Historie úprav

EKSOT123

Odpověděl/a – 12.leden 17:40

Podle nejvíce uznávané teorie velkého třesku má být vesmír konečný. Potom by myslím měl jakýsi střed, který ale zřejmě opravdu moc neznamená, nemělo by tam být nic odlišného od vesmíru jinde. Mělo by to být tak, že není žádné konkrétní epicentrum třesku, zbytkové záření k nám totiž přichází ze všech směrů, epicentrum je v každém bodě vesmíru, všude. Protože se vesmír má rozpínat v každém svém bodě, všude stále vzniká nový prostor.
V případě, že by byl vesmír nekonečný (což se nutně nemusí vylučovat s velkým třeskem), tak se spíš přikláním k podání, že nemá střed žádný, než že je všude, Ale to je spíš filozofický problém, nejsem si jist.
Konečně, pokud jde o samotného návrháře, producenta a správce vesmíru, nemyslím, že je to zcela analogické s vesmírem. Řekl bych, že může být stále přítomný v každém bodě prostoru i času existence vesmíru. Ale ne tak, že by tam, či tam měl jen nějaký svůj střed, nějakou svoji část, ale je přítomný v každém tom bodě celý. Ale ne tak přesně. Spíš se mi rezonuje nápad, že je obzvlášť intenzivně přítomný tam, kde má spřízněné duše. A naopak prakticky nepřítomný tam, kde jsou duše, které ho odmítly.

EKSOT123

Odpověděl/a – 12.leden 17:43

Podle nejvíce uznávané teorie velkého třesku má být vesmír konečný. Potom by myslím měl jakýsi střed, který ale zřejmě opravdu moc neznamená, nemělo by tam být nic odlišného od vesmíru jinde. Mělo by to být tak, že není žádné konkrétní epicentrum třesku, zbytkové záření k nám totiž přichází ze všech směrů, epicentrum je v každém bodě vesmíru, všude. Protože se vesmír má rozpínat v každém svém bodě, všude stále vzniká nový prostor.
V případě, že by byl vesmír nekonečný (což se nutně nemusí vylučovat s velkým třeskem), tak se spíš přikláním k podání, že nemá střed žádný, než že je všude, Ale to je spíš filozofický problém, nejsem si jist.
Konečně, pokud jde o samotného návrháře, producenta a správce vesmíru, nemyslím, že je to zcela analogické s vesmírem. Řekl bych, že může být stále přítomný v každém bodě prostoru i času existence vesmíru. Ale ne tak, že by tam, či tam měl jen nějaký svůj střed, nějakou svoji část, ale je přítomný v každém tom bodě celý. Ale ne tak přesně. Spíš se mi rezonuje nápad, že je obzvlášť intenzivně přítomný tam, kde má spřízněné duše. A naopak prakticky nepřítomný v pekle, místě vyčleněném pro duše, které ho odmítly.