Historie úprav
Odpověděl/a – 20.srpen 12:04
Telepatie už byla prokázána.. (vědecké výzkumy za poslední
+desetiletí za pomocí přístrojů; nebo ‚psychické‘ výzkumy
z minulého a předminulého století: Flammarion, Richet – Pojednání
o metapsychice).
Etika se na takové jevy a schopnosti nevztahuje (ona s nimi ani
nepočítá).
Jak to funguje nebo by mohlo, je komplikovanější. Nikdo neříká, že by to
ten člověk dokázal ovládat a obzvlášť.
Tohle už je za hranicemi fyziky (hmoty) i individuality nebo práv… Leda by
to byla nová (multifunkční) technologie v podobě malého přenosného
(osobního) přístroje… To už by se pak upravilo, co je a není správné a
etické. Ale prozatím to v takové podobě neexistuje.
Víc než čtení myšlenek je to spíše dorozumívání a fungovat by to
mělo tak, že jeden přenese informace do mysli druhého (ať už slova,
obrazy, pojmy/představy, emoce, apod… 100 % přesnost informací, přenos
bez nutnosti o tom mluvit, psát, složitě to popisovat/vysvětlovat) a ten
zase může poslat něco tomu prvnímu. V zaznamenaných případech se tedy
jednalo spíše o (v jisté míře účelné) „odesílání“, než že
někdo někomu čte jeho myšlenky. Řekněme něco jako pošta.
V těch případech, kdy se jednalo o čtení v pravém slova smyslu (že
vzájemně věděli, co si druhý myslí), tak to byli ldié, kteří byli velmi
spojeni. Za jedno nějakým blízkým poutem (manželé, matka – dítě,
sourozenci, dvojčata, velmi blízcí přátelé) a za druhé v situaci, kde
cítili spojení/propojení a byli ve stavu blízkému polo/transu. Takže se
dá stejně říct, že podmínky pro takové čtení myšlenek, vyžadovaly
hluboké pouto, porozumění/souznění (na stejné vlně) a vzájemnou shodu…
nebo když to řeknu jinak, tak prostě něco jako vzájemný souhlas. A i tak
se jednalo spíše o to, že si vzájemně vysílali myšlenky, než že je
sami od sebe přebírali z mysli druhého…
Odpověděl/a – 20.srpen 12:11
Telepatie už byla prokázána.. (vědecké výzkumy za poslední
+desetiletí za pomocí přístrojů; nebo ‚psychické‘ výzkumy
z minulého a předminulého století: Flammarion, Richet – Pojednání
o metapsychice).
Etika se na takové jevy a schopnosti nevztahuje (ona s nimi ani
nepočítá).
Jak to funguje nebo by mohlo, je komplikovanější. Nikdo neříká, že by to
ten člověk dokázal ovládat a obzvlášť na povel.
Tohle už je za hranicemi fyziky (hmoty) i individuality nebo práv… Leda by
to byla nová (multifunkční) technologie v podobě malého přenosného
(osobního) přístroje… To už by se pak upravilo, co je a není správné a
etické. Ale prozatím to v takové podobě neexistuje.
Víc než čtení myšlenek je to spíše dorozumívání a fungovat by to
mělo tak, že jeden přenese informace do mysli druhého (ať už slova,
obrazy, pojmy/představy, emoce, apod… 100 % přesnost informací, přenos
bez nutnosti o tom mluvit, psát, složitě to popisovat/vysvětlovat) a ten
zase může poslat něco tomu prvnímu. V zaznamenaných případech se tedy
jednalo spíše o (v jisté míře účelné) „odesílání“, než že
někdo někomu čte jeho myšlenky. Řekněme něco jako pošta.
V těch případech, kdy se jednalo o čtení v pravém slova smyslu (že
vzájemně věděli, co si druhý myslí), tak to byli ldié, kteří byli velmi
spojeni. Za jedno nějakým blízkým poutem (manželé, matka – dítě,
sourozenci, dvojčata, velmi blízcí přátelé) a za druhé v situaci, kde
cítili spojení/propojení a byli ve stavu blízkému polo/transu. Takže se
dá stejně říct, že podmínky pro takové čtení myšlenek, vyžadovaly
hluboké pouto, porozumění/souznění (na stejné vlně) a vzájemnou shodu…
nebo když to řeknu jinak, tak prostě něco jako vzájemný souhlas. A i tak
se jednalo spíše o to, že si vzájemně vysílali myšlenky, než že je
sami od sebe přebírali z mysli druhého…
