Ve kterých zemích světa se společnost na sebevrahy nedívá tak negativně?

Ono záleží i na tom na které sebevrahy. Třeba názory na Jana Palacha nejsou jen negativní. Nebo za okupace, pokud se někdo v obklíčení gestapem raději zabil, než aby riskoval, že ho gestapo mučením donutí něco prozradit, tak je to taky celkem úctyhodný důvod.

Ve většině případů je člověku sebevraha spíš líto, a pokud se někomu zabije blízký člověk, tak pak většinou mívá člověk i výčitky, že dotyčnému nedokázal včas nějak pomoci. Asi před deseti lety se zabil jeden můj dost blízký kamarád – a sice mu to na jednou stranu vlastně přeju a nevyčítám, protože vím, jaký pro něj byl život boj, ale na druhou stranu je mi líto, že to nakonec vzdal a že si své místo v životě nedokázal najít, i když měl spoustu dobrých vlastností a dokázal být někdy docela prima. Třeba by býval ještě v životě nějaké šance měl.

Tak donedávna např. v Japonsku byla sebevražda považována za důstojný a ctihodný způsob odchodu ze světa. Kupříkladu v průběhu a především na konci 2. světové značné množství Japonců (zejména důstojníků) spáchalo sebevraždu jakožto jediné východisko, jak si uchovat čest (nesplnili svoji povinnost vůči tennó [císaři] tím, že válku prohráli a odmítli nést „hanbu porážky“), čímž si ji uchovali.

Dokonce ještě dnes je v Japonsku na sebevraždu coby důsledek přijetí zodpovědnosti za chybu či projev nesouhlasu (jakkoliv se již páchá zcela vyjímečně) pohlíženo jako na čin úctyhodný a s respektem.

Čo sa dá na samovražde vidieť pozitívne?