Odpoveď byla označena jako užitečná

Historie jízdních kol i s fotografiemi v odkazu

http://www.da­najka.cz/clanek-Historie-jizdnich-kol

Vysoké kolo, Kohoutovka, Penny farthing, Ordinary, High Wheel Bicycle

Stroj mnoha názvů, mnoha podob, mnoha velikostí…….

První Vysoké kolo bylo vyrobeno v Corentry Machinists Company /Anglie/ pány J.Starley, B.Smith a W.Hillmann v roce 1870.

Princip byl stejný jako u Kostitřasů – přední kolo bylo opatřeno pedály, pouze rozdíl mezi předním a zadním kolem byl mnohem větší. Jednalo se již o celokovové stroje s ocelovými dráty a ráfky s plnou pryžovou gumou po obvodu.

Výrobci se snažili dělat přední kolo větší a větší – větší rychlost a ujetá vzdálenost na jedno šlápnutí. Byl tu jediný problém – nešlo lidem prodloužit nohy…… J

Tento stroj byla první, který byl nazýván „Bicycle“ = „Dvě kola“. Bicykl se stával stále populárnějším. Velikým problémem však byla stále cena – jeden takový stroj stál v té době přibližně půlroční průměrný plat.

Dalším velkým problémem Vysokého kola byly pády spojené s jeho výškou a těžištěm v přední části kola. To ve spojení s kvalitou tehdejších cest /asfaltové komunikace vážně neexistovaly, v nejlepším případě dlážděné ulice, ale většinou jen uježděné cesty se spoustou výmolů a kamení/ znamenalo velmi těžké pády.

Tento velký problém byl velkou pobídkou pro konstruktéry. Nabízelo se několik řešení. Tím prvním bylo použít pákový mechanismus pro převod síly k pohonu – tím změnit těžiště a zmenšit tak riziko pádů. Pro příklad uvádíme „Singer X-traordinary“ bicycle z roku 1878.

Další zajímavý stroj z kategorie „Safety bicycles“ /Bezpečné kolo/ je tzv. „Kangaroo“ patentované pány E.C.F.Otto a J.Wallis roku 1878. Tady je již použit převod sil řetězy /došlo ke zmenšení průměru kola při stejně ujeté vzdálenosti na jedno šlápnutí/. Z Americké produkce to byly stroje „Star“ – první z roku 1880. Tento systém byl továrně používán až do roku 1895, samozřejmě, že v různých verzích.
–
Monocykly, Dicykly, Tricykly a Quadricykly
Tyto stroje hrály svou nezastupitelnou úlohu ve vývoji jízdního kola a to hlavně v období 1860–1895. Monocykly a Dicykly byly zkoušeny hlavně kvůli zvětšení efektivity jízdního kola. Jejich ovládání bylo však velice složité a nenesly širšího uplatnění. Tricykly a Quadricykly V počátcích vývoje jízdního kola spatřovali lidé výhody v těchto strojích v tom, že se nebylo potřeba učit umění rovnováhy, že stroje byly stabilní v klidu i pohybu a byly obecně bezpečnější než bicykly. Jejich největší rozmach začíná v roce 1880 a po celé jedno desetiletí byly zdatným soupeřem bicyklům i vysokým kolům co do popularity. Jeho zářný příklad v této kategorii můžeme uvést Rudge Rotary Coventry Tricykl. Tento stroj byl vyráběn v singel i tandemové verzi. Dále můžeme tyto stroje rozdělovat dle typu řízení (přední, postranní nebo zadní), dle typu pohonu (přední, postranní či zadní, jednotlivý, či dvojitý). Ke konci 90. let 19. století však jasně převzal nadvládu bicykl – normální dnešní bezpečné kolo, které se stalo ve své tandemové i sólo formě lehčím a bezpečnějším než tricykl.

atd.

Velké přední kolo se dělalo ´namísto´ převodů (šlapátka byla součástí předního kola, byla s ním pevně spojená, šlapátky se kolo nejen pohánělo, ale i brzdilo), bicykl tak byl mechanicky jednodušší.
Zadní kolo pak nebylo potřeba tak velké.
Na takové kolo bylo poměrně obtížné nastoupit, v držení rovnováhy zase tak velký rozdíl nebyl.