Historie úprav
Odpověděl/a – 22.srpen 23:19
Ano, v podstatě všude a vždy až do 20. století… (tedy všude myslím
v Západní/evropské společnosti).
Na počátku 20. století začala výuka latiny a řečtiny pomalu ustpovat a
kolem poloviny už prakticky vymizela.
TOHLE byly druhé jazyky, nikoli angličtina (případně němčina, ruština, v jiných zemích francouzština).
Odpověděl/a – 22.srpen 23:49
Ano, v podstatě všude a vždy až do 20. století… (tedy všude myslím
v Západní/evropské společnosti). Byly povinné. Byly součástí v rámci
vzdělávacích systémů napříč zeměmi.
Na počátku 20. století začala výuka latiny a řečtiny více ustupovat a
kolem poloviny století už prakticky vymizela. Začalo to už ale
v 19. století.
Každopádně tou řečtinou se myslí starořečtina. Nevyučovala se moderní
(nebo tehdy moderní) řečtina.
Byl to základ výuky a v podstatě i vědění. Tyto jazyky byly
stěžejní.
Spisovatelé a různí autoři taky psali v těchto jazycích po velmi dlouhou
dobu (tedy zejména latinou… ale to je fuk).
TOHLE byly „druhé jazyky“, nikoli angličtina (případně němčina, ruština, v jiných zemích francouzština). Protože to byl základ evropské civilzace i jistý původ všechs států a přímá cesta ke klasické (latinsko-řecké) literatuře. Překlady staré literatury do mateřského jazyka dříve moc nebyly, jen některých děl, či jejich částí… protože ani nebyly třeba. Lidi totiž ta díla uměli číst. A jistě, pak se našlo pár překladatelů, kteří to (skoro) vše přeložili. Na jednu stranu „záslužná“ práce, na druhou medvědí služba…
Původně degradovaly z povinných na volitelné a pak se zcela vytratily
(i zájem o ně). Zmizely v důsledku liberalismu a nacionalismu. Součást
„modernizace“ a „reforem“.
Byly to jazyky vzdělaných a kultivovaných lidí. S tímto se otevíral
přístup ke vědám, filozofii, náboženství, politice, právu a většině
literatury od starověku po renesanci… Tyto jazyky jsou jedinečné ve své
funkci a významu a v tom, jaké divy umí vykouzlit svými obraty,
slovotvorbou, významem slov a sklabou vět. Jejich učením se navíc skvěle
podcěnoval mozek a myšlení. Nemluvě o tom, že i ty profesionální
překlady většinou NEJSOU nikdy tak dobré jako originál a mnoho z toho
postrádají (mnohé se ani nedá správně vyjádřit – a když si to autor
uvědomoval, tak k tomu přidal milion poznámek na vysvětlenou, co a proč je
jak vyjádřeno). Mít vše přeložené je snadné, pohodlné… ale to
neznamená lepší. Lepší je umět jazyk, než se spoléhat na konkrétní
překlad/ately.
Že se místo těmto dvěma „mrtvým“ jazykům, mohli lidé věnovat
praktičtějším jazykům, kterými by se domluvili v cizině (jako AJ)? Není
to pravda. Za jedno, ty jazyky nebyly mrtvé, když se tak hojně používaly,
za druhé, učily se i další cizí jazyky (řečtina/latina byly
samozřejmostí, a stejně lidi uměli německy a často i fracouzsky,
rusky..).. A ústup od jejich výuky byl spíš proto, že nacionalismus taky
nesnášel vše „cizí“ a opěvoval vše tzv. domácí, včetně vlastního
jazyka… kdyby se ale raději ti nacionalisté podívali na skutečný vývoj
jejich země, jazyky i vlivy, kterými byly utvářeny, dostali by se
k Římské říši a do antické Řecka, a mj. k řečtině a latině.
Nacionalisté popírali sami sebe..
Úpadek výuky těchto jazyků byl brán jako modernizace a samotné ty jazyky,
jako něco zastaralého a nepotřebného. Ale nebylo to tak.
