Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 20.prosinec 21:52

Jak se informovalo netuším… Asi normálně. :D Písemně, telefonicky, osobně. Nevím, jestli myslíš rodinu pacoše nebo jak se informovala veřejnost nebo něco jiného..
Psychické problémy samozřejmě existovaly i tenkrát (i třeba sebevraždy) a vědělo se o tom. Existovali taky i psychiatři, psychologové, léčebny atd. Psychické poruchy se léčily, existovaly různé formy léčeb, rehabilitací, přístupů, prášky se nasazovaly, lidi se zavírali. Ale problém byl, že se toho hlavně zneužívalo a zneužíval toho režim. To je docela známo, a dělo se to všude, nejen v SSSR. Problém totalitarismu je, že zasahuje a diktuje i v oblastech soukromí a psychicky nemocný je samozeřjmě třeba ten, kdo nesouhlasí s jejich ideologií nebo předsavuje nějaký druh „škodné“. Tak se třeba i zdraví lidi odsunuli do léčeben, ústavů namísto oficiálně do vězení.
Lékaři v tomto plnili úkol špiclů a donašečů, protože režim na tvoje soukromí prdí. Ale rozhodně to nebyli jen lékaři. Tam se donášelo, jak jen mohlo. Lékařské nebo jiné odborné tajemství a mlčenlivost? To zrovna neexistovalo…

No a NĚKTERÉ poruchy a nemoci se i bagatelizovaly, neřešily nebo se řešily „jinak“ a měli na to svůj názor (slabost, vina dotyčného, zklamání pro společnost /stranu atd. Některé se popíraly, protože něco takového by se za komunismu(soci­alismu nemohlo stát). Takže někteří takoví lidé pomoc třeba ani nevyhledávali.
Na druhou stranu, společnost nebyla tak uspěchaná a rozmazlená. Byla trochu víc společenská, víc se pracovalo, práce aj. bylo nalinkovaná, každý měl víceméně své místo, starostí (takových jako dnes) zase tolik nebylo… a nebyl tedy čas na různé onemocnění a poruchy, které se „získávají“ v mladí nebo během života.
Taky přístupy se mohly lišit a psychologie /psychiatrie se různě vyvíjela – ve světě (na Západě) i v ČSSR a východním bloku. Obecné poznatky se i uznávaly (i formy léčení), vyvíjelo se, zkoumalo, vycházely časopisy a studie.
Nebylo to zcela tabu a zatracené, jak se říkává, ale rozhodně se né všechno bralo až tak vážně, něco se zneužívalo a svobodné to vyloženě nebylo. Ale není pravda, že by to bylo zcela k ničemu, že by to nebylo občas nápomocné, funkční atd.

Ale zkušenosti nemám, tak to nemusíš brát úplně doslova. To jsem převážně četl nebo slyšel od známých.

Disraeli

Odpověděl/a – 20.prosinec 21:56

Jak se informovalo netuším… Asi normálně. :D Písemně, telefonicky, osobně. Nevím, jestli myslíš rodinu pacoše nebo jak se informovala veřejnost nebo něco jiného..
Psychické problémy samozřejmě existovaly i tenkrát (i třeba sebevraždy) a vědělo se o tom. Existovali taky i psychiatři, psychologové, léčebny atd. Psychické poruchy se léčily, existovaly různé formy léčeb, rehabilitací, přístupů, prášky se nasazovaly, lidi se zavírali. Ale problém byl, že se toho hlavně zneužívalo a zneužíval toho režim. To je docela známo, a dělo se to všude, nejen v SSSR. Problém totalitarismu je, že zasahuje a diktuje i v oblastech soukromí a psychicky nemocný je samozeřjmě třeba ten, kdo nesouhlasí s jejich ideologií nebo předsavuje nějaký druh „škodné“. Tak se třeba i zdraví lidi odsunuli do léčeben, ústavů namísto oficiálně do vězení.
Lékaři v tomto plnili úkol špiclů a donašečů, protože režim na tvoje soukromí prdí. Ale rozhodně to nebyli jen lékaři. Tam se donášelo, jak jen mohlo. Lékařské nebo jiné odborné tajemství a mlčenlivost? To zrovna neexistovalo…

No a NĚKTERÉ poruchy a nemoci se i bagatelizovaly, neřešily nebo se řešily „jinak“ a měli na to svůj názor (slabost, vina dotyčného, zklamání pro společnost /stranu atd. Některé se popíraly, protože něco takového by se za komunismu /socialismu nemohlo stát). Takže někteří takoví lidé pomoc třeba ani nevyhledávali.
Na druhou stranu, společnost nebyla tak uspěchaná a rozmazlená. Byla trochu víc společenská, víc se pracovalo, práce aj. bylo nalinkovaná, nesvoboda byla v mnohých ohledech jednodušší, stát /strana se postarala, každý měl víceméně své místo, starostí (takových jako dnes) zase tolik nebylo… a nebyl tedy čas na různé onemocnění a poruchy, které se „získávají“ v mladí nebo během života.
Taky přístupy se mohly lišit a psychologie /psychiatrie se různě vyvíjela – ve světě (na Západě) i v ČSSR a východním bloku. Obecné poznatky se i uznávaly (i formy léčení), vyvíjelo se, zkoumalo, vycházely časopisy a studie. Měnilo se to za těch několik desítek let.
Nebylo to zcela tabu a zatracené, jak se říkává, ale rozhodně se né všechno bralo až tak vážně, něco se zneužívalo a svobodné nebo čisté to rozhodně nebylo (praktiky, přístup). Ale není pravda, že by to bylo zcela k ničemu, že by to nebylo občas nápomocné, funkční atd.

Zkušenosti ovšem nemám, tak to nemusíš brát úplně doslova. To jsem převážně četl nebo slyšel od známých.