Ukazují někteří muží svým luxusním „bourákem", letadlem, opevněným domem, drahými hodinkami apod. svou skutečnou moc,

Annas a jeste ta jejich muznost !
Navenek bicepsy a tricepsy a vespod deprex a diazepam . !
Jinak si ja vzdycky myslim, ze jestli na to maji ,vydelane, nasetrene penize , tak ok. Budiz.
Ale mam obavu, ze u takovych typku spise ty bouraky, domy a hodinky vlastni leasingove a hypotecni spolecnosti. 🙂 -iv-

Potřeba předvádět se je bližší opici než člověku. Proto mi „předvádění se majetkem“ nepřipadá hodné obdivu. Že bych před majetně se tvářícím člověkem měla potřebu „sednout si na zadek“, to mi opravdu nikdy nehrozilo.
Kdo má skutečný majetek a moc, ten se tím většinou nemá zapotřebí holedbat.
Být bohatý sebou nese i jistou odlišnost v myšlení a chování. S tím se neslučuje touha předvádění svého „bohatství“: Naopak spíš mají potřebu se předvádět zbohatlíci.

Jevy, které popisujete, se nevztahují pouze na muže. U žen se to projevuje spíše v drahých špercích, šatech a zálibě v nákladných společenských událostech. Jde o projev nedůvěry k ostatním lidem, potřebu je předem zastrašit a avizovat svou moc ve společnosti. Stejně jako má generál prýmky plné naleštěných hvězdiček, musí mít Rus velké čásy, Róm zlaté prsteny a řetězy, „dáma“ každý den jiné hadry a biznisman, úředník nebo mafián co nejdelší auto. Tedy větší, delší a dražší než někdo jiný (konkurent). Jedná se o projev vnitrodruhového soupeření o moc ve stádu, jehož výsledkem je plýtvání společenskými prostředky. Prostředky, které potom chybí ve zdravotnictví, sociální péči, výzkumu, ochraně přírody apod. Čím nákladnější tyto „zbraně“ jsou, tím více materiálu, času a práce pohltí. Jedinec, který si je pořizuje, je tím natolik „zaneprázdněn“, že potom pochopitelně nemůže společnosti alespoň vracet tolik, kolik z ní odčerpá. A většinou se tím ani nezabývá. Jedná se zbujení primitivních instinktů v nekultivovaně rivalitní společnosti, která nevyvinula inteligentní poměry k jejich uspokojení, a projevem nepřekonaného atavismu druhu homo sapiens.

ve vztahu ke svému okolí, rodině, ke svým mindrákům a podobně. Dost často to bývá právě z pocitu vlastní velikosti. Ovšem tu velikost musíme chápat v uvozovkách, velice často taky mívají zcela jiný žebříéček hodnot. Dost často to dělají i podvědomě