Historie úprav

da ny

Odpověděl/a – 7.říjen 21:42

Ne není.
Prd vydrží, ze všeho se kácí a řeší zbytečnosti (to už na ZŠ, kdo má jaký mobil, jaké oblečení, make-up, kam je vozí rodiče na dovolenou).
Nevím, na jaké časy vzpomínáte.
Učit jsme se museli stejně. Číst jsme museli víc. Informace hledat v literatuře. Vaření, pečení v knihovnách.
Dnes hledají na internetu, kde mají vše naservírováno. Dokonce i tu povinnou literaturu. Na internetu najdou téměř vše, rozebráno, popsáno, vypracováno.
My jsme na SŠ od češtináře měli kromě povinné literatury. 4 knihy zadané ke zpracování a každý žák jinou. To jsme přečíst museli a písemně zpracovat, odevzdat, do měsíce.
Na brigády (letní aktivity) jsme chodili. Já byla jen 2× (jednou jako pomocná síla v kuchyni, na táborech, jindy jako zdravotník, k ruce táborovému lékaři, na marodce, doprovod k lékaři při zlomeninách/ú­razech).
Pravda, v rámci školy, jsme na podzim jsme byli na lnu, 3× na bramborách. V prváku ruční sběr. V druhém ročníku na kombajnu. Ve třetím na třídičce.
VŠ jezdili pravidelně na chmelové brigády.
A vztahy?
To je přece věc každého, kdy s nimi začne. Zda v 16 nebo po 20. V 70. a 80. letech rodily děti často 17 a 18 leté maminky. U nás v každém ročníku a oboru SŠ bývaly 2.3 maminy mezi 3. a 4. ročníkem. Další 2 – 3 během čtvrtého.
20 – 22 chlapec/muž byl schopen uživit, zabezpečit rodinu. Byt dostali od podniku nebo od státu. Pomáhali rodiče a prarodiče.

Během zaměstnání mohli studovat, Stejně jako dnes. Na VŠ měla studentská rodina i místo na kolejích. Spolužík ze ZŠ si pořídil dítě se spolužačkou ve 3. ročníku. Tam museli pomoci rodiče (jesle od 1 roku dítěte) hlavně s e střechou nad hlavou i finančně.
SOCIÁLNÍ podpora státu fungovala. Dospělá osoba měla 5OO Kč minimálně. Rodiče brali na dospělé studenty a na vnouče dětské přídavky a tedy nižší daně (dědeček či babička).

Zájmy, záliby a sport míval ten, kdo o to stál. S tenisem je to stejné. je pro movité. Hokejisty podporovalo město, podniky. Mohli hrát i ti chudí (oni na tom byli všichni podobně, VŠ rodiče trochu lépe finančně).
Největší problém je sama škola.
Nevhodná výuky, nezpůsobilí kantoři (je jich více než kdysi). Často rozdmýchávajíc oheň mezi žáky, zesměšňováním až šikanou (blbé komentáře, nevhodné, ponižující otázky). Tak v tomto mají dnešní SŠ trošinku horší v kolektivu).
Zbytečné, balastní informace v předmětech – těch neubylo, spíše přibývá. Tohle ale umí často hodit za hlavu a ignorovat.

Zbytečně přetížené je žactvo na ZŠ.
VŠ STUDENTI, NA ŘADĚ STÁTNÍCH ŠKOL. Pak umí všechno a nic.
Podobné je to na některých, odborných SŠ, pro nedostatek dobré praxe. A odborníků (ti nejlepší z nejlepších), kteří, jejich praktický výcvik vedou
Jsou to častěji měkouši a rostou z nich mamánci, spoléhající se na rodiče. Daleko častěji, než kdysi.
Človíček v 18 – 19 (po dvacítce), „vypadl“ z domova. Pokud nestudoval, živili se všichni prací. Kolem 20/22 měli rodinu (nebo už 3leté dítě).

da ny

Odpověděl/a – 7.říjen 22:23

Ne není.
Prd vydrží, ze všeho se kácí a řeší zbytečnosti (to už na ZŠ, kdo má jaký mobil, jaké oblečení, make-up, kam je vozí rodiče na dovolenou).
Nevím, na jaké časy vzpomínáte.
Učit jsme se museli stejně. Číst jsme museli víc. Informace hledat v literatuře. Vaření, pečení v knihovnách.
Dnes hledají na internetu, kde mají vše naservírováno. Dokonce i tu povinnou literaturu. Na internetu najdou téměř vše, rozebráno, popsáno, vypracováno.
My jsme na SŠ od češtináře měli kromě povinné literatury. 4 knihy zadané ke zpracování a každý žák jinou. To jsme přečíst museli a písemně zpracovat, odevzdat, do měsíce.
Na brigády (letní aktivity) jsme chodili. Já byla jen 2× (jednou jako pomocná síla v kuchyni, na táborech, jindy jako zdravotník, k ruce táborovému lékaři, na marodce, doprovod k lékaři při zlomeninách/ú­razech).
Pravda, v rámci školy, jsme na podzim jsme byli na lnu, 3× na bramborách. V prváku ruční sběr. V druhém ročníku na kombajnu. Ve třetím na třídičce.
VŠ jezdili pravidelně na chmelové brigády.
A vztahy?
To je přece věc každého, kdy s nimi začne. Zda v 16 nebo po 20. V 70. a 80. letech rodily děti často 17 a 18 leté maminky. U nás v každém ročníku a oboru SŠ bývaly 2.3 maminy mezi 3. a 4. ročníkem. Další 2 – 3 během čtvrtého.
20 – 22 chlapec/muž byl schopen uživit, zabezpečit rodinu. Byt dostali od podniku nebo od státu. Pomáhali rodiče a prarodiče.

Během zaměstnání mohli studovat, Stejně jako dnes. Na VŠ měla studentská rodina i místo na kolejích. Spolužák ze ZŠ si pořídil dítě se spolužačkou ve 3. ročníku. Tam museli pomoci rodiče (jesle od 1 roku dítěte) hlavně s e střechou nad hlavou i finančně.
SOCIÁLNÍ podpora státu fungovala. Dospělá osoba měla 5OO Kč minimálně. Rodiče brali na dospělé studenty a na vnouče dětské přídavky a tedy nižší daně (dědeček či babička).
Poplatky na internátech/ko­lejích, byly podle příjmu rodiny.
Plná taxa, snížená a od 3 dětí v rodině, vše zdarma (ubytování a strava).
Já jsem byla na internátu 2 roky, rodiče platili plnou taxu 400 Kč za měsíc (celkem dost, od IX./1976 do XII./1978, před tím a v roce 1979 jsem dojížděla).
450 Kč/měs. platili za byt 1+2 I. ,kategorie, včetně energií a koncesionářských poplatků (od r. 1971, kdy jsme se nastěhovali, do roku 1990).

Zájmy, záliby a sport míval ten, kdo o to stál. S tenisem je to stejné. je pro movité. Hokejisty podporovalo město, podniky. Mohli hrát i ti chudí (oni na tom byli všichni podobně, VŠ rodiče trochu lépe finančně).
Největší problém je sama škola.
Nevhodná výuky, nezpůsobilí kantoři (je jich více než kdysi). Často rozdmýchávajíc oheň mezi žáky, zesměšňováním až šikanou (blbé komentáře, nevhodné, ponižující otázky). Tak v tomto mají dnešní SŠ trošinku horší v kolektivu).
Zbytečné, balastní informace v předmětech – těch neubylo, spíše přibývá. Tohle ale umí často hodit za hlavu a ignorovat.

Zbytečně přetížené je žactvo na ZŠ.
VŠ STUDENTI, NA ŘADĚ STÁTNÍCH ŠKOL. Pak umí všechno a nic.
Podobné je to na některých, odborných SŠ, pro nedostatek dobré praxe. A odborníků (ti nejlepší z nejlepších), kteří, jejich praktický výcvik vedou
Jsou to častěji měkouši a rostou z nich mamánci, spoléhající se na rodiče. Daleko častěji, než kdysi.
Človíček v 18 – 19 (po dvacítce), „vypadl“ z domova. Pokud nestudoval, živili se všichni prací. Kolem 20/22 měli rodinu (nebo už 3leté dítě).