Za jak dlouho si může nechat člověk znovu „rozpíchat žílu“ odběrem krve?

V nemocnici někdy berou krev každé ráno. To pak ta žíla (resp. ty žíly, protože se pak střídají místa i ruce) vypadá !

Mohou mu brát krev každý den, když je třeba i vícekrát za den

To je individuální. Pro hemofilika může znamenat, že už nikdy, protože vykrvácí hned při tom prvním. ;) :D :D
Vidím to spíš na problém psychického rázu. Znal jsem borce, celkem hustej rambousek (žádný srágora, šel by s tebou do bitky na nože i kdybyste byli jen 2 proti 20), krev mu vůbec nevadila, ale…

Stačilo aby zahlédl injekční stříkačku s jehlou a začal doslova ZELENAT a při delším „působení“ (nebo při vpichu) se kácel do bezvědomí. Možná trpíš něčím podobným, to už musíš vykoumat sama. Každopádně i při větším výdeji krve – např. dárcovství, kdy se odebírá 450ml krve (srovněj s obvyklým odběrem 5–10ml na rozbory) – bys měla být OK NEJPOZDĚJI DRUHÝ DEN. Pokud tedy v tom nejsou nějaké klinické příčiny (nemoc apod.). :)

V nemocnici klidně denně.
Hele vydrž… Kluk měl jít cca ve 4–5 letech na odběr. Vysvětlili jsme mu to a v poho šel. Sestřičce na odběrech se nedařilo, 3× z jedné ruky, 2× z druhé pak to vzdala, že ho nebude trápit (nejsem si jist jestli víc jeho nebo sebe 😉 a že to zkusíme po týdnu. Kluk se ani nehnul, i když u těch posledních pokusech už se vrtěl. Při dalším pokusu to prošlo až asi na 4 pokus a ze hřbetu ruky.

Později byl s nějaký problémem v nemocnici, chystali ho na odběry, obestoupili ho asi 3 sestřičky jak jsou zvyklé. Jen se na ně podíval a prohlásil: „Mně ale nemusíte držet“

Takže s četností asi velký problém nebude, kdyby to nemělo důvod asi by se do toho lékaři nepouštěli. Měl by to vydržet každý (i když chápu, že každý to vnímá různě)
Jak je to s hojením žíly a jaké škody vlastně ten vpich nadělá – to by mně také zajímalo.

Ono se nepíchá pořád do stejného místa, takže to lze opakovat dosti často, tedy klidně každý den. Je to ale výjimka. Obvykle se na krev chodí max. párkrát za rok, třeba když bereš nějaké léky, které nabourávají játra (methotrexat, neotigason,..). a je nutné provádět často jaterní testy.
Já jsem se za svůj dosavadní život potkal s tolika jehlami, že bych to sotva spočítal, ale žádnou jizvičku ani pidijizvičku na žílách nevidím. Udělal jsem však jednu zkušenost, o kterou bych se rád podělil. Často si lidé stěžují na sestřičky, že neumějí píchat a dělají se poté na paži modřiny. Zjistil jsem, že sestřičky většinou píchat umějí opravdu velmi dobře 🙂, ale pacienti, kreténi, nedodržují doporučení po odběru – stlačit žílu v místě vpichu a držet po dobu cca 10 minut. Pokud toto dodržíme, pak se žádná modřina nekoná. Obvykle jsem byl max. do hodiny po odběru v poho a o píchnutí ani nevěděl. Tedy až na jeden případ, zhruba před rokem. Tehdy si jedna velmi pohledná mladá sesřička vybrala asi tu nejtlustší jehlu a nejtenčí žílu a velmi Jemně řečeno, moc jí to nešlo. Zhruba po 5 minutách snažení se dobrá věc podařila a to jsem se pak opravdu asi 3 dny cítil jako mrzák, jak píšeš. Takže ti věřím, že se to může stát, i když mně se to takto hodně stalo pouze jednou v životě. Ale teď už hlásím a ukazuji před píchnutím, že bych prosil píchnout semhle do této žíly. Obvykle dostávám odpověď: „No jasně, dyť ta si o to přímo říká:“