Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 15.únor 1:02

Nemá, NEMĚL BY.
Citace z wiki, kde to odůvodňuje: „Dlouhodobě vyrovnaný rozpočet zajišťuje potřebnou stabilitu pro příznivý ekonomický vývoj dané země. Dlouhodobě vyrovnaný rozpočet je z ekonomického hlediska lepší než přebytkový nebo deficitní, a to zejména z toho důvodu, že umožňuje maximální využití všech zdrojů a zároveň nezvětšuje státní dluh.” V tom je ovšem spousta problémů. Takhle to zní logicky, ale takhle to moc nefunguje. Většina států se neřídí efektivním hospodářstvím, rozumným, fungujícím kapitalismem a volným trhem, ale direktivním, regulujícím, dluhovým (vše na dluh, půjčovat si, utrácet atd.), dokonce v určitých ohledech protekcionistickým, hlavně keynesiánstvím a spol.

Většina států se dnes snaží o vyrovnaný rozpočet (z výše uvedeného odůvodnění). V reálném světě většina států funguje tak, že se snaží, co nejvíc dostat z občanů – tolik, kolik si můžou dovolit (nemluvě o jiných příjmech), neboli oškubat ho, jak jen to jde A PAK to násilně všechno utratit. Nikoli hospodárně, efektivně, návratně/inves­tičně, ale skutečně utratit, jen proto, že „musí“, aby dodrželi vyrovnaný rozpočet. Ani nevědí kolikrát za co by to utratili, vědí jen, že to MUSÍ ZA NĚCO utratit. Výsledkem jsou samozřejmě špatné a nekvalitní statky (a spíše málo statků) v důsledku nekvalitního hospodaření.
Není to ale jen o nekvalitním hospodaření. Dříve státy nevedly dluhovou politiku a dluhy byly prostě špatné a nežádoucí, nejlíp když stát měl plnou pokladnou (přebytek), se kterým rozumně hospodařil. Dnes je „ideální“ že nemá nic a ještě se zadlužuje.
Příjde krize nebo prostě nákladnější situace a stát nemá nic (státní rezervy nepočítám, stejně jsou na nic), takže MUSÍ opatřit peníze a protože vede dluhovou ekonomiku a uznává vyrovnaný rozpočet (namísto mírně přebytkového), tak buď zvyšuje daně nebo si půjčuje, což má obojí negativní dopady. V horších situacích tedy „musí“ zvyšovat daně, aby přišel k více penězům = a nyní si může dovolit vybírat od lidí víc, prtoože „nemá na výběr“ (respektvie má odůvodnění). Ve výsledku zrtácí peníze/kapitál lidi, společnosti, ale i stát.

Rozumné, efektivní hospodaření, které rozšiřuje bohatsví společnosti je správné, ALE to neznamená, že musí být vyrovnaný rozpočet. Je lepší, když je přebytkový a NĚCO tam zbývá, s čímž dále rozumně hopodaří, spoří, investuje, množí a nadále investuje přímo do společnosti (což nejsou ty VÝDAJE,k teré představuje vyrovnaný rozpočet). Samotný rozpočet by měl být „rezervou“ a měl být hospodárný. Ani rozpočet domácnosti ani firem ani ničeho si neklade za cíl, aby byl vyrovnaný (aby měl stejné příjmy i výdaje)… to je idiotismus. Kdyby to byly výdaje jako investice, návratnost a zisky, tak OK, ale tohle jsou nenávratné výdaje, které se státu nevrací a sám zůstává bez peněz a musí je neustále shánět a zvyšovat své příjmy v důsledku nehospodárnosti a žádných přebytků. Zisk má být cílem a ten zisk pak dále rozmnožovat a zároveň jej mít jako rezervy a pojistky.

Disraeli

Odpověděl/a – 15.únor 1:12

Nemá, NEMĚL BY.
Citace z wiki, kde to odůvodňuje: „Dlouhodobě vyrovnaný rozpočet zajišťuje potřebnou stabilitu pro příznivý ekonomický vývoj dané země. Dlouhodobě vyrovnaný rozpočet je z ekonomického hlediska lepší než přebytkový nebo deficitní, a to zejména z toho důvodu, že umožňuje maximální využití všech zdrojů a zároveň nezvětšuje státní dluh.” V tom je ovšem spousta problémů. Takhle to zní logicky, ale takhle to moc nefunguje. Většina států se neřídí efektivním hospodářstvím, rozumným, fungujícím kapitalismem a volným trhem, ale direktivním, regulujícím, dluhovým (vše na dluh, půjčovat si, utrácet atd.), dokonce v určitých ohledech protekcionistickým, hlavně keynesiánstvím a spol.

Většina států se dnes snaží o vyrovnaný rozpočet (z výše uvedeného odůvodnění). V reálném světě většina států funguje tak, že se snaží dostat z občanů co nejvíc – tolik, kolik si můžou dovolit (nemluvě o jiných příjmech), neboli oškubat ho, jak jen to jde, A PAK to násilně všechno utratit. Nikoli hospodárně, efektivně, návratně/inves­tičně, ale skutečně utratit, jen proto, že „musí“, aby dodrželi vyrovnaný rozpočet. Ani nevědí kolikrát za co by to utratili, vědí jen, že to MUSÍ ZA NĚCO utratit. Výsledkem jsou samozřejmě špatné a nekvalitní statky (a spíše málo statků) v důsledku nekvalitního hospodaření, utrácení a udržování nulového rozpočtu (respektive v mínusu, který se neoficiálně zvětšuje).
Není to ale jen o nekvalitním hospodaření. Dříve státy nevedly dluhovou politiku a dluhy byly prostě špatné a nežádoucí, nejlíp když stát měl plnou pokladnu (přebytek), se kterým rozumně hospodařil. Dnes je „ideální“ že nemá nic a ještě se zadlužuje.
Příjde krize nebo prostě nákladnější situace a stát nemá nic (státní rezervy nepočítám, stejně jsou na nic), takže MUSÍ opatřit peníze a protože vede dluhovou ekonomiku a uznává vyrovnaný rozpočet (namísto mírně přebytkového), tak buď zvyšuje daně nebo si půjčuje, což má obojí negativní dopady. V horších situacích tedy „musí“ zvyšovat daně, či spíše tisknout peníze (což je vlastně totéž – vezme lidem víc), aby přišel k více penězům = a nyní si může dovolit vybírat od lidí víc, protože „nemá na výběr“ (respektvie má odůvodnění). Ve výsledku zrtácí peníze/kapitál lidi, společnosti, ale i stát.
Namísto, aby stát nechával ty prostředky (většinu z ncih) ve společnosti (mezi lidmi, ve firmách) – díky nízkým daním a poplatkům a tím nechával, ať je ta společnost bohatší a sama roste, tak se snaží je mít vysoké, mít velké příjmy a ty pak utrácet do společnosti. A utrácet je takovým způsobem, aby to nic moc nepřinášelo a aby si pak musel obstarávat nové finance, aniž by společnost reálně efektivně rostla.

Rozumné, efektivní hospodaření, které rozšiřuje bohatsví společnosti je správné, ALE to neznamená, že musí být vyrovnaný rozpočet. Je lepší, když je přebytkový a NĚCO tam zbývá, s čímž dále rozumně hopodaří, spoří, investuje, množí a nadále investuje přímo do společnosti (což není totožné jako ty VÝDAJE, jaké představuje vyrovnaný rozpočet). Samotný rozpočet by měl být „rezervou“ a měl být hospodárný, ziskový. Ani rozpočet domácnosti ani firem ani ničeho si neklade za cíl, aby byl vyrovnaný (aby měl stejné příjmy i výdaje)… to je idiotismus. Kdyby to byly výdaje jako investice, návratnost a zisky, tak OK, ale tohle jsou nenávratné výdaje, které se státu nevrací a sám zůstává bez peněz a musí je neustále shánět a zvyšovat své příjmy v důsledku nehospodárnosti a žádných přebytků. Zisk má být cílem a ten zisk pak dále rozmnožovat a zároveň jej mít jako rezervy, pojistky, základ, vlastní prostředky a způsob zhodnocování.