Historie úprav
Odpověděl/a – 23.květen 12:56
Ta otázka měla být položena jinak: jak se pohřbívalo v minulosti?
Co si budeme říkat, až do 50. let se drtivá většina pohřebních rituálů řídila dogmatikou podle religie každýho jednotlivýho umrlce.
Zatímco Israelité mají v dogmatice, že jakmile je v zemi zakopaný umrlec, tak se z toho místa nesmí zvednout nic, co nelze odnést jednou rukou, a zároveň se nesmí kopat do země (proto na hřbitovech Israelitů najdeš i náhrobky z 16. století, i starší, a čím starší náhrobek, tím je nižší. Israelité pohřbili umrlce, vztyčili náhrobek z pískovce – protože prach jsi, a v prach se obrátíš platí i pro pomník – nic po tobě nesmí zůstat; pokud jsi umrlec významný, lze ten pomník „opsat“ a vyrobit znovu a překrýt jím ten původní, klidně donekonečna, ale na ten starý se nesmí sáhnout, a protože Israelité žili v ghettech, místo pro hřbitov bylo omezené, řešili to nasypáním další vrstvy zeminy – aby měli místo, proto jsou staré náhrobky nejmenší), křesťané tohle nikdy neřešili. Prostě se uplatnila nějaká tlecí doba, a pak se na místo uložil umrlec další.
Významné osobnosti měly hrobky. Prakticky ve všech starých kostelích je nějaká krypta. Třeba o ní už není povědomost, ale rozhodně tam je – tam byli pochováváni kněží. Pokud byl v místě šlechtický rod, buďto měl vlastní hrobku, no a nebo měl další kryptu v kostele, jako v něm měl vlastní oratorium.
Všichni ostatní šli do země, protože pohřeb žehem povolili katholíci až po II. Sněmu vatikánském (propagátorem pohřbu žehem byla Československá církev, ovšem ostatní protestanté povolili pohřeb žehem také relativně pozdě, zhruba se to kryje s katholickou církví).
Vykopat dobrý hrob není úplně jednoduché. Půdorys hrobu není obdélník, je to rovnoramenný lichoběžník (jedna strana, u hlavy nebo u nohou, je mírně kratší), jinak by se zesypávaly stěny. Stěny musí být prakticky rovné, vykopat hrob hluboký 2, 2.5 m opravdu není jednoduché. Často se dostane spodkem na nestabilní podloží, a pak se musí spodek vybetonovat, atp.
To naši předci neuměli, takže hroby byly mělké, řekněme, že nad penálem s umrlcem bylo 0.5 – 1.0 m zeminy, zhruba. To, sice, přispělo k rychlejšímu tlení, zároveň to však způsobilo, že umrlce běžně vyhrabávala zvěř. Při stavbě hřbitovů se s tím, částečně, počítalo, hřbitovy se proto oplocovaly (také ale proto, že šlo o posvěcenou půdu, bylo nutno ji oddělit), jako jediný vstup sloužila branka, často krytá zvonicí na krakorcích a vstupu divoké zvěře měly bránit tzv. lamače kopyt.
Nezabránily. Vlci, toulaví psi, kočkovité šelmy (dřív toho bylo mnohem víc!) vyhrabali a roztahali umrlce všude po hřbitově. Taky je potřeba zmínit, že chudí se pohřbívali, často, do společných hrobů, které se zahrabávaly až byly plné.
Jak vypadal takový hřbitov se můžeš podívat např. na malbu Cimetière des Innocents, hřbitova neviňátek, v Paříži: https://fr.wikipedia.org/wiki/Cimeti%C3%A8re_des_Innocents. Moc to s dnešním hřbitovem nemá co společného, že?
Nevolníci neměli náhrobky, na co by, proboha, byly nevolníkům náhrobky!? V lepším případě měli nějaký dřevěný kříž: co by ti mělo, dodnes, zůstat z dřevěného kříže ze 16., 17. století!? 🤓 Jak nebylo místo, tak se – prostě – země rozkopala, kosti se narvaly v kostnici, zbytek se někde zahrabal a rvali se tam další umrlci. Hřbitov neviňátek byl, při zavření, 12 pied nad ulicí (1 pied = 12 pounce; 1 pounce = 27.0708 mm – francouzský palec, uvádí se v něm obvod rukavic), tj. téměř 4 metry nad okolním terrainem! Pozor, někde je uváděno mylně 2.5 m. Provalila se stěna, proto bylo hřbitov nařízeno zavřít. Výpary z hřbitova otrávily vandráky. Na hřbitově neviňátek byla, ke konci, tak masožravá půda, že do 7 hodin z nebožtíka byly jenom kosti!
Zjevně máš o pohřbívání našich předků velmi romantické představy. 🙈
Odpověděl/a – 25.květen 11:16
Ta otázka měla být položena jinak: jak se pohřbívalo v minulosti?
Co si budeme říkat, až do 50. let se drtivá většina pohřebních rituálů řídila dogmatikou podle religie každýho jednotlivýho umrlce.
Zatímco Israelité mají v dogmatice, že jakmile je v zemi zakopaný umrlec, tak se z toho místa nesmí zvednout nic, co nelze odnést jednou rukou, a zároveň se nesmí kopat do země (proto na hřbitovech Israelitů najdeš i náhrobky z 16. století, i starší, a čím starší náhrobek, tím je nižší. Israelité pohřbili umrlce, vztyčili náhrobek z pískovce – protože „prach jsi a v prach se obrátíš“ platí i pro pomník – nic po tobě nesmí zůstat; pokud jsi umrlec významný, lze ten pomník „opsat“ a vyrobit znovu a překrýt jím ten původní, klidně donekonečna, ale na ten starý se nesmí sáhnout, a protože Israelité žili v ghettech, místo pro hřbitov bylo omezené, řešili to nasypáním další vrstvy zeminy – aby měli místo, proto jsou staré náhrobky nejmenší), křesťané tohle nikdy neřešili. Prostě se uplatnila nějaká tlecí doba, a pak se na místo uložil umrlec další.
Významné osobnosti měly hrobky. Prakticky ve všech starých kostelích je nějaká krypta. Třeba o ní už není povědomost, ale rozhodně tam je – tam byli pochováváni kněží. Pokud byl v místě šlechtický rod, buďto měl vlastní hrobku, no anebo měl další kryptu v kostele, jako v něm měl vlastní oratorium.
Všichni ostatní šli do země, protože pohřeb žehem povolili katholíci až po II. Sněmu vatikánském (propagátorem pohřbu žehem byla Československá církev, ovšem ostatní protestanté povolili pohřeb žehem také relativně pozdě, zhruba se to kryje s katholickou církví).
Vykopat dobrý hrob není úplně jednoduché. Půdorys hrobu není obdélník, je to rovnoramenný lichoběžník (jedna strana, u hlavy nebo u nohou, je mírně kratší), jinak by se zesypávaly stěny. Stěny musí být prakticky rovné, vykopat hrob hluboký 2, 2.5 m opravdu není jednoduché. Často se dostane spodkem na nestabilní podloží, a pak se musí spodek vybetonovat, atp.
To naši předci neuměli, takže hroby byly mělké, řekněme, že nad penálem s umrlcem bylo 0.5 – 1.0 m zeminy, zhruba. To, sice, přispělo k rychlejšímu tlení, zároveň to však způsobilo, že umrlce běžně vyhrabávala zvěř. Při stavbě hřbitovů se s tím částečně počítalo, hřbitovy se proto oplocovaly (také ale proto, že šlo o posvěcenou půdu, bylo nutno ji oddělit), jako jediný vstup sloužila branka, často krytá zvonicí na krakorcích a vstupu divoké zvěře měly bránit tzv. lamače kopyt.
Nezabránily. Vlci, toulaví psi, kočkovité šelmy (dřív toho bylo mnohem víc!) vyhrabali a roztahali umrlce všude po hřbitově. Taky je potřeba zmínit, že chudí se pohřbívali často do společných hrobů, které se zahrabávaly, až byly plné.
Jak vypadal takový hřbitov se můžeš podívat např. na malbu Cimetière des Innocents, hřbitova neviňátek, v Paříži: https://fr.wikipedia.org/wiki/Cimeti%C3%A8re_des_Innocents. Moc to s dnešním hřbitovem nemá co společného, že?
Nevolníci neměli náhrobky, na co by, proboha, byly nevolníkům náhrobky!? V lepším případě měli nějaký dřevěný kříž: co by ti mělo dodnes zůstat z dřevěného kříže ze 16., 17. století!? 🤓 Jak nebylo místo, tak se prostě země rozkopala, kosti se narvaly v kostnici, zbytek se někde zahrabal a rvali se tam další umrlci. Hřbitov neviňátek byl při zavření 12 pieds nad ulicí (1 pied = 12 pounce; 1 pounce = 27.0708 mm – francouzský palec, uvádí se v něm obvod rukavic), tj. téměř 4 metry nad okolním terrainem! Pozor, někde je uváděno mylně 2.5 m. Provalila se stěna, proto bylo hřbitov nařízeno zavřít. Výpary z hřbitova otrávily vandráky. Na hřbitově neviňátek byla, ke konci, tak masožravá půda, že do 7 hodin z nebožtíka byly jenom kosti!
Zjevně máš o pohřbívání našich předků velmi romantické představy. 🙈
Odpověděl/a – 28.květen 7:59
Ta otázka měla být položena jinak: jak se pohřbívalo v minulosti?
Co si budeme říkat, až do 50. let se drtivá většina pohřebních rituálů řídila dogmatikou podle religie každýho jednotlivýho umrlce.
Zatímco Israelité mají v dogmatice, že jakmile je v zemi zakopaný umrlec, tak se z toho místa nesmí zvednout nic, co nelze odnést jednou rukou, a zároveň se nesmí kopat do země (proto na hřbitovech Israelitů najdeš i náhrobky z 16. století, i starší, a čím starší náhrobek, tím je nižší. Israelité pohřbili umrlce, vztyčili náhrobek z pískovce – protože „prach jsi a v prach se obrátíš“ platí i pro pomník – nic po tobě nesmí zůstat; pokud jsi umrlec významný, lze ten pomník „opsat“ a vyrobit znovu a překrýt jím ten původní, klidně donekonečna, ale na ten starý se nesmí sáhnout, a protože Israelité žili v ghettech, místo pro hřbitov bylo omezené, řešili to nasypáním další vrstvy zeminy – aby měli místo, proto jsou staré náhrobky nejmenší), křesťané tohle nikdy neřešili. Prostě se uplatnila nějaká tlecí doba, a pak se na místo uložil umrlec další.
Významné osobnosti měly hrobky. Prakticky ve všech starých kostelích je nějaká krypta. Třeba o ní už není povědomost, ale rozhodně tam je – tam byli pochováváni kněží. Pokud byl v místě šlechtický rod, buďto měl vlastní hrobku, no anebo měl další kryptu v kostele, jako v něm měl vlastní oratorium.
Všichni ostatní šli do země, protože pohřeb žehem povolili katholíci až po II. Sněmu vatikánském (propagátorem pohřbu žehem byla Československá církev, ovšem ostatní protestanté povolili pohřeb žehem také relativně pozdě, zhruba se to kryje s katholickou církví).
Vykopat dobrý hrob není úplně jednoduché. Půdorys hrobu není obdélník, je to rovnoramenný lichoběžník (jedna strana, u hlavy nebo u nohou, je mírně kratší), jinak by se zesypávaly stěny. Stěny musí být prakticky rovné, vykopat hrob hluboký 2, 2.5 m opravdu není jednoduché. Často se dostane spodkem na nestabilní podloží, a pak se musí spodek vybetonovat, atp.
To naši předci neuměli, takže hroby byly mělké, řekněme, že nad penálem s umrlcem bylo 0.5 – 1.0 m zeminy, zhruba. To, sice, přispělo k rychlejšímu tlení, zároveň to však způsobilo, že umrlce běžně vyhrabávala zvěř. Při stavbě hřbitovů se s tím částečně počítalo, hřbitovy se proto oplocovaly (také ale proto, že šlo o posvěcenou půdu, bylo nutno ji oddělit), jako jediný vstup sloužila branka, často krytá zvonicí na krakorcích a vstupu divoké zvěře měly bránit tzv. lamače kopyt.
Nezabránily. Vlci, toulaví psi, kočkovité šelmy (dřív toho bylo mnohem víc!) vyhrabali a roztahali umrlce všude po hřbitově. Taky je potřeba zmínit, že chudí se pohřbívali často do společných hrobů, které se zahrabávaly, až byly plné.
Jak vypadal takový hřbitov se můžeš podívat např. na malbu Cimetière des Innocents, hřbitova neviňátek, v Paříži: https://fr.wikipedia.org/wiki/Cimeti%C3%A8re_des_Innocents. Moc to s dnešním hřbitovem nemá co společného, že?
Nevolníci neměli náhrobky, na co by, proboha, byly nevolníkům náhrobky!? V lepším případě měli nějaký dřevěný kříž: co by ti mělo dodnes zůstat z dřevěného kříže ze 16., 17. století!? 🤓 Jak nebylo místo, tak se prostě země rozkopala, kosti se narvaly v kostnici, zbytek se někde zahrabal a rvali se tam další umrlci. Hřbitov neviňátek byl při zavření 12 pieds nad ulicí (1 pied = 12 pouce; 1 pouce = 27.0708 mm – francouzský palec, uvádí se v něm obvod rukavic), tj. téměř 4 metry nad okolním terrainem! Pozor, někde je uváděno mylně 2.5 m. Provalila se stěna, proto bylo hřbitov nařízeno zavřít. Výpary z hřbitova otrávily vandráky. Na hřbitově neviňátek byla, ke konci, tak masožravá půda, že do 7 hodin z nebožtíka byly jenom kosti!
Zjevně máš o pohřbívání našich předků velmi romantické představy. 🙈
