Odpoveď byla označena jako užitečná

Na počasí nenadávám. Samozřejmě, v současné době mi vadí třeba sucho, ale nemůžu s tím nic dělat. Musíme se s tím vyrovnat. Nadávat je zbytečné.
Na havěť také ne. Nevadí mi a říkám si byla tady dřív než já.
Stejně tak nenadávám na TV . Buď přepnu, nebo dělám něco jiného.
Zácpy na silnicích beru jako nutné zlo. Je to nepříjemné, ale dělat s tím mnoho nejde.
Co se týká tloušťky a prezentace v plavkách, tak to se mně netýká a plavky nosím velmi vyjímečně. Vlastně už několik let plavky ani nemám
Nemá smyslu ztrácet čas s věcmi, s kterými nemohu nic dělat. Občas mne sice vytáčí blbost lidí a chvilkově i naše média, která informují zcela neprofesionálně a zmateně. O inteligenci některých moderátorů a podobně je zbytečné se zmiňovat.

Upravil/a: Drap

Nadávají i opice
Nedávné experimenty Newyorské univerzity ukázaly, že makakové jsou na tom s klením stejně jako my. Při stimulaci limbického systému na sebe vřeští „sprosťárny“.

http://vtm.e15­.cz/clanek/proc-radi-nadavame

Mně přivádějí téměř k nepříčetnosti komáři a mouchy. Už jsem na ně letos vystříkal skoro celý Biolit. Je to jako boj s větrnými mlýny, ach jo. Většinu ostatních nepříjemností beru jako nutné zlo.

Nenadávám téměř na nic, jen si občas na něco postěžuji,
nebo se nad něčím pozastavím.

S Petrem Havránkem souhlasím.

Pokud by se mne dítě zeptalo, proč dospělí pořád
na něco nebo na někoho nadávají, neuvedla bych
nic z uvedených možností.

Zamyslela bych se nad tím, jestli dítěti musím dávat
takový příklad a takový podnět k otázkám.
(Vycházím z toho, že se dítě ptá na to, co vypozorovalo
ve svém nejbližším okolí.)

__

K uvedeným možnostem:

Čas s dětmi se dá trávit smysluplně za jakéhokoliv počasí.
Když prší, dá se zajít někam na výstavu, do divadla, do kina, …
Za pěkného počasí výlety do přírody, sport, …
(Tím eliminujeme i bod 3, protože se bez TV obejdeme.)

Obdobně u dalších bodů…

Na počasí nadávali naši předci a budou i naši zadci.

Údajně se nadáváním uvolňuje (aspoň částečně) nahromaděné napětí.

Nadávám, když se mi opakovaně něco vlastním přičiněním (nešikovností) nedaří. Většinou se mi opravdu uleví. :)

Na vině jsou geny. Proto jisté lidi trápí nesplněné ambice, nepřejícnost či závist, škodolibost…Pokud to je pouhá oprávněná nespokojenost se současným Status quo, je na každém, aby jen nenadával ale také inicioval změny.
Někteří lidé budou pořád nadávat i na to, v čem jim bylo vyhověno.
Nadávat s mírou je potřeba, na cokoliv, jinak bychom se zakuklili a stali by se z nás motýli!