Historie úprav

Gonfaloniér

Odpověděl/a – 2.listopad 16:11

Bože jen to ne. Období docházky do školy byla nejhorší část mého života (a největší). Nuda, naprostá stagnace a povětšinou zbytečnost, směšné povinnosti, deprese, vůbec žádný pokrok, skoro žádné peníze, omezení lidi, arogantní, nešťastní, sebestředný učitelé, co sežrali všechnu moudrost světa a kolikrát si své frustrace vyvíjejí na žácích díky moci, kterou nad nimi mají. Škola =úplná katastrofa a pomalé umírání pro kohokoli, kdo má v sobě špetku ctižádosti.
Krom pár přátel v různých školách, tak kolektiv vždy neskutečně vulgární, plný alkoholiků, dokonce i narkomanů, s typickým pubertálním smyslem pro humor, který mi nikdy nic moc neříkal a se stovkou dalších špatných návyků.
Obří výdaj za dojíždění, za učebnice a zbytečné poplatky za nesmyslnosti, které si školy vymýšlely. Časová náročnost, zabitý celý den, nemluvě o psychickém vyčerpaní z dennodenního navštěvoání těchto energii i motivaci beroucích institucí. Každý den rok za rokem ty stejné tváře a skoro stejně neměnný den za dnem, nešťastné a naštvané tváře učitelů, podřizování se rozmarům a aktuálním náladám každého jednoho z nich a toho, co si právě usmyslel…
Ráj pro ty, kteří netouží po vzdělání (=vědomostech), po dosažení úspěchu v životě, po jakémkoli osobním progresu, pro ty, kteří rádi tráví většinu svého času v naprosté nudě, rutině, občasné buzaraci, ve společnosti s velmi jednoduchým humorem a zálibou v oplzlostech a nízkých mravech.
Nádhera. Nikdy jsme nevěřil, jak mi každý říkal, že až budu starší, tak se ještě rád vrátím do školy. A bude se mi stýskat. To musí říkat opravdu ti, co po škole vedou velmi smutný život, se kterým jsou nespokojeni. Jinak si to nedovedu vysvětlit.

Gonfaloniér

Odpověděl/a – 2.listopad 16:14

Bože jen to ne. Období docházky do školy byla nejhorší část mého života (a největší). Nuda, naprostá stagnace a povětšinou zbytečnost, směšné povinnosti, deprese, vůbec žádný pokrok, skoro žádné peníze, omezení lidi, arogantní, nešťastní, sebestřední učitelé, co sežrali všechnu moudrost světa a kolikrát si své frustrace vybíjeli na žácích, díky moci, kterou nad nimi mají. Škola = úplná katastrofa a pomalé umírání pro kohokoli, kdo má v sobě špetku ctižádosti, smysl pro čest nebo skutečnou touhu se učit a zlepšovat.
Krom pár přátel v různých školách, tak kolektiv vždy neskutečně vulgární, plný alkoholiků, dokonce i narkomanů, s typickým pubertálním smyslem pro humor, který mi nikdy nic moc neříkal a se stovkou dalších špatných návyků.
Obří výdaj za dojíždění, za učebnice a zbytečné poplatky za nesmyslnosti, které si školy vymýšlely. Časová náročnost, zabitý celý den, nemluvě o psychickém vyčerpaní z dennodenního navštěvování těchto energii i motivaci beroucích institucí. Každý den rok za rokem ty stejné tváře a skoro stejně neměnný den za dnem, nešťastné a naštvané tváře učitelů, podřizování se rozmarům a aktuálním náladám každého jednoho z nich a toho, co si právě usmyslel…
Ráj pro ty, kteří netouží po vzdělání (=vědomostech), po dosažení úspěchu v životě, po jakémkoli osobním progresu, pro ty, kteří rádi tráví většinu svého času v naprosté nudě, rutině, občasné buzaraci, ve společnosti s velmi jednoduchým humorem, zálibou v oplzlostech a nízkých mravech.
Nádhera. Nikdy jsem nevěřil, jak mi každý říkal, že až budu starší, tak se ještě rád vrátím do školy. A bude se mi stýskat. To musí říkat opravdu ti, co po škole vedou velmi smutný život, se kterým jsou nespokojeni. Jinak si to nedovedu vysvětlit.