Historie úprav

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 16.srpen 18:19

Logicky pozitivní. Hlavně tedy před válkou (to by platilo i pro Čechy aj.). Nevím, ale přesně, co myslíš rakouskými Němci… Rakušené byli Němci (kteří nebyli a nestali se součástí Německa – což samo představuje spojení německých zemí. Byť DNESKA se už Rakušané neidentifikují jako Němci). Nebo myslíš Rakušany, kteří žili v Německé říši?

Po prohrané válce se taky uchýlili k republikanismu, nacionalismu, touze po „národní identitě“ a jako skoro vždy, po válce je často změna vítaná (hlavně pro prohrané nebo náročné/devastující a vysilující válce) – lidi chtějí změnu v naději, že si polepší… Páni poslanci měli původně v plánu se stát součástí Německa (v tom jim ovšem zabránila mezinárodní politka a smlouvy). A hlavně tedy, bylo to skupinové rozhodnutí státních předáků.
Takže to je i ta případná „záhada“, proč i sami Rakušané nezůstali monarchií nebo nakloněni Habsurků či samotné myšlence R-U. Vždy je za tím touha po změně, jiná ideologie nebo uchvácení moci někým jiným (skupinou nebo jedincem), který zároveň změní zřízení.

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 16.srpen 18:24

Logicky pozitivní. Hlavně tedy před válkou (to by platilo i pro Čechy aj.). Nevím, ale přesně, co myslíš rakouskými Němci… Rakušené byli Němci (kteří nebyli a nestali se součástí Německa – což samo představuje spojení německých zemí. Byť DNESKA se už Rakušané neidentifikují jako Němci). Nebo myslíš Rakušany, kteří žili v Německé říši?

Po prohrané válce se taky uchýlili k republikanismu, nacionalismu, touze po „národní identitě“ a jako skoro vždy, po válce je často změna vítaná (hlavně pro prohrané nebo náročné/devastující a vysilující válce) – lidi chtějí změnu v naději, že si polepší… Páni poslanci měli původně v plánu se stát součástí Německa (v tom jim ovšem zabránila mezinárodní politka a smlouvy). A hlavně tedy, bylo to skupinové rozhodnutí státních předáků.
Takže to je i ta případná „záhada“, proč i sami Rakušané nezůstali monarchií nebo nakloněni Habsurků či samotné myšlence R-U. Vždy je za tím touha po změně, jiná ideologie nebo uchvácení moci někým jiným (skupinou nebo jedincem), který zároveň změní zřízení.
Roli samozřejmě hrála i prohra, samotný rozpad, „pokořující“ dohody, mezinárodní tlak (republikánský) a jisté zbavení se zodpovědnosti a „přechod na druhou stranu“ (Habsburk – nepřítel, stejně jako R-U, samotné nástupnické státy představovaly novoty, žádné staré závazky, žádné reparace apod).