Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 20.září 23:23

Záleží, jak je to myšleno / v jaké formě by se to uskutečnilo. Jak přesně by zmizely (a proč), co by je nahradilo.
Mohla by to být anarchie, jak píše Rokio, ale taky nemusela… Společnost bez (psaných) zákonů nemusí být nezbytně bez pravidel a řádu, bez vedení, bez organizace. Vůbec ne.

Dávno ve starověku a předtím, než vznikly psané zákony, byly zákony (respektive pravidla) nepsané. Byl řád a pravidla, vědělo se co se má a co ne. Byli vladaři a byli i soudci, nemuselo být vše doslovné, nemusely být právní řády a předpisy do detailu vše pitvající, složité, odborné a s následnými vysvětlivkami/ko­mentáři apod. Nebo zákon pro každou kravinu. Žilo so podle svědomí, podle cti a místních mravů, kde lidi dokázeli poznat, co se má a co ne. Soudilo se čistě dle spravedlnosti. Když někdo někomu uškodil, bylo to zřejmé. Ne podle zákonů, ale podle toho, zda to co se událo, bylo nebo nebylo správné…

Nemálo starověkých mudrců bylo proti psaným zákonům. Plno jiných zase odsuzovalo složité a obsáhlé zákony, jako hlavně i jejich množství.
Anacharsis se posmíval Solónově víře, že psanými slovy (tj. zákony) učiní přítrž nespravedlnosti a ziskuchtivosti občanů. Říkal, že zákony se ničím neliší od pavučin, neboť jako ony zadrží z těch, které polapí, jen lidi slabé a nepatrné, kdežto mocní a bohatí je roztrhnou. Zákony obecně nedělají společnost ani lepší ani horší (byť lepší, či horší právní řád má vliv).
Čím horší je stát, tím více má zákonů.
Vlastně nepsaná pravidla existovala ve spoustě společnosti i velkých civilizací. A dříve to bylo normální a spoolečnosti fungovaly. Někde měli třeba jen základní (psaná) pravidla / přikázání / kodex (nezabiješ, nepokradeš, nezradíš, nepoškodíš cizí majetek, apod) – jednoduchá, výstižná a fundamentální – a z nich se dále odvozovaly další pravidla. Ale nikoli ve formě psaných zákonů.
Hrozně moc se dnes zbytrečně řeší, na co kdo má nebo nemá právo, má nebo nemá povinnost v tomto a tamto a určuje se, jaké jsou hranice. Věčné dilema o sousedských sporech, o stínech co vrhají stromy na cizí zahradu, a o větvích, které přesahují pozemek a o plodech, která na nich rostou, případně padají na zem (a řeší se, komu co vlastně patří nebo ne a jaké jsou nároky a práva, příapdné povinnosti jednoho a druhého). A desetitisíci stránková vyhláška o regulování prodeje zelí a podobné c0c0tiny různého druhu. Titěrnosti.

Dnešní doba je složitější, pokřočilejší (technologicky, ekonomicky), ale je to jen zdání, že právě kvůli tomu MUSÍ být složité i zákony. Nemusí. A teoreticky psané zákony nejsou nezbytně lepší, než nepsaná pravidla, která nejsou o nic méně skutečnější nebo vymyhatelnější jen proto, že nejsou psaná a doslovná.
Složitá společnost sama sebe dělá sloužitou a zakládá na nepoctivosti lidí (kteří chtějí očůrat znění zákonů a ohýbat je, jak se jen dá… v tom je taky ten problém, kdyby se tolik nezakládalo na přesném znění, jeho výkladu / výkladech a co je psáno, to je dáno a zakládalo by to více na samotné spravedlnosti, cti a mravech, mohlo by to fungovat i jinak). Lidi prostě vědí, co se má a co ne – a týká se to i slušnosti (mravů). Vědí to i bez zákonů. To, že to někteří porušují na tom nic nemění. Pravidla prostě mohou existovat i nepsaně – a i tak mohou být postihnutelná, trestná.

Složité zákony jsou špatné, neefektivní a kontraproduktivní. Je v nich chaos, protiřečení, nikdo (ani odborníci) se v tom neorientuje a pořádně přesně neví, co a jak. Neustále se něco mění nebo doplňuje. Složité a větvící si zákony a právní předpisy jsou špatné, nepřehledné a na porozumění i vysvělení je třeba několik odborníků, čí zásah orgánu (který se v tom pitvá a posuzuje). A komplikovaná situace je složitá sama o sobě; složitjěší právo a zákony jí nijak neusnadňují. Takže ve (složitém) psaném právu nejsou žádné jistoty ani větší přesnost. Jednoduché právo je prostě jednoduché, je logické, snadno odvoditelné (a zde platí i to, že neznalast práva neomlouvá, protože toto je navíc srozumitelné a jasné právo). Takže jednoduché právo a zákony jsou mnohem lepší než složité… to je tak nějak jasné. A pokud jsou zákony jednoduché a jasné, nemusí být de facto ani psané… protože se to moc neliší a ani nezáleží na tom, zda to je nebo není psané. Jsou to prostě daná pravidla, kterými se společnost řídí..

Disraeli

Odpověděl/a – 20.září 23:31

Záleží, jak je to myšleno / v jaké formě by se to uskutečnilo. Jak přesně by zmizely (a proč), co by je nahradilo.
Mohla by to být anarchie, jak píše Rokio, ale taky nemusela… Společnost bez (psaných) zákonů nemusí být nezbytně bez pravidel a řádu, bez vedení, bez organizace. Vůbec ne.

Dávno ve starověku a předtím, než vznikly psané zákony, byly zákony (respektive pravidla) nepsané. Byl řád a pravidla, vědělo se co se má a co ne. Byli vladaři a byli i soudci, nemuselo být vše doslovné, nemusely být právní řády a předpisy do detailu vše pitvající, složité, odborné a s následnými vysvětlivkami/ko­mentáři apod. Nebo zákon pro každou kravinu. Žilo so podle svědomí, podle cti a místních mravů, kde lidi dokázeli poznat, co se má a co ne. Soudilo se čistě dle spravedlnosti. Když někdo někomu uškodil, bylo to zřejmé. Ne podle zákonů, ale podle toho, zda to co se událo, bylo nebo nebylo správné…

Nemálo starověkých mudrců bylo proti psaným zákonům. Plno jiných zase odsuzovalo složité a obsáhlé zákony, jako hlavně i jejich množství.
Anacharsis se posmíval Solónově víře, že psanými slovy (tj. zákony) učiní přítrž nespravedlnosti a ziskuchtivosti občanů. Říkal, že zákony se ničím neliší od pavučin, neboť jako ony zadrží z těch, které polapí, jen lidi slabé a nepatrné, kdežto mocní a bohatí je roztrhnou. Zákony obecně nedělají společnost ani lepší ani horší (byť lepší, či horší právní řád má vliv).
Čím horší je stát, tím více má zákonů.
Vlastně nepsaná pravidla existovala ve spoustě společnosti i velkých civilizací. A dříve to bylo normální a spoolečnosti fungovaly. Někde měli třeba jen základní (psaná) pravidla / přikázání / kodex (nezabiješ, nepokradeš, nezradíš, nepoškodíš cizí majetek, apod) – jednoduchá, výstižná a fundamentální – a z nich se dále odvozovaly další pravidla. Ale nikoli ve formě psaných zákonů.
Hrozně moc se dnes zbytrečně řeší, na co kdo má nebo nemá právo, má nebo nemá povinnost v tomto a tamto a určuje se, jaké jsou hranice. Věčné dilema o sousedských sporech, o stínech co vrhají stromy na cizí zahradu, a o větvích, které přesahují pozemek a o plodech, která na nich rostou, případně padají na zem (a řeší se, komu co vlastně patří nebo ne a jaké jsou nároky a práva, příapdné povinnosti jednoho a druhého). A desetitisíci stránková vyhláška o regulování prodeje zelí a podobné c0c0tiny různého druhu. Titěrnosti.

Dnešní doba je složitější, pokřočilejší (technologicky, ekonomicky), ale je to jen zdání, že právě kvůli tomu MUSÍ být složité i zákony. Nemusí. A teoreticky psané zákony nejsou nezbytně lepší, než nepsaná pravidla, která nejsou o nic méně skutečnější nebo vymyhatelnější jen proto, že nejsou psaná a doslovná.
Složitá společnost sama sebe dělá sloužitou a zakládá na nepoctivosti lidí (kteří chtějí očůrat znění zákonů a ohýbat je, jak se jen dá… v tom je taky ten problém, kdyby se tolik nezakládalo na přesném znění, jeho výkladu / výkladech a co je psáno, to je dáno a zakládalo by to více na samotné spravedlnosti, cti a mravech, mohlo by to fungovat i jinak). Lidi prostě vědí, co se má a co ne – a týká se to i slušnosti (mravů). Vědí to i bez zákonů (v základních a těch DŮLEŽITÝCH věcech). To, že to někteří porušují na tom nic nemění. Vždy někdo bude porušovat pravidla. Ale pravidla prostě mohou existovat i nepsaně – a i tak mohou být postihnutelná, trestná.

Složité zákony jsou špatné, neefektivní a kontraproduktivní. Je v nich chaos, protiřečení, nikdo (ani odborníci) se v tom neorientuje a pořádně přesně neví, co a jak. Neustále se něco mění nebo doplňuje. Složité a větvící si zákony a právní předpisy jsou špatné, nepřehledné a na porozumění i vysvělení je třeba několik odborníků, čí zásah orgánu (který se v tom pitvá a posuzuje). A komplikovaná situace je složitá sama o sobě; složitjěší právo a zákony jí nijak neusnadňují. Takže ve (složitém) psaném právu nejsou žádné jistoty ani větší přesnost. Jednoduché právo je prostě jednoduché, je logické, snadno odvoditelné (a zde platí i to, že neznalast práva neomlouvá, protože toto je navíc srozumitelné a jasné právo). Takže jednoduché právo a zákony jsou mnohem lepší než složité… to je tak nějak jasné. A pokud jsou zákony jednoduché a jasné, nemusí být de facto ani psané… protože se to moc neliší a ani nezáleží na tom, zda to je nebo není psané. Jsou to prostě daná pravidla, kterými se společnost řídí..
Složité zákony < Jednoduché a výstižné zákony. A ty jednouché by měly být zcela jasné a základní. Nemělo by jich být mnoho a měly by definovat jen správnost v těch nejdůležitějších věcech. A pokud by to tak bylo, bylo by i docela jedno, zda jsou psané nebo ne. Pořád by existovaly… Byla by to logická a snadno odvoditelná pravidla společnosti, která by každý znal.