Historie úprav
Odpověděl/a – 19.listopad 13:26
Po finanční stránce, což mi zaručilo jistou míru svobody (kromě
některých otevřených hranic),jsem se před revolucí MĚLA MNOHEM LÉPE.
Měla jsem dostatek jistot i „luxusu“. Potravin, zboží, oblečení. Co
jsem nekoupila v ČSSR,
koupila jsem v NDR (jiní v Polsku, Maďarsku, Jugoslávii).
Zbytek jsem snadno pořídila v Tuzexu a Luxusu.
Nechodila jsem v konfekční uniformě. nechala jsem si ušít vše podle
přání, na míru, z vybraného materiálu. Nechala uplést (sama jsem tak
šikovná nebyla).
Vychovala jsem 2 (jedináčky) děti. Té starší, jsem do 14 let (do r.
1993), mohla dopřát VÍC.
Více kulturních zážitků, výletů, dovolených, knih atp., než dítěti,
které se v roce 1993 .narodilo.
Výlet do ZOO, do pražského muzea, na hrad byly možné, jen občas (2×
v roce).
Tolik tedy ke konzumu.
Měla jsem k dispozici, přehled o světové kultuře. Hudbu, muziku z TV,
včetně nahrávek.
O tom se lidem v Praze (na Moravě a jinde). ani nesnilo.
Nestěžuji si. 😉
Mám důchod a 2 zaměstnání (4 a 3 h/den)
Jsem schopná pomáhat i mladým.
Nedosahuji takové úrovně, jako před revolucí, i jako samoživitelka.
Ale, nikdy jsem se NEMĚLA HÚŘ, než poslední 3 roky.
Věřím, že pán z Hradu je nyní spokojený 😉 (On byl asi vždy tak
trochu mimo, vždy užíval nějakých výhod a priorit. Dnes, stejně, jako
soudruh).
Odpověděl/a – 19.listopad 13:34
Po finanční stránce, což mi zaručilo jistou míru svobody (kromě
některých otevřených hranic),jsem se před revolucí MĚLA MNOHEM LÉPE.
Měla jsem dostatek jistot i „luxusu“. Potravin, zboží, oblečení. Co
jsem nekoupila v ČSSR,
koupila jsem v NDR (jiní v Polsku, Maďarsku, Jugoslávii).
Zbytek jsem snadno pořídila v Tuzexu a Luxusu.
Nechodila jsem v konfekční uniformě. nechala jsem si ušít vše podle
přání, na míru, z vybraného materiálu. Nechala uplést (sama jsem tak
šikovná nebyla).
Vychovala jsem 2 (jedináčky) děti. Té starší, jsem do 14 let (do r.
1993), mohla dopřát VÍC.
Více kulturních zážitků, výletů, dovolených, knih atp., než dítěti,
které se v roce 1993 .narodilo.
Výlet do ZOO, do pražského muzea, na hrad byly možné, jen občas (2×
v roce).
Tolik tedy ke konzumu.
Měla jsem k dispozici, přehled o světové kultuře. Hudbu, muziku z TV,
včetně nahrávek.
O tom se lidem v Praze (na Moravě a jinde). ani nesnilo.
Nestěžuji si. 😉
Mám důchod a 2 zaměstnání (4 a 3 h/den)
Jsem schopná pomáhat i mladým.
Nedosahuji takové úrovně, jako před revolucí, i jako samoživitelka.
Dříve mi na standard a mírný nadstandard stačil plat.
Ale, nikdy jsem se NEMĚLA HÚŘ, než poslední 3 roky.
Věřím, že pán z Hradu je nyní spokojený 😉 (On byl asi vždy tak
trochu mimo, vždy užíval nějakých výhod a priorit. Dnes, stejně, jako
soudruh).
