Historie úprav
Odpověděl/a – 9.leden 10:03
Pojmy slov jsou dané.
V zásadě, ani v praxi, žádný rozdíl nevidím. „vládu v rukou má
vždy lid.“ 😉
V DNEŠNÍ demokratické ČR existuje cenzura (jako za Rakouska – Uherska,
za první republiky, jako v 50. letech po válce, zčásti jako v době ČSSR
a jako dnes).
Vzhledem k dosahu západních vysílačů /rozhlas a TV) v pohraničí,
nemohli „vymýt“ komunisté Čechům hlavy dostatečně/podle představ.
DNES se to a ovlivňování atmosféry , vládnoucí u národa, daří
současným politikům (ČR), za pomoci novinářů/médií, často velmi
úspěšně. Cenzura kvete, dezinformace číhá všude. Dehonestace osob je
i v české demokracii běžná, výhrůžky a zastrašování také. (!)
Vládnou mocní, dějiny psali a páší mocnáři. Lidé žijí své životy
v přirozených sinusoidách (jednou dole, jednou nahoře), napříč, každou
dobou. Tu a tam je někdy, někde ti „mocní“, nechají povyskočit od
země. Povolí uzdu. Jindy utáhnou opasek a je i vysoko do žlabu.
Je naprosto jedno, jak se republika/stát nazývá (lidová, socialistická, demokratická)
Kamarádka nedávno „vysvětlovala“ svému dospělému synovi, co jí
přinesla demokracie a rok 1989.
Jak vnímala Sametovou revoluci. V 18 letech je „nahnali“ (škola
v Ústí n/Labem, s klíčema v rukou na náměstí. Rok před maturitou bylo
všechno špatně. Vyházeli dobré i kvalitní učitele, Přišli (vrátili
se) tio „ukřivdění“ a další, nezkušené rychlokvašky. Bylo třeba
„natlouci do hlavy“ nová díla, do té doby neznámých či
„zakázaných“ autorů. Hlavně Havla (studenti těm jeho hrám
nerozuměli). Po amnestii se bály děvčata jezdit večerními vlaky domů, na
víkend (internát SŠ se zavíral). Průvodčí nahnali dívky do prvního
vagonu. Ten zamkli a otevřeli jen ve vybraných stanicích, pro výstup.
České dráhy „chránily mládež“, před obtěžováním, napadáním ze
strany vypuštěných kriminálních živlů
Odpověděl/a – 9.leden 10:26
Pojmy slov jsou dané.
V zásadě, ani v praxi, žádný rozdíl nevidím. „vládu v rukou má
vždy lid.“ 😉
V DNEŠNÍ demokratické ČR existuje cenzura (jako za Rakouska – Uherska,
za první republiky, jako v 50. letech po válce, zčásti jako v době ČSSR
a jako dnes).
Vzhledem k dosahu západních vysílačů /rozhlas a TV) v pohraničí,
nemohli „vymýt“ komunisté Čechům hlavy dostatečně/podle představ.
DNES se to a ovlivňování atmosféry , vládnoucí u národa, daří
současným politikům (ČR), za pomoci novinářů/médií, často velmi
úspěšně. Cenzura kvete, dezinformace číhá všude. Dehonestace osob je
i v české demokracii běžná, výhrůžky a zastrašování také. (!)
Vládnou mocní, dějiny psali a páší mocnáři. Lidé žijí své životy
v přirozených sinusoidách (jednou dole, jednou nahoře), napříč, každou
dobou. Tu a tam je někdy, někde ti „mocní“, nechají povyskočit od
země. Povolí uzdu. Jindy utáhnou opasek a je i vysoko do žlabu.
Je naprosto jedno, jak se republika/stát nazývá (lidová, socialistická, demokratická)
Kamarádka nedávno „vysvětlovala“ svému dospělému synovi, co jí
přinesla demokracie a rok 1989.
Jak vnímala Sametovou revoluci. V 18 letech je „nahnali“ (škola
v Ústí n/Labem, s klíčema v rukou na náměstí. Rok před maturitou bylo
všechno špatně. Vyházeli dobré i kvalitní učitele, Přišli (vrátili
se) tio „ukřivdění“ a další, nezkušené rychlokvašky. Bylo třeba
„natlouci do hlavy“ nová díla, do té doby neznámých či
„zakázaných“ autorů. Hlavně Havla (studenti těm jeho hrám
nerozuměli). Po amnestii se bály děvčata jezdit večerními vlaky domů, na
víkend (internát SŠ se zavíral). Průvodčí nahnali dívky do prvního
vagonu. Ten zamkli a otevřeli jen ve vybraných stanicích, pro výstup.
České dráhy „chránily mládež“, před obtěžováním, napadáním ze
strany vypuštěných kriminálních živlů, v uzamčených vagonech.
