Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 30.březen 13:56

Nemá smysl podporvat něco, co už dávno neprobíhá a co skončilo (kde znáš výsledek a navíc je to pryč). Přece nebudeš podporovat ve volbě tribuna lidu r. 50 př. n. l. Marca Antonia… když už dávno není rok 50 př.n.l., není žádný Marcus Antonius ani tribun lidu a římská republika. A už to dávno proběhlo a víš, jak to dopadlo. Stejnětak tak (už) nebudeš/nemůžeš fandit Caesarovi při jeho snaze o získání trůnu nebo Karlu Martelovi při jeho taženích proti Maurům atd. S tou první světovou je to zcela stejné.
Nedá se vyloženě fandit něčemu, co už skončilo (taky můžeš teď fandit Babišovi při kanddatuře na prezidenta… ale je to nesmysl, je to irelevantní, historii a vlastně nic to nezmění).

Teoreticky jako můžeš být na něčí straně – i když už ty strany ani neexistují (každý má pro něco větší sympatie, něco se mu líbí víc atd). Já BYCH třeba nebyl na žádné straně, protože to byla nesmyslná válka, která zničila skoro všechny zúčastněné. „Paradoxně“ to František Ferdinand d'Este vyjádřil svkěle, když o možné válce mezi R-U a Ruskou říší řekl: „Mají se rakouský císař a ruský car navzájem svrhnout z trůnu a uvolnit cestu revoluci?“ Výsledek takové války byl předem odhadnutelný – přetevším v tom období (kde byli na vzestupu anarchisté, komunisté, republikání, tzv. nacionalisté a separatisté). Bojovali proti sobě, ale paradoxně se vzájemně zničili a de facto nevyhrál nikdo (ani ti, co jakože vyhráli). Navíc „skvělým“ důsledkem 1. světové byla 2. světová a její totalitní státy a praktiky.

Jako kdyby, tak bych byl na straně Ústředních mocností… je to jen strana, nebylo to v žádném případě žádné zlo (právo bylo i nebylo na obou stranách… problém je, že to bylo subjektivní a nikdo nebyl vyloženě špatný ani dobrý), s Nacistickým Německem to nemělo nic společného (první světová je úplně o něčem jiném, než ta druhá), takže bys klidně mohl fandit jim… navíc jsme to byli přece my.
A navzdory propagandě o „hrdinných“ čsl. legionářích, to byli de facto zrádci bojující proti vlastním. Třeba praděda mojí babičky byl důstojníkem v legii (bléé), ale většina ostatních předků (z těch co vím), byla normálně a přirozeně na straně své domoviny R-U. Taky je těch pár legionářů dodnes vynášeno do nebe, ale na těch několik milionů, kteří dobrovolně bojovali za R-U se zapomělo (i účelově, navíc byli pak někteří v ČSR v jisté míře i pronásledováni). Takže tak. Fandit můžeš komu chceš a taky bych upřednostnil určitě Mocnosti před Dohodou (už kvůli samotné R-U, ale i Osmanské říši aj). Ale zase nic bych neměl vyloženě proti VB a carskému Rusku, ostatně ani vůči Frantíkům a jiným. Problém byl, že každý měl nějaký ten svůj důvod a nebyly vyloženě neopodstatněné a prostě „to“ vyvrcholilo do takové světové války… jen ta válka k ničemu užitečnému ani spravedlivému nevedla (pochopit by se ovšem daly motivy vícero států na obou stranách).

Disraeli

Odpověděl/a – 30.březen 13:59

Nemá smysl podporvat něco, co už dávno neprobíhá a co skončilo (kde znáš výsledek a navíc je to pryč). Přece nebudeš podporovat ve volbě tribuna lidu r. 50 př. n. l. Marca Antonia… když už dávno není rok 50 př.n.l., není žádný Marcus Antonius ani tribun lidu a římská republika. A už to dávno proběhlo a víš, jak to dopadlo. Stejnětak tak (už) nebudeš/nemůžeš fandit Caesarovi při jeho snaze o získání trůnu nebo Karlu Martelovi při jeho taženích proti Maurům atd. S tou první světovou je to zcela stejné.
Nedá se vyloženě fandit něčemu, co už skončilo (taky můžeš teď fandit Babišovi při kanddatuře na prezidenta… ale je to nesmysl, je to irelevantní, historii a vlastně nic to nezmění).

Teoreticky jako můžeš být na něčí straně – i když už ty strany ani neexistují (každý má pro něco větší sympatie, něco se mu líbí víc atd). Já BYCH třeba nebyl na žádné straně, protože to byla nesmyslná válka, která zničila skoro všechny zúčastněné. „Paradoxně“ to František Ferdinand d'Este vyjádřil svkěle, když o možné válce mezi R-U a Ruskou říší řekl: „Mají se rakouský císař a ruský car navzájem svrhnout z trůnu a uvolnit cestu revoluci?“ Výsledek takové války byl předem odhadnutelný – přetevším v tom období (kde byli na vzestupu anarchisté, komunisté, republikání, tzv. nacionalisté a separatisté). Bojovali proti sobě, ale paradoxně se vzájemně zničili a de facto nevyhrál nikdo (ani ti, co jakože vyhráli). Navíc „skvělým“ důsledkem 1. světové byla 2. světová a její totalitní státy a praktiky.

Jako kdyby, tak bych byl na straně Ústředních mocností… je to jen strana, nebylo to v žádném případě žádné zlo (právo bylo i nebylo na obou stranách… problém je, že to bylo subjektivní a nikdo nebyl vyloženě špatný ani dobrý), s Nacistickým Německem to nemělo nic společného (první světová je úplně o něčem jiném, než ta druhá), takže bys klidně mohl fandit jim… navíc jsme to byli přece my.
A navzdory propagandě o „hrdinných“ čsl. legionářích, to byli de facto zrádci bojující proti vlastním. Třeba praděda mojí babičky byl důstojníkem v legii (bléé), ale většina ostatních předků (z těch co vím), byla normálně a přirozeně na straně své domoviny R-U. Taky je těch pár legionářů dodnes vynášeno do nebe, ale na těch několik milionů, kteří dobrovolně bojovali za R-U se zapomělo (i účelově, navíc byli pak někteří v ČSR v jisté míře i pronásledováni). Takže tak. Fandit můžeš komu chceš a taky bych upřednostnil určitě Mocnosti před Dohodou (už kvůli samotné R-U – jako i splnění své povinosti vůči vlastí, ale i Osmanské říši aj). Ale zase nic bych neměl vyloženě proti VB a carskému Rusku, ostatně ani vůči Frantíkům a jiným. Problém byl, že každý měl nějaký ten svůj důvod a nebyly vyloženě neopodstatněné a prostě „to“ vyvrcholilo do války světového rozměru… jen ta válka k ničemu užitečnému ani spravedlivému nevedla (pochopit by se ovšem daly motivy vícero států na obou stranách).