Odpověděl/a – 16.srpen 18:19
Logicky pozitivní. Hlavně tedy před válkou (to by platilo i pro Čechy aj.). Nevím, ale přesně, co myslíš rakouskými Němci… Rakušené byli Němci (kteří nebyli a nestali se součástí Německa – což samo představuje spojení německých zemí. Byť DNESKA se už Rakušané neidentifikují jako Němci). Nebo myslíš Rakušany, kteří žili v Německé říši?
Po prohrané válce se taky uchýlili k republikanismu, nacionalismu, touze
po „národní identitě“ a jako skoro vždy, po válce je často změna
vítaná (hlavně pro prohrané nebo náročné/devastující a vysilující
válce) – lidi chtějí změnu v naději, že si polepší… Páni poslanci
měli původně v plánu se stát součástí Německa (v tom jim ovšem
zabránila mezinárodní politka a smlouvy). A hlavně tedy, bylo to skupinové
rozhodnutí státních předáků.
Takže to je i ta případná „záhada“, proč i sami Rakušané
nezůstali monarchií nebo nakloněni Habsurků či samotné myšlence R-U.
Vždy je za tím touha po změně, jiná ideologie nebo uchvácení moci někým
jiným (skupinou nebo jedincem), který zároveň změní zřízení.
Odpověděl/a – 16.srpen 18:24
Logicky pozitivní. Hlavně tedy před válkou (to by platilo i pro Čechy aj.). Nevím, ale přesně, co myslíš rakouskými Němci… Rakušené byli Němci (kteří nebyli a nestali se součástí Německa – což samo představuje spojení německých zemí. Byť DNESKA se už Rakušané neidentifikují jako Němci). Nebo myslíš Rakušany, kteří žili v Německé říši?
Po prohrané válce se taky uchýlili k republikanismu, nacionalismu, touze
po „národní identitě“ a jako skoro vždy, po válce je často změna
vítaná (hlavně pro prohrané nebo náročné/devastující a vysilující
válce) – lidi chtějí změnu v naději, že si polepší… Páni poslanci
měli původně v plánu se stát součástí Německa (v tom jim ovšem
zabránila mezinárodní politka a smlouvy). A hlavně tedy, bylo to skupinové
rozhodnutí státních předáků.
Takže to je i ta případná „záhada“, proč i sami Rakušané
nezůstali monarchií nebo nakloněni Habsurků či samotné myšlence R-U.
Vždy je za tím touha po změně, jiná ideologie nebo uchvácení moci někým
jiným (skupinou nebo jedincem), který zároveň změní zřízení.
Roli samozřejmě hrála i prohra, samotný rozpad, „pokořující“ dohody,
mezinárodní tlak (republikánský) a jisté zbavení se zodpovědnosti a
„přechod na druhou stranu“ (Habsburk – nepřítel, stejně jako R-U,
samotné nástupnické státy představovaly novoty, žádné staré závazky,
žádné reparace apod).