Historie úprav

paul1

Odpověděl/a – 24.červenec 19:09

Občas se mi to stává i dnes, ale na jeden zážitek, který se stal před cca 40 lety vzpomínám stále. Jezdili jsme po Slovensku a stanovali. Nějaká náhoda nás zavedla k právě vznikající přehradě Ružiná. Jeli jsme z Kováčové přes Zvolen, v obci Lovinobaňa jsme si dali oběd a číšník nás nasměroval do vesnice Divín (kterou tam udajně založili Husité). Přehradu právě napustili, nikde nikdo, tak jsme tam „rozbili“ tábor. Druhý den jsme šli do vesnice nakupovat do potravin. Všechno měli, ale vajíčka už ne. Paní prodavačka se omlouvala, že jich měla dost, ale všechny vzala nějaká paní, která dělala svatbu.. Řekla jen: „Moment počkejte, já nějaké seženu.“ a
odešla. Zůstali jsme v obchodě s dětmi sami, dokonce, jak jsem si všimnul, byl na pokladně pootevřený šuplík. Asi za 10 minut se vrátila i s vejci. Omlouvala se, že jsme tak dlouho čekali, že obešla více domů, ale neměla štěstí, až u posledního vejce sehnala. Stále na to vzpomínáme, při tehdejší ochotě prodavaček, které bez rozpaků říkali zákazníkům: „Nemáme“. Tato prodavačka byla již starší, možná pamatovala časy, kdy zákazník byl náš paán.

paul1

Odpověděl/a – 24.červenec 19:21

Občas se mi to stává i dnes, ale na jeden zážitek, který se stal před cca 40 lety vzpomínám stále. Jezdili jsme po Slovensku a stanovali. Nějaká náhoda nás zavedla k právě vznikající přehradě Ružiná. Jeli jsme z Kováčové přes Zvolen, v obci Lovinobaňa jsme si dali oběd a číšník nás nasměroval do vesnice Divín (kterou tam udajně založili Husité). Přehradu právě napustili, nikde nikdo, tak jsme tam „rozbili“ tábor. Druhý den jsme šli do vesnice nakupovat do potravin. Všechno měli, ale vajíčka už ne. Paní prodavačka se omlouvala, že jich měla dost, ale všechny vzala nějaká paní, která dělala svatbu.. Řekla jen: „Moment počkejte, já nějaké seženu.“ a
odešla. Zůstali jsme v obchodě s dětmi sami, dokonce, jak jsem si všimnul, byl na pokladně pootevřený šuplík. Asi za 10 minut se vrátila i s vejci. Omlouvala se, že jsme tak dlouho čekali, že obešla více domů, ale neměla štěstí, až u posledního vejce sehnala. Stále na to vzpomínáme, při tehdejší ochotě prodavaček, které bez rozpaků říkali zákazníkům: „Nemáme“ to byl celkem šok. Tato prodavačka byla již starší, možná pamatovala časy, kdy zákazník byl náš pán.