Historie úprav
Odpověděl/a – 3.březen 22:35
Každý, jak si to sám zařídí. Navíc někomu padne něco jiného a každý má jiné prority a jiné zájmy a podle toho by se měl člověk zařídit, aby měl plnohodnotný život (ať už jako politik nebo umělec).
Miliardář si nemůže koupit všechno, s takovým přístupem by dlouho miliardářem nebyl. I kdyby měl člověk sebevětší jmění, tak ho může lehce pozbýt, pokud s ním neumí zacházet (ti, co ho nabyli nečekaně, rychle, nejsou na něj připraveni a nerozumí penězům = někteří dědici, výherci sportky, „přiženilci,“ zloději).
Ani jedno z uvedených nevylučuje to druhé. Myslím tím, že i umělec může být boháč, politik a stejně tak odborník (záleží jen na něm… „jaký si to uděláš – takový to máš.”).
Abych to shrnul: nejvíce naplněný život má ten člověk, který dělá to, co ho naplňuje a činí šťastným.
Odpověděl/a – 3.březen 22:48
Každý, jak si to sám zařídí. Navíc někomu padne něco jiného a každý má jiné prority a jiné zájmy a podle toho by se měl člověk zařídit, aby měl plnohodnotný život (ať už jako politik nebo umělec).
Miliardář si nemůže koupit všechno, s takovým přístupem by dlouho
miliardářem nebyl. I kdyby měl člověk sebevětší jmění, tak ho může
lehce pozbýt, pokud s ním neumí zacházet (ti, co ho nabyli nečekaně,
rychle, nejsou na něj připraveni a nerozumí penězům = někteří dědici,
výherci sportky, „přiženilci,“ zloději).
—— BTW Není nic špatného na tom, chtít a mít peníze. Nejsou špatné a
nadávají na ně jen ti, kteří je nemají a neumí s nimi. Ať má člověk
jakékoli priority, zájmy a „povinnosti,“ tak člověk potřebuje peníze:
na své zdokonalování, na své zdraví, pro svou rodinu a blízké i pro ty
své zájmy a (volný) čas a hlavně pro život.
Ani jedno z uvedených nevylučuje to druhé. Myslím tím, že i umělec může být boháč, politik a stejně tak odborník (záleží jen na něm… „jaký si to uděláš – takový to máš.”).
Abych to shrnul: nejvíce naplněný život má ten člověk, který dělá to, co ho naplňuje a činí šťastným.
Podle mě má nejvíc naplněný život člověk s nejvíce zkušenostmi a zážitky, který si plní své cíle, je šťastný a někoho má, nějakou spřízněnou duši, ať už v příteli nebo v partnerovi (pokud je to v jeho zájmech – což by asi mělo být bo „Člověk je tvor společenský“ jak říká Aristotelés).
