je to odhodlání, ctižádost, vytrvalost a další, co vyvolávají
respekt.
Dokázat něco (v něčem uspět, něčeho cílevědomě dosahovat), vyřešit
situaci, překonat něco.
Autorita znamená sílu. I v tom smyslu, že z ní pramení. Člověk musí
být v něčem silný, působit silně, vykonat něco, co si vyžaduje určitou
sílu. To pak vzbuzuje respekt.
Respektovat tě někdo může i za to, když vykonáš (třeba i pravidelně) něco čeho se jiní boji, ale co by chtěli u/dělat. Takových věcí je dost. Většinou jde o ostych (nedostatek svědomí, odvahy a odhodlání). Něco umět, k něčemu se od vážit. Pak toho člověka obdivují (obdiv – velká část respektu).
Respekt se zakládá taky na sebevědomí (taky forma síly). Lidi, co
respekt vzbuzují o něj většinou neusilují. Alespoň to není primární
věc. Oni dělají něco (nebo jsou nějací), díky čemu je ostatní ctí. Oni
se o respekt neprosí (kdyby jo, tak by ho ani nevyvolali, protože si to
odporuje. Teda pokud jde tomu člověku jenom a pouze o respekt).
Vůdcovstvi, autorita a respekt spolu velmi úzce souvisí. Jendo vyplývá
z druhého, nemůžou být bez sebe. Aby vzbuzoval respekt, musí být
určitým způsobem autoritou.