Historie úprav
Odpověděl/a – 19.červen 9:24
„Skromností člověk obratně naznačuje, že má mnohem ještě víc předností, než se o něm říká“. François de La Rochefoucauld
Myslím si, že skromný člověk se svými pocity veřejně nechlubí, ale má příjmený pocit u srdce. Takže dá se říct, že jde o určitý pocit hrdosti, pokud nejde o nějakou maličkost.
Pokud třeba někdo pomůže jinému, nechlubí se tím, je tedy skromný, ale určitě sám je na sebe hrdý, že něco udělal v prospěch jiného., třeba mu zachránil život. O činu ví jen zachráněný. Kdyby se zachránce svým činem chlubil, nejde o skromnost, ale třeba o domýšlivost.
Takže v určitých případech se dá skromnost považovat za hrdost -
někdo ovládá perfektně několik jazyků, je hrdý na to, že se je dokázal
naučit, ale sám se tím nechlubí, pokud se ho někdo na to nezeptá.
Každý to má nastavené jinak. Jiní vytrubují do světa, co všechno udělali a nikdo je neocení. Chybí skromnost, určitá pokora, jsou domýšlivý.
Odpověděl/a – 19.červen 9:36
„Skromností člověk obratně naznačuje, že má mnohem ještě víc předností, než se o něm říká“. François de La Rochefoucauld
Myslím si, že skromný člověk se svými pocity veřejně nechlubí, ale má příjmený pocit u srdce. Takže dá se říct, že jde o určitý pocit hrdosti, pokud nejde o nějakou maličkost.
Pokud třeba pomůže jinému, nechlubí se tím, je tedy skromný, ale určitě sám je na sebe hrdý, že něco udělal v prospěch jiného., třeba mu zachránil život. O činu ví jen zachráněný. Kdyby se zachránce svým činem chlubil, nejde o skromnost, ale třeba o domýšlivost.
Takže v určitých případech se dá skromnost považovat za hrdost -
jiný příklad – někdo ovládá perfektně několik jazyků, je
odborníkem, umělcem, mistrem svého oboru, je hrdý na to, co všechno se
dokázal naučit, třeba za ztížených podmínek. Ví o tom jen jeho
nejbližší. I když to vyjde najevo, stále zůstává stejný, nepředvádí
se …
Každý to má nastavené jinak. Jiní vytrubují do světa, co všechno udělali a nikdo je prý neocení. Chybí jim skromnost, určitá pokora, jsou domýšliví.
