Historie úprav
Odpověděl/a – 23.leden 23:30
A k čemu je – ku příkladu – pokládat presidentským kandidátům speciální otázky, aby na ně odpovídali? Ten, který nevyhraje, může říci cokoli, protože tím, že nevyhrál, tak se stejně nedozvíš, hovořil-li pravdu. Ten, který vyhraje, může také říci cokoli, protože pak bude president, nebude ho moci za to, že lhal nikdo nijak potrestat. Navíc, vždy může říci, že se „změnil vítr“, nebo, že „se snažil, ale okolnosti mu to prostě neumožnily“.
Politické strany vydávají politický program. To je dosti obsáhlé čtení, které už svým rozsahem přesahuje kognitivní schopnosti a možnosti většiny soudruhů volících. O to by nešlo, ale pak je nějaký ten Parteigenosse takto v televisi na rozhovoru. A na tom televisním rozhovoru je, třeba, i novinář. A ten novinář – svině jedna! – mu položí nějakou extra záludnou otázku, protože – svině jedna! – ten program četl! A ten Parteigenosse prostě odpoví úplně z cesty. K čemu, potom, je program strany, když ho neznají ani čelní kandidáti strany? No, jistě, že k ničemu, to nikdo nebude prosazovat, ani realisovat!
To je politika, taková ona je: něco se slíbí, stejně se to ani nebude plnit tak z 98 – 99%, a to 1–2% se bude plnit, tak jako reálně, rámcově, až přijde čas lezení voličům do zadnice.
Odpověděl/a – 23.leden 23:35
A k čemu je – ku příkladu – pokládat presidentským kandidátům speciální otázky, aby na ně odpovídali? Ten, který nevyhraje, může říci cokoli, protože tím, že nevyhrál, tak se stejně nedozvíš, hovořil-li pravdu. Ten, který vyhraje, může také říci cokoli, protože pak bude president, nebude ho moci za to, že lhal nikdo nijak potrestat. Navíc, vždy může říci, že se „změnil vítr“, nebo, že „se snažil, ale okolnosti mu to prostě neumožnily“.
Politické strany vydávají politický program. To je dosti obsáhlé čtení, které už svým rozsahem přesahuje kognitivní schopnosti a možnosti většiny soudruhů volících. O to by nešlo, ale pak je nějaký ten Parteigenosse takto v televisi na rozhovoru. A na tom televisním rozhovoru je, třeba, i novinář. A ten novinář – svině jedna! – mu položí nějakou extra záludnou otázku, protože – svině jedna! – ten program četl! A ten Parteigenosse prostě odpoví úplně z cesty. K čemu, potom, je program strany, když ho neznají ani čelní kandidáti strany? No, jistě, že k ničemu, to nikdo nebude prosazovat, ani realisovat!
To je politika, taková ona je: něco se slíbí, stejně se to ani nebude plnit tak z 98 – 99%, a to 1–2% se bude plnit, tak jako reálně, rámcově, až přijde čas lezení voličům do zadnice.
„Uplácet kusem žvance“… Z pohledu nějaké vyšší morálky jistě není, ale – pochop – co má politika vůbec společného s nějakou morálkou, ne tak s morálkou nějak vyšší? To je jedna věc.
Druhá věc: každá strana, každé politické uskupení, cílí na nějakou referenční skupinu. Když se podíváš, z čeho mohou politická uskupení „vybírat“, tak ti dojde, že to „uplácení kusem žvance“ je, sice, dokonale nemorální, ale dokonale nezbytné.
Dejme tomu, že bys měl nějakou intelektuální stranu, na úrovni, a že by se ti s touto intelektuální stranou, na úrovni, nějakým zázrakem podařilo dostat do vysoké politiky. Dobře. Tak máš intelektuální stranu, takto na úrovni a jsi se s ní už dostal do vysoké politiky. A protože je to intelektuální strana, tak jako Hohe, honorace, na úrovni, noblesní, prostě jedno s druhým, tak rozhodně žvancem neuplácí.
No, ano, ona ta Hohe strana má třeba i pravdu, ale proti ní stojí takoví křupani a pařeznice, jako jsou v Ano. A ti nemají s „uplácením kusem žvance“ sebemenší problém. Myslím, že konotace, kam to dopracuje tvá noblesní a vždy naprosto korrektní strana, si domyslíš snadno sám. 😃
