Historie úprav
Odpověděl/a – 6.listopad 10:34
Tento pojem jsem slyšela poprvé v názvu románu Milana Kundery. Ten uvažuje nejen nad Nietzscheho myšlenkami – teorií věčného návratu., řeší vztah mezí tíží a lehkostí, vnistřní a vnější svobodou.
Je tíže hrozná a lehkost nádherná?
I když se člověk v životě vrací zpět, opakuje tedy své rozhodnutí,
je to rozhodnutí osudové.
Kundera to vidí trochu jinak – jednou je jednou, přece vše plyne. Už se
nic stejného nestane. Jeho bytí se stává tedy lehké, když si svůj život
naplní erotickými vztahy, tedy proplouvá životem.
Takže se “nadnáší”, vzdaluje se pozemského světu, cítí se lehce, mění se psychicky. Teprve když se zamiluje, jeho život dostává smysl, jenže lásce neníp přáno.
“Dějová i myšlenková stránka románu se neustále točí kolem nejrůznějších protikladů – muž a žena, láska a sex, umění a kýč, a nejdůležitější – rozpor mezi lehkostí a tíží bytí. Kundera se snaží ukázat, že je to paradoxně právě tíže, která dává životu smysl – tíže ve smyslu vědomí časové omezenosti lidského života, nutnost činit rozhodnutí a být za ně zodpovědný. Naproti tomu lehkost se rovná prázdnotě, bezvýznamnosti, pouhému proplouvání životem. Proto ji Kundera označuje za nesnesitelnou.”
https://www.topzine.cz/milan-kundera-nesnesitelna-lehkost-byti-unese-velka-laska-neveru
–
Takže tíže života, je život, erxistence člověka, tedy to, jak by měl
žít, co by mohl v žkvotě dosáhnout a zanechat.
Třeba nemá úspěchy, práci , nedaří se mu, takže vše je těžké,
Třeba kvůli tomu si své „bytí“ usnadňuje různým způsobem, např. milostnými aférami, nepovažuje lásku za důkežitou z v životě, od problíému utíká k alkholu aj.
akže jeho život je prázdný. Ale až pozná např. pravou lásku, bude žít svobodně, uvědomí, že jeho „lehkost!“ života byla nesnesitelná.
Odpověděl/a – 6.listopad 11:17
Tento pojem jsem slyšela poprvé v názvu románu Milana Kundery. Ten uvažuje nejen nad Nietzscheho myšlenkami – teorií věčného návratu., řeší vztah mezí tíží a lehkostí, vnitřní a vnější svobodou.
Je tíže hrozná a lehkost nádherná?
I když se člověk v životě vrací zpět, opakuje tedy své rozhodnutí,
je to rozhodnutí osudové.
Kundera to vidí trochu jinak – jednou je jednou, přece vše plyne. Už se
nic stejného nestane. Jeho bytí se stává tedy lehké, když si svůj život
naplní erotickými vztahy, tedy proplouvá životem.
Takže se “nadnáší”, vzdaluje se pozemskému světu, cítí se lehce, mění se psychicky. Teprve když se zamiluje, jeho život dostává smysl, jenže lásce není přáno.
“Dějová i myšlenková stránka románu se neustále točí kolem nejrůznějších protikladů – muž a žena, láska a sex, umění a kýč, a nejdůležitější – rozpor mezi lehkostí a tíží bytí.
Kundera se snaží ukázat, že je to paradoxně právě tíže, která dává životu smysl – tíže ve smyslu vědomí časové omezenosti lidského života, nutnost činit rozhodnutí a být za ně zodpovědný.
Naproti tomu lehkost se rovná prázdnotě, bezvýznamnosti, pouhému proplouvání životem. Proto ji Kundera označuje za nesnesitelnou.”
https://www.topzine.cz/milan-kundera-nesnesitelna-lehkost-byti-unese-velka-laska-neveru
–
Takže tíže života je život, existence člověka, tedy to, jak by měl
žít, co by mohl v životě dosáhnout a zanechat po sobě – někdy přess
překážky.
Třeba nemá úspěchy, práci, nedaří se mu, takže vše je těžké,
Třeba kvůli tomu si své „bytí“ usnadňuje různým způsobem, např. milostnými aférami, nepovažuje lásku za důkežitou v životě, od problému utíká k alkholu aj.
Takže jeho život je prázdný. Ale až pozná např. pravou lásku, bude žít svobodně, uvědomí, že jeho „lehkost“ života byla nesnesitelná.
