Historie úprav

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 7.červen 8:54

Ve slovníku. Nevím, zda máte na mysli stejný „zelvín“ jako jako.

Zelvín = dceřin muž, zeť, v němčině der Schwiegersohn. – je uvedený v díle Orbis pictus, jinak výraz existuje ještě v Jungmannově slovníku

Zelva = staročeské z polštiny želvice, zastaralé ve slovenštině na Oravě zolvica. Praslovansky z6lva – mladá žena, která se přivdala do mužovy rodiny., žila manželova svobodná estra, její vrstevnice.
Pro nedostatek důkazů nedá se původ přesně zjistit.

Václav Machek: Etymologický slovník
Krameriuv slovník

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 7.červen 9:01

Ve slovníku. Nevím, zda máte na mysli stejný „zelvín“ jako jako.

Zelvín = dceřin muž, zeť, v němčině der Schwiegersohn – je uvedený v díle Orbis pictus, jinak výraz existuje ještě v Jungmannově slovníku

Zelva = staročeské slovo z polštiny želvice, zastaralé, ve slovenštině na Oravě zolvica. Praslovansky z6lva (6=jer), mladá žena, která se přivdala do mužovy zádruhy, kde žila manželova svobodná sestra, její vrstevnice atd.
Pro nedostatek důkazů nedá se původ přesně zjistit.

zádruha = název pro patriarchální „velkorodinu“, kde žijí rodiče, jejich ženatí synové a děti. Slovo indoevropské, praslovanské – udrželo se dlouho u Srbochorvatů, Řeků, ale i Slováků i Ukrajinců. Ale i u Turkotatarů. U nás slovo zádruha vymizelo již v 10. století.
Václav Machek: Etymologický slovník
Krameriuv slovník

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 7.červen 9:02

Ve slovníku. Nevím, zda máte na mysli stejný „zelvín“ jako já.

Zelvín = dceřin muž, zeť, v němčině der Schwiegersohn – je uvedený v díle Orbis pictus, jinak výraz existuje ještě v Jungmannově slovníku

Zelva = staročeské slovo z polštiny želvice, zastaralé, ve slovenštině na Oravě zolvica. Praslovansky z6lva (6=jer), mladá žena, která se přivdala do mužovy zádruhy, kde žila manželova svobodná sestra, její vrstevnice atd.
Pro nedostatek důkazů nedá se původ přesně zjistit.

zádruha = název pro patriarchální „velkorodinu“, kde žijí rodiče, jejich ženatí synové a děti. Slovo indoevropské, praslovanské – udrželo se dlouho u Srbochorvatů, Řeků, ale i Slováků i Ukrajinců. Ale i u Turkotatarů. U nás slovo zádruha vymizelo již v 10. století.
Václav Machek: Etymologický slovník
Krameriuv slovník