Historie úprav
Odpověděl/a – 1.leden 12:31
Jestliže bůh je domněnka, je i jakýkoli jeho úkon domněnka, tedy i požehnání je domněnka a obsah domněnky si utváří každý sám, přirozeně.
Pokud se pak jedná o výklad katechetický, odpověď dává, přirozeně Katechismus z nařízení Sněmu tridentského:
„Jak rozuměti jest u výměru svátosti věci slovu svaté? – Ale
jakož jsme ukázali, že znamení mnohonásobné rozmanitosti jsou, podobně
i věc svatou přísluší za věc ne jednoho spůsobu pokládati. Co
se pak předloženého výměru svátosti dotýče, tu spisovatelé věcí
Božských jmenem věci svaté vyrozumívají milost Boží,
která nás svatými činí a rouchem všech Božských ctností
ozdobuje. I domnívali se vším právem, že této milosti třeba
jest dáti zvláštní pojmenování věci
svaté, poněvadž jejím dobroděním mysl naše Bohu se zasvěcuje a s ním
se spojuje.“ (Katechismus z nařízení Sněmu tridentského
k pastýřům duchovním a z rozkazu Pia V. papeže římského na světlo
vydaný.; V Praze: Dědictví sv.Prokopa, 1867, část druhá, hlava I.,
O svátostech vůbec., otázka VII., str.135).
„Žehnání je božský úkon, který dává život, jehož pramenem je Otec. Jeho požehnání je zároveň slovo i dar („bene-dictio“, „eu-logia“). U člověka tento výraz znamená klanění a odevzdání sebe sama svému Stvořiteli v díkůvzdání.“ (§. 1,077. Katechismu katholické církve ; Praha: Karmelitánské nakladatelství, 2002).
Já jsem atheista, a i tak tomu nemám problém porozumět:
Jde o působení ducha svatého, které vychází od otce, ježto pomáhá, posiluje jedince na cestě ku svátostnému žití. 🤷♀️
Jestli máš jinou authoritu ve výkladu věroučném, obrať se na ni.
Odpověděl/a – 1.leden 12:32
Jestliže bůh je domněnka, je i jakýkoli jeho úkon domněnka, tedy i požehnání je domněnka a obsah domněnky si utváří každý sám, přirozeně.
Pokud se pak jedná o výklad katechetický, odpověď dává, přirozeně Katechismus z nařízení Sněmu tridentského:
„Jak rozuměti jest u výměru svátosti věci slovu svaté? – Ale jakož jsme ukázali, že znamení mnohonásobné rozmanitosti jsou, podobně i věc svatou přísluší za věc ne jednoho spůsobu pokládati. Co se pak předloženého výměru svátosti dotýče, tu spisovatelé věcí Božských jmenem věci svaté vyrozumívají milost Boží, která nás svatými činí a rouchem všech Božských ctností ozdobuje. I domnívali se vším právem, že této milosti třeba jest dáti zvláštní pojmenování věci svaté, poněvadž jejím dobroděním mysl naše Bohu se zasvěcuje a s ním se spojuje.“ (Katechismus z nařízení Sněmu tridentského k pastýřům duchovním a z rozkazu Pia V. papeže římského na světlo vydaný.; V Praze: Dědictví sv.Prokopa, 1867, část druhá, hlava I., O svátostech vůbec., otázka VII., str.135).
„Žehnání je božský úkon, který dává život, jehož pramenem je Otec. Jeho požehnání je zároveň slovo i dar („bene-dictio“, „eu-logia“). U člověka tento výraz znamená klanění a odevzdání sebe sama svému Stvořiteli v díkůvzdání.“ (§. 1,077. Katechismu katholické církve ; Praha: Karmelitánské nakladatelství, 2002).
Já jsem atheista, a i tak tomu nemám problém porozumět:
Jde o působení ducha svatého, které vychází od otce, ježto pomáhá, posiluje jedince na cestě ku svátostnému žití. 🤷♀️
Jestli máš jinou authoritu ve výkladu věroučném, obrať se na ni.
