Odpoveď byla označena jako užitečná

Před chvílí jsem se rozčílila nad otázkou o češtině, tak zatím
jenom část (k ostatnímu se možná vrátím později).

(1)
Myslím, že častěji rodiče.

(2)
Špatný prospěch školáků je podle mne důsledkem dlouhodobého
podceňování významu vzdělání → v rodinách i ve společnosti.

(3)
Nesouhlasím s Paulem Ardenem.
Nejchytřejší a chytří žáci ve škole jsou těmi, kterým se daří v životě.
(P. Arden podle mne zaměnil školní prospěch s chytrostí.
Ovšem není v tom sám, to dělá hodně lidí.)

(4)
S Konfuciem souhlasím.

___

Senecu si nechám na později, ten stojí za další/delší zamyšlení.

__________

K Senecovi:

Učitel i žák mají (nikoliv mají mít) týž cíl: prospěch.

Otázkou je, jestli jej jeden přináší druhému. Já si myslím
že je prospěch vzájemný. Tak, jako se žáci učí od svých
učitelů, učí se učitelé od svých žáků.

_________

Poznámka:

Překvapilo mne, že i zde téměř všichni odpovídající
zaměnili chytrost se školním prospěchem.

„Nejchytřejší žáci ve škole“ přece nemusí být (a často ani nejsou) jedničkáři.
Chytrost se projevuje mj. tím, že člověk dokáže rozlišit, co je (nejen pro něj)
důležité a co může vynechat a místo toho se věnovat něčemu prospěšnějšímu,
zábavnějšímu apod.

Už jsem to tu několikrát psala, ale tady se to hodí znovu:
Školní známky nevypovídají o chytrosti ani jiných kvalitách žáků.
Říkají jenom to, že se žák v určitou dobu na něco nějak připravil.

Existuje určité procento žáků, kterým jde učení téměř samo,
stačí jim dávat ve škole pozor. Těch není mnoho, většina musí
k získání jedniček vyvinout určité úsilí. A někteří jedničkáři mají
známky doslova vydřené → kromě učení nemají čas téměř na nic jiného.

Podle mne jsou chytřejší ti žáci, kteří se spokojí s dvojkami či trojkami a vedle školy se věnují dalším činnostem. Vedou mladší děti v zájmových oddílech, věnují se četbě, umění, sportu … → prostě věcem, které nejenže jim usnadní budoucí uplatnění v životě, ale jsou mnohdy prospěšné nám všem.

Upravil/a: ivzez

Ano tak by to mělo být. Ovšem je třeba podotknout, že by se mělo jednat v tomto případě o ten prospěch reálný, který žákovi něco přinese a vybaví ho do života a ne o ten prospěch napsaný na případném vysvědčení. Mezi těmito dvěma prospěchy, bývá dost často značný . Problémem je to, že te reálný prospěch nedokážeme změřit a ani odhadnout.
1, Ten napsaný prospěch myslím řeší více rodiče než samotní žáci. Dost často si myslím že ho řeší i neobjektivně. Zajímavé je ta skutečnost, že čím úspěšnější rodiče, tím hůře se jedná s nimi o prospěchu jejich ratolestí. Naštěstí ještě ve školství neplatí vždy, že na prvním místě jsou peníze.
2,Myslím, že takto to dost přesně nelze říct. Kdyby žáci byli dokonalí, nebylo by třeba chodit do školy. I učitelé nebudou všichni stoprocentní. Přesto ale myslím, že případné školní nedostatky a špatná vzdělanost je způsobena hlavně chybnou koncepcí systému.
Ministři a ministerstva jsou kapitolou sami pro sebe. Každý rok by rádi měnili koncepci, zaváděli nové změny a nevím co všechno. Tady je podle mne původ problémů ve školství.
3. Nelze než souhlasit. Dost často to tak bývá, Neplatí ale, že čím horší ve škole, tím úspěšnější v životě.
4. S napsaným musím souhlasit. Přesto se domnívám že žáky a studenty neučíme dostatečně přemýšlet a od toho se odvíjí celá řada nedostatků ve školství a v hodnocení snad ještě více.
Ano, tak to je. Škola nezačíná prvního září, ale začínat učit se musíme všichni . Každý den začínat a tak to je po celý život, i když spousta nás ani nevnímá, že každý den přináší nová a nová poznání.

Je prospěch žáka mírou úspěšnosti? Tím bych si moc jistý nebyl. Učitel může být něco jako Komenský na druhou, ale když je žák kopyto, tj. natvrdlý nebo lajdák, nic ho nenaučí. Na druhé straně i oficiální prospěch žáka je do značné míry hodnocení poněkud subjektivní. Tak teď babo raď (to není na vás, An 🙂.

To je chyták, ta tučná otázka, že jo? ;) :D
Myslím, že prospěchem v citátu je myšleno něco jiného, než v následné otázce, ale co, hádat se nebudu – já mít svá češtin rád! ;) :D :D

1. Rodiče, pochopitelně. (tedy vyjímky možné jsou, ale budou asi zřídkavé)
2. Ne, děti jsou pořád děti, jen doba a systém výuky je jiný. (dost pitomý)

3)¨Ne, myslím si, že úspěch (tak jak ho chápu já) je podmíněn jinými vlastnostmi. („hladem“, vůlí etc.) Jedničkář BEZ nich obvykle hladce prohraje s „průměrňákem“, který jimi disponuje. Ideál je pochopitelně disponovat obojím – jak prospěchem, tak „tahem na bránu“.

4. Souhlas, není nic nebezpečnějšího, než když nevzdělaný blbec začne „myslet“!! Bojím, bojím! ;¨) :D :D

K tomu dodatku > Pro mne „škola života“ začala je JEDNOU, prozatím stále pokračuje, tudíž na nějaké „stálé/opakované začátky“ ani pomyšlení. Ale možná to je tím, že nejsem obyčejný člověk, ale Aliendrone! ;) :D :D

V Senecově době to byla pravda, dnes ne. Hl. "cíl! učitelů je výplata (nechci některým – těch pár učitelům – křivdit, ale tak to je).
Prsopěch žáků o nich nic nevypovídá, hl. ne o jejich inteligenci. Ukazuje to možná tak, jak se připravují na hodiny a jakou mají paměť…

1. Záleží na konkrétní situaci a osobách. Ale podle mě nejvíc řeší prospěch rodiče s obavami „co z těch dětí bude, když se dobře neučí?“
Pak učitelé, ale ne kvůli starostem o žáky, ale aby si udrželi práci – aby je ředitel nevyhodil nebo aby si rodiče nestěžovali kvůli špatnému prospěchu žáků z důvodu, že je to ten učitel nedokáže naučit.

2. Mistři jsou mistři a jen hóóódně málo učitelů jsou mistry ve svých oborech. Nejlepší forma vzdělání je samostudium a nebo „domácí studium“ (nemusí být jen doma), kde se učeň učí od rodičů anebo zaplacených mistrů. V tom by mohly být zahrnuty i stáže, praxe, kurzy, semináře, atd…

3. Všiml. Jsem toho názoru, že nejlíp se daří v životě trojkařům a čtyřkařům – ani nepropadají ani nejsou premianti, ale vědí, že to stačí, protože chápou, že samé jedničky jim v životě nic nezaručí… jenom jim to zabírá čas domácím učením.
Slavných čtyřkařů nebo těch, kteří nedodělali stř. školu bylo až až. (Např. slavný Einstein měl jen čtyřky z matematiky a fysiky, díky kterým se později proslavi).

4. Tak tak. Svatá pravda. Přemýšlet bez dostatečných znalostí (o oněch znalostech) je na nic a člověk pak může být nebezpečný, když si myslí co vše nezná… pak se jeho jednání mohou rovnat hlouposti.
Studenti se neučí moc přemýšlet, ale učí se látky na zpaměť (aniž by jim rozuměli)… -_-

Možná jsem trochu skeptický co škol a celkově školského vzdělávacího systému týče, ale takhle to vidím. Kde jsou ty časy akademií a gymnasii v antice, kde vyučovali válečníci, rétoři = především se nazývali filosofové („milovníci moudrosti“) a jejich žáci se pak též mohli nazývat filosofy.

Líbí se mi Kiyosakiho známý citát:
„Děti tráví roky v zastaralém vzdělávacím systému, studují předměty, které nikdy nebudou potřebovat, a připravují se na svět, který již dávno neexistuje.“

P.S. To, že jde učitelům především o výplatu jim až tak za zlé nemám. Dnes všichni dělají jen pro peníze, což se týče všech odvětví a kategorií. U nich shledávám jiné problémy např. arogance, která je u nich tak častá; nedostatečné znalosti (jak v jejich oboru, tak celkově); nenávist k vlastní práci a nespokojenost s vl. životem, kdy si mnohdy vylévají zlost na dětech a mnohé a mnohé další… jak říkám nemyslím tím všechny (jen pouhou většinu).

Pár zajímavých článků:
„Lidé se rodí jako kreativní géniové. Pak náhle zblbnou, jakmile nastoupí do školského systému“
https://ac24.cz/-/zpravy-ze-sveta/12023-lide-kreativni-nasa-vzdelavaci-system

!Mladou generaci připravujeme pro 19. století:"
https://ekonom­.ihned.cz/c1-66195780-potrebujeme-skolu-pro-21-stoleti

https://video­.aktualne.cz/sko­la-deti-ubiji-i-bez-ni-se-nauci-co-potrebuji-uceni-doma-n/r~bff070442­b5311e8b8310cc47ab5f122/­r~37e9c2a0324b11e883510c­c47ab5f122/?re­directed=15356454­16

„Školy nic nenaučí, tituly jsou k ničemu:“
https://tades­co.cz/skoly-nic-nenauci-tituly-jsou-k-nicemu-odbornik-promluvil-velmi-nelichotive-ceskem-skolstvi-obskurnich-univerzitach/

https://zena.ak­tualne.cz/sko­ly-jsou-na-nic-prestaneme-tam-deti-posilat/r~i:ar­ticle:702729/

https://zena.ak­tualne.cz/rodi­na/me-chytre-dite-odmita-studovat-skola-je-na-nic-tvrdi/r~i:arti­cle:811087/

https://www.ty­den.cz/rubriky/do­maci/skolstvi/sko­ly-uci-deti-nepotrebne-veci-system-potrebuje-reformu_449107.html

„5 důvodů, proč stojí české (nejen to české) školství za nic:“
https://www.kza­mysleni.cz/5-duvodu-proc-stoji-ceske-skolstvi-nic/

Školy často rapidně mění žáky ve sprosté, hloupé a nevzdělané (ta ironie), drogově závislé a neschopné lidi. Je to způsobeno vzájmeným vlivem kolektivu, jak ze strany ostatních žáků, tak i učitelů a všech ostatních, které díky škole potkávají. To čemu se mnohdy říká puberta, je často jen projev vlivu školy a jejich faktorů.