Zdá se vám vhodné používání slovního spojení „byli odejiti“?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Jde o chybně vytvořené pasívum. Sloveso odejít není tzv. sloveso přechodné, které má předmět ve 4. pádě

Např. Chlapec četl knihu. Kniha byla čtena chlapcem.

U sloves přechodných – 4. p. " knihu" přechází v pasivu do 1. pádu „kniha“ , Podmět „chlapec“ se stává "předmětem.

„Odejít“ není sloveso přechodné, takže – dotyční museli odejít, nebo odešli.

Připadá mně to jako snaha být originální. Dotyční byli odejtí (nadřízenýni) – je to proti pravidlům češtiny.

Upravil/a: annas

Odpoveď byla označena jako užitečná

Moc česky mi to nepřipadá. Pokládám to za nesprávný novotvar s nádechem rádoby humorna (šmánkote, co jsem to zase stvořil?)

Zní to poněkud křečovitě, stejně jako řada dalších eufemismů.

Sice to správně česky není, ale používá se běžně pro situaci kdy formálně zaměstnanec odešel sám, nicméně nesmí se mluvit příliš hlasitě o tom, že k tomu byl zaměstnavatelem donucen. Nejsem si jist, zda k tomuto existuje nějaký jiný ofic. správný a přitom výstižný český výraz.

Jsou situace, v nichž je tento tvar výstižný a vhodný, jakkoliv je mluvnicky nesprávný.

Obdobně například „sešli se a dohodli mu…“ nebo „potom bude sám rád muset…“.

Ve tvorbě takovýchto obratů vynikali Šimek s Grossmannem nebo Divadlo Járy Cimrmana.

Obdobná formulace: (nadřízený) Dohodl jsem se, že …

Ano. Přestože z jazykového hlediska není vytvořeno
správně, je podle mne používání tohoto spojení vhodné.

V souvislosti, v níž se používá, se nedá použít jiné
spojení nebo obrat tak, aby plně vystihoval, oč šlo.

Věta „Museli odejít“, kterou v příkladech uvádí Annas, situaci nevystihuje
vůbec. Ani věta „Byli donuceni odejít“ by situaci nevystihla úplně přesně.

Reaguji na situace ze života, do odkazů z otázky jsem se kvůli nízkému
limitu FUP nedívala.