Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 5.březen 16:45

1. Politické strany (a hnutí atd), které nejsou u moci, emůžou nic… můžou jens libovat.
2. Z politických stran, které byly nebo jsou u moci, žádná.

Takže jednoduše: žádné.

Koncept stran, stranického systému je stejně nesmyslný. Založený na volbách, mínění většiny (nebo jen největší menšiny), manipulaci, demagogii, propagandě/pro­pagaci, informační kampani/boji, atd. Strany jsou NĚJAK orientovány a tím je myšleno to, že se většinou některá/nějaká strana soustředí na určitou třídu, tedy na dělení lidí na určité skupiny a jejich vzájemné odlišování (profesně, věkově, podle pohavlí, vzdělání,..) a pak ideologicky (nějaké „hodnoty“ a přesvědčení… většinou překroucené nesmysly a prázdná slova). Strany něco slibují a pak se snaží vyhrát. A i když strana (hnutí, či jejich koalice) vyhraje a sestaví vládu, tak stejně nedodržují, co slíbili. 1. Je jim to jedno 2. nemohou, protože jim to systém a okolnosti neumožňují a nejčastěji 3. jsou neschopní a i kdyby chtěli, tak nemohou.
Spravedlnost je jen jedna. Vše ostatní je bezpředmětné. Ono se ví jaká má být ekonomika, aby dobře fungovala, ono se ví jaké má být právo, je docela zřejmé, jak má fungovat stát a politiky a co se má podporovat, aby kultura/civilizace vzkvétala a její lid se měl dobře (jako i její území, či celá planeta). A od toho není třeba stran/ického systému ani parlamentu. Strany spíš způsobují, že to nefunguje, tak jak má.

Disraeli

Odpověděl/a – 5.březen 16:48

1. Politické strany (a hnutí atd), které nejsou u moci, nemůžou nic… můžou jen slibovat.
2. Z politických stran, které byly nebo jsou u moci, žádná.

Takže jednoduše: žádné.

Koncept stran, stranického systému je stejně nesmyslný. Založený na volbách, mínění většiny (nebo jen největší menšiny), manipulaci, demagogii, propagandě/pro­pagaci, informační kampani/boji, atd. Strany jsou NĚJAK orientovány a tím je myšleno to, že se většinou některá/nějaká strana soustředí na určitou třídu, tedy na dělení/rozlišování lidí na určité skupiny a jejich vzájemné odlišování, nejedntnost (profesně, věkově, podle pohlaví, vzdělání,..) a pak ideologicky (nějaké „hodnoty“ a přesvědčení… většinou překroucené nesmysly, předsudky/zaujatost a prázdná slova). Strany něco slibují a pak se snaží vyhrát. A i když strana (hnutí, či jejich koalice) vyhraje a sestaví vládu, tak stejně nedodržují, co slíbili. 1. Je jim to jedno 2. nemohou, protože jim to systém a okolnosti neumožňují a nejčastěji 3. jsou neschopní a i kdyby chtěli, tak nemohou.
Spravedlnost je jen jedna. Vše ostatní je bezpředmětné. Ono se ví jaká má být ekonomika, aby dobře fungovala, ono se ví jaké má být právo, je docela zřejmé, jak má fungovat stát a politika, a co se má podporovat, aby kultura/civilizace vzkvétala a její lid se měl dobře (jako i její území, či celá planeta). A od toho není třeba stran/ického systému ani parlamentu. Strany spíš způsobují, že to nefunguje, tak jak má. Je to systém neefektivní a chaotický.