Historie úprav
Odpověděl/a – 21.duben 17:51
Slova „Strach lže a ty mu věří", napsal Friedrich Nietzsche
Zdroj: https://citaty.net/citaty/5208-friedrich-nietzsche-strach-lze-a-ty-mu-veris/
–
Podobné přísloví Strach má velké oči.
Obě úsloví zznamenají,, že člověk si obvykle ve své fantazii , obrazotvornosti, myšlenkách představuje "něco"j jako důvod svého strachu daleko hrozivější, než jak to ve skutečnosti doopravdy je.
Odpověděl/a – 21.duben 18:21
Slova „Strach lže a ty mu věří", napsal Friedrich Nietzsche
Zdroj: https://citaty.net/citaty/5208-friedrich-nietzsche-strach-lze-a-ty-mu-veris/
–
Podobné přísloví Strach má velké oči.
Citát il přísloví znamenají,, že si člověk i obvykle ve své fantazii , obrazotvornosti, myšlenkách představuje „něco“ jako důvod svého strachu daleko hrozivější, než jak to ve skutečnosti doopravdy je.
Vidí něco hůř, než to opravdu je., přehání, zeveličuje.
Odpověděl/a – 21.duben 18:22
Slova „Strach lže a ty mu věříš", napsal Friedrich Nietzsche
Zdroj: https://citaty.net/citaty/5208-friedrich-nietzsche-strach-lze-a-ty-mu-veris/
–
Podobné přísloví Strach má velké oči.
Citát il přísloví znamenají,, že si člověk i obvykle ve své fantazii , obrazotvornosti, myšlenkách představuje „něco“ jako důvod svého strachu daleko hrozivější, než jak to ve skutečnosti doopravdy je.
Vidí něco hůř, než to opravdu je., přehání, zeveličuje.
Odpověděl/a – 22.duben 12:59
Slova „Strach lže, a ty mu věříš", napsal Friedrich Nietzsche
Zdroj: https://citaty.net/citaty/5208-friedrich-nietzsche-strach-lze-a-ty-mu-veris/
–
Podobné přísloví Strach má velké oči.
Citát il přísloví znamenají,, že si člověk i obvykle ve své fantazii , obrazotvornosti, myšlenkách představuje „něco“ jako důvod svého strachu daleko děsivější, než jak to ve skutečnosti doopravdy je.
Vidí něco hůř, než to opravdu je., přehání, zeveličuje., i když se dotyčný přesvědčí, zjistí, že tto tak není. Strach zmizí.
Doplnění. Už jsem někde psala, že byl ošklivý podzimní deštivý večer, nikde ani živáčka, navíc v ulici nesvítilo světlo. Šla jsem domů, ale bála jsem se vstoupit do tmavé ulice, na jejíž jedné straně byla zahrada. Převislé větve stromů, které se skláněly do ulice, vypadaly jako stojící lidé. Úvaha – na koho v takové slotě čekají?
Po dlouhé době nic nezbývalo, abych do ulice vešla.
Celou cestu jsem utíkala a otáčela se, zda za mnou nikdo nejde. Když jsem došla k „děsivému“ místu, uklidnila jsem se. Nikdo mě nechtěl přepadnout, jen neznámé stíny stromů mě vyděsily.
V hlavě jsem si vytvořila nepravdivou informaci, vše se mně zdálo ve tmě hroší, než bylo.
