Znate nekoho, kdo je az uzkostlive setrny? Tzv. skrblika? Inspirovala me Savierova otazka s krabicovym vinem.

Takových lidí je dost. Někteří se projeví třeba i tím, že se snaží po vypití kávy, použít logr pro další šálek kávy. Nebo jsme u nás měli jednoho souseda v ulici, který v rodině (manželka, syn) účtoval doma oběma za každé spláchnutí WC, 5 kaček.

Je to zejména specialita JČ ;.)
Kromě maminky, polovina početné rodiny byli „shánčliví skrblíci“-
Dosud jsou. Ti mladší, někteří již méně. Bývají ovlivněni partnerem ajejich rodinou 😉
Když zašátrám, v dlohodobé paměti,
tak v JČ kdysi bývaly nízké příjmy, ale nejvyšší úspory (ČSSR)!
Zemědělská kraj, půlka žiuvobytí doma, zbytek v JZD…
Z jedné tety a sestřenice se staly držgrešle. Bratranec byl z jiného těsta a jeho manželka,
by se rozdala. Podělila by se o poslední kus chleba. Jiné ovoce se nikdy nekoupilo, jen to, co dala zahrada. Květákem se cpala 2 měsíce, jen proto, že se urodilo. Tam jsme se báli i umýt ruce po použití WC. Na WC páchl voda stočená z pračky, na splachování.
Když jsem byla malá, byla jiná. Později jsem tam o prázdninách mívala hlad.
Sestřenice s bratrancem chodívali ukrajovat salám a pro pečivo do špajzu.
Když jsem to zjistila, zašla jsem tam někdy také. 😉
Případně jsem se nacpala u společné kamarádky a její maminky, v ulici.

DALŠÍ „SKRBLÍCI“ se rekrutovali na Jižní Moravě. Dnešní situaci již neznám.
Podobně, jako v JČ, se každé ratolesti, „postavil barák“ nebo vysoké věno…
TÁTA to komentoval vesmyslu, že o posvícení a o pouti, to bylo „hubo praskni“! 😉
Okázalost sama.
To se nenechali zahanbit (hlavně na vsi). Pak zas úsporný režim…
Ale „měli“, měli vlastní domy (/s pomocí státu a nenávratných půjček),
stavěla celá vesnice, příbuzní, svépomocí.
U každého baráku muselo stá auto.
TO MY, tady na západě, ve městech jsme !utráceli zbůhdarma". Ano 3 – 4 stovky za
bydlení v 1. kategorii (bytovky, paneláky) a za jídlo v obchodech.
Ti, kteří se mohli a chtěli plahočit na pronajatých zahrádkářských koloniích,
něco „ušetřili“.
Nejsou takoví v Jižních Čechách a na Jižní Moravě všichni.
Ale někteří, to v krvi mají. I někteří potomci převzali tento model 😉

Nejprve věcná: alkoholici nepijí „víno“ z PET lahví, nebo Tetrabricku, nebo např. vodku Gieroy proto, že by byli extrémně šetrní. Oni tak činí proto, protože při množství chlastu, který do sebe za měsíc vlejou, na lepší nemají – to by museli vydělávat sto tisíc měsíčně!

Já jsem, bohužel, měl to nepotěšení poznat chauffeura autobusu, Slováka, co neměl problém za den vypít 0.5l Ferneta a 10–15 piv k tomu. A vykouřit dvě krabičky cigaret. Tak si to spočítej, kolik by musel vydělat, aby na to měl (a to měl ještě alimenty!). Jednoduchá ars mathematika, ne?

Tenhle nechlastal „krabičák“ nebo „Gieroya“, tenhle kradl, všude a všem, jak se dalo a kde se dalo. Taky možnost – taky řešení! 🙃

Jinak ano, pár jsem jich za život poznal.

Mám spolužáka, u něj jde ta spořivost až do nejbisarnějších detailů. A u něj mám tu „výhodu“, že, bohužel, znám jeho curiculum vitae, znám jeho – slavnou a vyhlášenou! – Familii.

To je jednoduché: tam vládne paní matka, která je blbá, jak vagon blata, paranoidní, despotická, nepracuje od roku 1988, nikam nechodí (ona opustí byt třeba 2–3× tejdně, na hodinu, nebo tak – až na výjimky!), ale všecko ví, všecko zná, do všeho se montuje. Jim to, nevědomě, vyhovuje, nemusí o ničem rozhodovat, nemusí za nic nést odpovědnost.

Jeho je už velmi „příjemné“ poslouchat: buďto si stěžuje, nebo kritisuje (něco, co nemůže změnit, někoho, do koho mu je kulový hovno …) a nebo papouškuje „moudra“, co někde slyšel. Ten je autentický, jak Die Deutsche Wochenschau 1944. 🤦‍♀️

No a k tý spořivosti: když jsme někde byli, to už je roků, ale to je jedno, koupil jsem si zmrzlinu, tak jsem mu koupil taky zmrzlinu (za deset, dvacet korun! 🤦‍♀️). On má nesnášenlivost na laktosu i mléčnou bílkovinu, takže nesmí ani výrobky z mléka bezlaktosovýho, no tak jsem mu koupil nějakou ledovou tříšť, nebo tak něco. A nikdy jsem to neřešil, nepočítal, a ani mi nevadilo, že on mi, jako sám od sebe, nikdy nic nekoupí. Za prvé, nepamatuju se už jak, ale nějak na to přišla řeč. Ona, teda, na to nepřišla řeč, prostě jsem neměl u sebe prachy a nebrali karty, nebo jsem měl velký peníz a nechtěl jsem, na vesnici – v malým krámu, kušnit s dvoutisícovkou, nebo tak něco, no a tak říkám: „Tak to kup ty, ne?“ Jo, koupil, a ještě k tomu byl strašně důležitý, protože vlastně z toho vypadlo, že on má přesně spočítáno, kolik zmrzlin mi „dluhuje“, a za kolik! Tak až tehdy mi došlo, proč se, občas, zeptal, za kolik to bylo. No, o to není, nejde vůbec o ty peníze, proboha, mi jenom přišlo naprosto bisarní, že kamarád počítá kamarádovi takový píčoviny. Prostě kdyby palil, tak bude mít spočítánu cenu jedný zápalky, a kdybys mu připálila 5× zápalkou, on si bude pamatovat, žes mu Ty připálila 5× zápalkou i kolik Ti za to dluhuje. 🤦‍♀️ A to proto, že on ti sám od sebe zmrzlinu nekoupí, ale kdybys si, jako, mu o ni řekla, nebo – co já vím – jsi po něm chtěla koupit kakao, nebo piškoty, tak aby nepřeplatil! 🙃🙄🙄🙄

No a potom jsem po něm – už nevím proč – potřeboval půjčit pětikilo. Pětistovku, vždyť to není ani GBP 20.00, prostě drobný! 🤦‍♀️ Pak jsme se nějakou dobu neviděli – zase, je to roků, podrobnosti nevím, ale myslím, že jsem byl marod, a pak on něco měl. Jestli jsme si, mezi tím, 5× volali, tak on neopomněl, nejméně 3× za každý hovor, se zmínit o tom, že mu dluhuju pětistovku. Hned, jak to šlo, jsem mu ji vrazil. A poměrně rychle po tom jsem s ním ukončil diplomatické vztahy. A ne, nebylo to (jenom) o té pětistovce.

Ono se to projevuje i jinak: on si nosí pití s sebou, on si nekoupí, normálně – na krámě, vodu za pět, deset korun, protože to je drahé. A nebude s sebou nosit tu vodu v PETflašce od něčeho, protože někde četl, že ty PETflašky se nesmí používat opakovaně, že pak pouští nějakej sajrajt do tý tekutiny, co je v nich. Fajn. Tak si pořídil skleněný lahve, nejprve měl dvě od nějakýho prémiovýho píva, co vychlastal jeho fotr (ten taky chlastá první ligu: se nedivím, ten se těší, až už konečně bude moci jít! 🙄), co měly klasický uzávěr. No jo, jenže to bylo dohromady litr. Však mu říkám: „Takový flašky normálně koupíš v Jednotě.“ Dokonce jsem ho vzal i tam, kde je koupí. No jo, jenže sedmičková flaška za kilo!? To je drahý! 🤦‍♀️🤦‍♀️🤦‍♀️

Tak v obchodě s potřebami pro chemiky, laboratoria, a tak, koupil čirý, litrový, skleněný flašky, co jsou v takový tý plastikový mřížce, no, jak ředidlo (ony to jsou flašky na ředidlo 😅). No a protože má batoh, který má tak třicet let a vypadá, jako by prošel peklem a zas ven (to je dobrý! To je furt ještě dobrý!: jeho ségra nosí jako „batoh“ školní tašku, co nosila na základce do první třídy! 🙃), a v tom narvaný ty skleněný flašky s vodou, nebo „čajem“, nebo tak něco, tak aby se mu ty flašky lahve o sebe neomlátily a nerozbily, tak je má zabalený ve fuseklích. A aby toho nebylo dost, tak to nejsou nový fusekle, ale vyřazený fusekle, samá díra, zaštupované různobarevnou nití na různých místech, atd. To, takhle, dojedeme na náměstí na kole, říkám: „Jdu na Kaffee, jdeš taky?“ a on, že jo, ale že se napije; říkám: „Tam si, kurwa drát, koupíš pití, ten kavárník chce taky z něčeho žrát!“ Ne, to je drahý. 🤦‍♀️ Vytáhne batoh z brašny na nosiči, vytáhne z batohu flašku z fusekle, nábožně sundá fusekli, pak tu plastikovou mřížku, a pak se – opatrně, nábožně, napije, pak zavře flašku lahve, nandá plastovou mřížku, nandá fusekli, vrátí do batohu, batoh zavře a jdeme. Půlka náměstí po něm čumí! 😂🤪 No nic: jdeme do kavárny, půl hodiny tam čumí do karty, jak bába do parte, protože jak tam jsou položky nad padesátikorunu, tak mu cvaká svěrač! Nakonec si tam objedná nějakou „domácí limonádu“, já si dám, normálně, vodu, Kaffee, něco k tomu, on tam usrkává brčkem tu limonádu, a protože oni chlastaj, jak delegace ze Sahary (ne alkohol, prostě hodně vody vypije), tak jde tak 5× na záchod s batohem, se napít. 🤦‍♀️ Pak mu dojde voda, kokotovi, protože zase do toho batohu nenarveš 3 gallony vody, a hned jak vypálíme z kavárny řeší, kde nabere vodu. 🤦‍♀️ Říkám: to jsi si ji nemohl nabrat v tý kavárně na hajzlu!? Ho to nenapadlo. 🤪😅

Ono se to projevovalo, vždy, všude, ve všem. Ale proč? Protože trpí kompulsivně obsedantní poruchou. S ním se nedá nikam jít / jet: domluvíte se na devět, přijdeš v 08 45, tam lítá, bez ladu a skladu, jak potrefená srna, nervy má, jak kdyby ho za hodinu čekala poprava, rovná věci do brašny na kole, vyndává je, rovná je znovu, kontroluje, jde pro další, ale se ještě vrátí a znovu kontroluje … Prostě: obsedantně kompulsivní porucha.

Jsem psal, že, bohužel, znám jeho dětství, že? No, ano: hyperprotektivní výchova na jedné straně, na druhé straně drakonické tresty za chyby. Tohle je výsledek. Jo, a k tomu závislá porucha – aby to byl „taký komplet, aj s kokotom!“ 🙃

Druhýho, naštěstí, neznám tak blízce, byl to zákazník na pumpě, co jsem kdysi robil. Přišel, sednul si ke stolečku, vytáhl peněženku, z ní drobný, prohlížel, vybíral ty hezké – dával stranou, ty škaredé dával do komínku. Pak za ně šel do automatu koupit nejlacinější Kaffee. Pak se s ním vrátil ke stolečku, znovu kontroloval peníze, ale nyní bankocedule. Pokládal, prohlížel, rovnal, vybíral nejškaredší, kterými mi zaplatí. Pak šel a koupil si dvoje cigára s velbloudem kratke. Pak došel ke stolečku, otevřel jednu krabičku, sundal ten igelit z ní, odpreparoval, pomalu – důkladně, kolek, vyndal ten papír zevnitř, pak udělal to samý s druhou krabičkou. Pak seděl a čuměl doblba. Jak kůň! 🤦‍♀️

Pak uklidil ten burdel z krabiček otevření, šel k novinám, čuměl do nich pět minut, vybral si noviny, sedl si k nim, napil se Kaffee, četl a usnul. Noviny zajebané, urousané a vrátil je jinam, než je vzal.

Tak pak mu vedení zakázalo si tam číst noviny. Prostě to není čítárna nebo knihovna, je to pumpa: chce noviny? Fajn: ony se prodávají! Asi tak tejden se neukázal, jenže to nejde, on má svoje rituály: musí přijít. Přišel, ale byl úplně v řiti. Všecko probíhalo jako obvykle, i čuměl do novin, akorát si je nevzal, nesedl si (on študýroval i ceny – to nezaplatí!), ale hned vypil to Kaffee a vypadl.

Jednou běhal mezi autama po pumpě. Tak jsme se, s kolegyní, dívali do kamer, ne, aby se mu něco nestalo. A ona už věděla: „neboj, on si jenom bude mýt skla!“

Hej, taky jo, ale – s tím pobíháním – to myl tři hodiny! Tři hodiny! No, se spolužákem by si rozuměli, chlapci. Já jsem říkal, že to není normální, že by měl jít na veterinární stanici k utracení, aby se světu ulevilo, picnout jatečním přístrojem a hodit do kafilerního boxu! 😜😂

Znám jich víc, ale ti nejsou takový extrém.

😃😃😃

Cappuccko, jsi si jistá, že sem mám vypsat, o co v otázce žádáš??? A budeš mít ČAS TO ČÍST? (;

Jsem totiž z Prajzské (!), víš? 😉

(Nevím jak je to možné, jak přesně geny pracují, ovšem tady mají tento typický „náckovský“ (skopčácký) manýr ÚPLNĚ VŠÍCHNI, včetně malých dětí!

Mlíčka do kávy bych vylil do kompostu, ovšem ty kapsle bych se snažil nějak vytěžit, to JE JASNÝ, tedy pokud by nebyly komu smysluplně darovat.

Ano. Děda od mého kamaráda. Kupuje si vždy ty nejlevnější varianty jídla. Třeba nejlevnější salám, nejlevnější sýr. V zimě navíc skoro netopí. Chodí doma v bundě. Přitom má prý celkem vysoký důchod.

Až budete žiť len z dôchodku, ktorý je hlboko pod vašim doterajším príjmom, s povinnými „prevádzkovými“ platbami, možno aj vy začnete byť pre ostatných „úzkostlivě šetrná“
Ale máte pravdu, nakyslé mlieko nepite! Radšej ho nechajte úplne skysnúť a potom ho už môžete piť, alebo použiť do jedla. Dobrú chuť