Historie úprav
Odpověděl/a – 3.červen 13:59
Filozofická otázka, ale bylo ji třeba trochu jinak formulovat.,
Je jasné, že existuje vnější i vnitřní svoboda.
Vnější – člověk může říkat, jednat, nakládat se svým majetkem tak,
jak on chce.
Ale je to pojetí relativní, neni to svoboda absolutní, protože člověk musí respektovat daná pravidla, aby nenarušoval svobodu jiných.
Z toho plyne, že nikdy nemůže jednat tak, jak sám chce.
I když je člověk zbavený svobody jednání, tedy vnější svobody, není zbavený vintřní svobody, tzv. svobody rozhodování – svobody přemýšlet, uvažovat, rozhodovat se, uvažovat atd. I když této vnitlřní svobody se mnozí zbavují či jsou zbaveni „tzv. vymýváním mozků“. Není třeba chodit daleko.
Ale přesto se člověk považuje za svobodného. Přece to je rozumová bytost, která musí poznat zákony určité společnosti a dodržovat je. Člověk takto odpovědný za dodržování zákonů, se svobodně rozhoduje v rámci dané svobody společnosti. Tzn., že uznává a respektuje něco, co už fakticky je dané, třeba pravidla morálky, která se považují za nejdůelžitější. Pokud jedinec nedodržuje ani ostatní daná pravidla společnosti, může být sankcionován.
Podle filozofie existuje svobodné jednání jen tehdy, pokud není svévolné, ale vychází z toho, co má člověk dělat, jak má jednat.
Každý člověk je za své jednání zodpovědný.
Odpověděl/a – 4.červen 8:36
Filozofická otázka, ale bylo ji třeba trochu jinak formulovat.,
Je jasné, že existuje vnější i vnitřní svoboda.
Vnější – člověk může říkat, jednat, nakládat se svým majetkem tak,
jak on chce.
Ale je to pojetí relativní, neni to svoboda absolutní, protože člověk musí respektovat daná pravidla, aby nenarušoval svobodu jiných.
Z toho plyne, že nikdy nemůže jednat tak, jak sám chce.
I když je člověk zbavený svobody jednání, tedy vnější svobody, není zbavený vintřní svobody, tzv. svobody rozhodování – svobody přemýšlet, uvažovat, rozhodovat se, uvažovat atd. I když této vnitlřní svobody se mnozí zbavují či jsou zbaveni „tzv. vymýváním mozků“. Není třeba chodit daleko.
Ale přesto se člověk považuje za svobodného. Přece to je rozumová bytost, která musí poznat zákony určité společnosti a dodržovat je. Člověk takto odpovědný za dodržování zákonů, se svobodně rozhoduje v rámci dané svobody společnosti. Tzn., že uznává a respektuje něco, co už fakticky je dané, třeba pravidla morálky, která se považují za nejdůelžitější. Pokud jedinec nedodržuje ani ostatní daná pravidla společnosti, může být sankcionován.
Podle filozofie existuje svobodné jednání jen tehdy, pokud není svévolné, ale vychází z toho, co má člověk dělat, jak má jednat.
Každý člověk je za své jednání zodpovědný.
–
Podle filozofie a vl. v.
