Historie úprav

quentos

Odpověděl/a – 9.leden 20:04

Takhle jo, a nejen chodím, dokonce na ně jezdím, ba i létám (až takový kulturní fanda jsem).
Každoročně nacházím pod stromkem permanentku na zdejší jazzový festoval.
V -nácti jsem pravidelně každoročně jezdíval na 300 km vzdálený bluegrassový festival.
Na nejoblíbenější zpěvačku (Bonnie Tyler) jedu vždy, když je alespoň v sousedním státě – naposledy loni v prosinci vlakem do Varšavy (předtím jsem na ní byl v Berlíně, Drážďanech, Katowicích, Vídni, Liberci, Praze a Brně; letos to asi zase vypadá na Berlín).
V roce 2012 se mi poštěstilo jet do Prahy na The Cranberries – tehdy jsem ještě netušil, že je to poprvé a naposledy, jelikož jim hlavní zpěvačka za záhadných okolností umře…
Předloni jsem byl na koncertě poprvé letecky, konkrétně v nizozemském Utrechtu (hrál tam Steve Earle, toho už bych taky naživo vzhledem k jeho věku znovu nemusel vidět…). Spojil jsem to s krátkou sólo dovolenou v Amsterdamu, dodnes vzpomínám (zejména na krásnou servírku) a ještě mám na to památku v podobě sotva viditelné šmouhy po modřině na koleni. Oblíbil jsem si tam belgické pivo Grimbergen, které si dodnes kupuju.
A loni jsem si splnil sen – viděl jsem konečně živě koncert Sheryl Crow, která před pěti lety oficiálně oznámila konec, což jsem málem oplakal. Ale ukecali ji, že dá koncert v Paříži u příležitosti konání OH. Takže zase hurá vlakem do Vídně na letiště (jako před cestou do Utrechtu, z Prahy jsou lety drahé) a odtamtud letadlem do Paříže, opět sám… prohléd jsem si Paříž (Louvre, Mona Lisa zblízka…), ochutnal šneky… už se těším, za jakým jedinečným koncertem poletím příště.

quentos

Odpověděl/a – 9.leden 20:05

Takhle jo, a nejen chodím, dokonce na ně jezdím, ba i létám (až takový kulturní fanda jsem).
Každoročně nacházím pod stromkem permanentku na zdejší jazzový festoval.
V -nácti jsem pravidelně každoročně jezdíval na 300 km vzdálený bluegrassový festival.
Na nejoblíbenější zpěvačku (Bonnie Tyler) jedu vždy, když je alespoň v sousedním státě – naposledy loni v prosinci vlakem do Varšavy (předtím jsem na ní byl v Berlíně, Drážďanech, Katowicích, Vídni, Liberci, Praze a Brně; letos to asi zase vypadá na Berlín).
V roce 2012 se mi poštěstilo jet do Prahy na The Cranberries – tehdy jsem ještě netušil, že je to poprvé a naposledy, jelikož jim hlavní zpěvačka za záhadných okolností umře…
Předloni jsem byl na koncertě poprvé letecky, konkrétně v nizozemském Utrechtu (hrál tam Steve Earle, toho už bych taky naživo vzhledem k jeho věku znovu nemusel vidět…). Spojil jsem to s krátkou sólo dovolenou v Amsterdamu, dodnes vzpomínám (zejména na krásnou servírku) a ještě mám na to památku v podobě sotva viditelné šmouhy po modřině na koleni. Oblíbil jsem si tam belgické pivo Grimbergen, které si dodnes kupuju.
A loni jsem si splnil sen – viděl jsem konečně živě koncert Sheryl Crow, která před pěti lety oficiálně oznámila konec, což jsem málem oplakal. Ale ukecali ji, že dá koncert v Paříži u příležitosti konání OH. Takže zase hurá vlakem do Vídně na letiště (jako před cestou do Utrechtu, z Prahy jsou lety drahé) a odtamtud letadlem do Paříže, opět sám… prohléd jsem si Paříž (Louvre, Mona Lisa zblízka…), ochutnal šneky… už se těším, za jakým jedinečným koncertem poletím příště.
Pravidelně chodím do zdejší galerie na výstavy a jednou jsem se rozjel vlakem do polského Krakowa na multimediální virtuální výstavu Vincenta van Gogha.

quentos

Odpověděl/a – 9.leden 20:07

Takhle jo, a nejen chodím, dokonce na ně jezdím, ba i létám (až takový kulturní fanda jsem).
Každoročně nacházím pod stromkem permanentku na zdejší jazzový festoval.
V -nácti jsem pravidelně každoročně jezdíval na 300 km vzdálený bluegrassový festival.
Na nejoblíbenější zpěvačku (Bonnie Tyler) jedu vždy, když je alespoň v sousedním státě – naposledy loni v prosinci vlakem do Varšavy (předtím jsem na ní byl v Berlíně, Drážďanech, Katowicích, Vídni, Liberci, Praze a Brně; letos to asi zase vypadá na Berlín).
V roce 2012 se mi poštěstilo jet do Prahy na The Cranberries – tehdy jsem ještě netušil, že je to poprvé a naposledy, jelikož jim hlavní zpěvačka za záhadných okolností umře…
Předloni jsem byl na koncertě poprvé letecky, konkrétně v nizozemském Utrechtu (hrál tam Steve Earle, toho už bych taky naživo vzhledem k jeho věku znovu nemusel vidět…). Spojil jsem to s krátkou sólo dovolenou v Amsterdamu, dodnes vzpomínám (zejména na krásnou servírku) a ještě mám na to památku v podobě sotva viditelné šmouhy po modřině na koleni. Oblíbil jsem si tam belgické pivo Grimbergen, které si dodnes kupuju.
A loni jsem si splnil sen – viděl jsem konečně živě koncert Sheryl Crow, která před pěti lety oficiálně oznámila konec, což jsem málem oplakal. Ale ukecali ji, že dá koncert v Paříži u příležitosti konání OH. Takže zase hurá vlakem do Vídně na letiště (jako před cestou do Utrechtu, z Prahy jsou lety drahé) a odtamtud letadlem do Paříže, opět sám… prohlédl jsem si Paříž (Louvre, Mona Lisa zblízka…), ochutnal šneky… už se těším, za jakým jedinečným koncertem poletím příště.
Pravidelně chodím do zdejší galerie na výstavy a jednou jsem se rozjel vlakem do polského Krakowa na multimediální virtuální výstavu Vincenta van Gogha.

quentos

Odpověděl/a – 9.leden 20:08

Takhle jo, a nejen chodím, dokonce na ně jezdím, ba i létám (až takový kulturní fanda jsem).
Každoročně nacházím pod stromkem permanentku na zdejší jazzový festival.
V -nácti jsem pravidelně každoročně jezdíval na 300 km vzdálený bluegrassový festival.
Na nejoblíbenější zpěvačku (Bonnie Tyler) jedu vždy, když je alespoň v sousedním státě – naposledy loni v prosinci vlakem do Varšavy (předtím jsem na ní byl v Berlíně, Drážďanech, Katowicích, Vídni, Liberci, Praze a Brně; letos to asi zase vypadá na Berlín).
V roce 2012 se mi poštěstilo jet do Prahy na The Cranberries – tehdy jsem ještě netušil, že je to poprvé a naposledy, jelikož jim hlavní zpěvačka za záhadných okolností umře…
Předloni jsem byl na koncertě poprvé letecky, konkrétně v nizozemském Utrechtu (hrál tam Steve Earle, toho už bych taky naživo vzhledem k jeho věku znovu nemusel vidět…). Spojil jsem to s krátkou sólo dovolenou v Amsterdamu, dodnes vzpomínám (zejména na krásnou servírku) a ještě mám na to památku v podobě sotva viditelné šmouhy po modřině na koleni. Oblíbil jsem si tam belgické pivo Grimbergen, které si dodnes kupuju.
A loni jsem si splnil sen – viděl jsem konečně živě koncert Sheryl Crow, která před pěti lety oficiálně oznámila konec, což jsem málem oplakal. Ale ukecali ji, že dá koncert v Paříži u příležitosti konání OH. Takže zase hurá vlakem do Vídně na letiště (jako před cestou do Utrechtu, z Prahy jsou lety drahé) a odtamtud letadlem do Paříže, opět sám… prohlédl jsem si Paříž (Louvre, Mona Lisa zblízka…), ochutnal šneky… už se těším, za jakým jedinečným koncertem poletím příště.
Pravidelně chodím do zdejší galerie na výstavy a jednou jsem se rozjel vlakem do polského Krakowa na multimediální virtuální výstavu Vincenta van Gogha.