Historie úprav

Gonfaloniér

Odpověděl/a – 23.listopad 0:13

1. Ujisti se, že to není jen idealizace nebo platonická láska z povzdálí k někomu, koho ani dobře neznáš – jen si představuješ (vysníváš) jaká asi je.
2. Ujisti se, že je to možné, celý ten vztah (hlavně věk – tvůj i její a další faktory)
3. Život je krátký, zvedni si sebevědomí a jdi za ní. Čti, posiluj, dělej něco, co tě baví – a hlavně, co tě naplňuje, dělej menší úspěchy, kdy si stanovíš nějaké menší-větší cíle (úplně kterékoli), kterých pak dosahuješ. Pak se ti zvedne sebevědomí.

Představ si, co nejhoršího by se ti mohlo stát. Nejhůř by ti zkrtáka mohla říct „Ne.“ To není konec světa. A první odpověď není konečná. Můžeš to zkusit i jindy – kdyby odmítla. Potom, co sis už představil, co nejhoršího by se mohlo stát už na to víc nemysli. Strach (i sebevědomí a vlastně všechno) je jen v hlavě – na co myslíme a jakým způsobem myslíme. Obavy i ty negativní scénáře jsou jen výplod fantazie a jak se říká, většina toho, co se tolik obáváme, se nikdy nestane. Nikdy to není tak zlé, naopak to může být dobré.
A nezapomeň, že k sobě přitahuješ to, na co myslíš. Nebo spíš to, jka myslíš. Pokud myslíš negativně, tak to taky budeš přitahovat… neznamená to sice, že se ti hned splní ty nejhorší scénáře, které si představuješ, ale rozhodně je tam větší naděje, že tě potká smůla než štěstí, protože když nejsi ke štěstí ani nakloněný, tak ho ani nemůžeš dostat. Vždycky se to ovlivňuje – to myšlení. Ovlivňuje to tebe, ostatní, okolí, situace a to, jak budeš reagovat. Takže, když se budeš bát, budeš nejistý, neodhodlaný, tak to ani dobře nedopadne. Změň to a dopadne to dobře. ;)

Představ si, co když řekne „ano.“ A myslím tím, že ji někam pozveš… ne, že ji hned požádáš o ruku. ;) :D
Každopádně nicneděláním neriksuješ vůbec nic. Nedostaneš ani „ne,“ ale ani „ano.“ Stagnace je ve skutečnosti nejhorší – je horší i než prohra, neúspěch. Alespoň ses snažil a jsi si toho vědom, něco jsi dělal. Když neuděláš nic, tak bude sám sebe nenávidět (a tím se ti sebevěomí nezvedne a ani nedostaneš to, co chceš… to samozřejmě neplatí jen v lásce, ale všude v životě).

Gonfaloniér

Odpověděl/a – 23.listopad 0:17

1. Ujisti se, že to není jen idealizace nebo platonická láska z povzdálí k někomu, koho ani dobře neznáš – jen si představuješ (vysníváš) jaká asi je.
2. Ujisti se, že je to možné, celý ten vztah (hlavně věk – tvůj i její, objektivně si řekni, zda se k sobě hodíte a další faktory)
3. Život je krátký, zvedni si sebevědomí a jdi za ní. Čti, posiluj, dělej něco, co tě baví – a hlavně, co tě naplňuje, dělej menší úspěchy, kdy si stanovíš nějaké menší-větší cíle (úplně kterékoli), kterých pak dosahuješ. Pak se ti zvedne sebevědomí.

Představ si, co nejhoršího by se ti mohlo stát. Nejhůř by ti zkrtáka mohla říct „Ne.“ To není konec světa. A první odpověď není konečná. Můžeš to zkusit i jindy – kdyby odmítla. Potom, co sis už představil, co nejhoršího by se mohlo stát už na to víc nemysli. Strach (i sebevědomí a vlastně všechno) je jen v hlavě – na co myslíme a jakým způsobem myslíme. Je to o víře a vnímání sebe a ostatních (hlavně nás v postavení k ostatním. Nepodceňuj se a věř si. To je celé). Obavy i ty negativní scénáře jsou jen výplod fantazie a jak se říká, většina toho, čeho se tolik obáváme, se nikdy nestane. Nikdy to není tak zlé, naopak to může být dobré. Obzvlášť když to připustíme.
A nezapomeň, že k sobě přitahuješ to, na co myslíš. Nebo spíš to, jak myslíš. Pokud myslíš negativně, tak to taky budeš přitahovat… neznamená to sice, že se ti hned splní ty nejhorší scénáře, které si představuješ, ale rozhodně je tam větší naděje, že tě potká smůla než štěstí, protože když nejsi ke štěstí ani nakloněný, tak ho ani nemůžeš dostat. Vždycky se to ovlivňuje – to myšlení. Ovlivňuje to tebe, ostatní, okolí, situace a to, jak budeš reagovat. Celý tvůj úsudek, tvé vnímání, tvé postoje, energii, připravenost a vůbec vše Takže, když se budeš bát, budeš nejistý, neodhodlaný, tak to ani dobře nedopadne. Změň to a dopadne to dobře. ;)

Představ si, co když řekne „ano.“ A myslím tím, že ji někam pozveš… ne, že ji hned požádáš o ruku. ;) :D
Každopádně nicneděláním neriksuješ vůbec nic. Nedostaneš ani „ne,“ ale ani „ano.“ Stagnace je ve skutečnosti nejhorší – je horší i než prohra, neúspěch. Alespoň ses snažil a jsi si toho vědom, něco jsi dělal. Když neuděláš nic, tak bude sám sebe nenávidět (a tím se ti sebevěomí nezvedne a ani nedostaneš to, co chceš… to samozřejmě neplatí jen v lásce, ale všude v životě). Nejhorší je, se nika neposunout, nijak se nezlepšovat, ničeho nedosahovat.