Máte rovněž vztek, když někomu něco půjčíte a on vám to vrátí v horším stavu, než to bylo? Stalo se vám to někdy?

Vzpomínám si, že jsem dostala knihu pohádek od Boženy Němcové. Půjčila jsem ji spolužačce. Protože ji nevracela, stále jsem ji upomínala.

Mezitím se dívka odstěhovala a knihu mně nechala na sekretariátě. Když jsem balíček otevřela, bylo mně jasné, proč vrácení knihy zdržovala. Byla jsem v šoku. Potrhané listy, některé vyrvané ze hřbetu, pastelkami počmárané listy, kniha zničená.

Nebo někdo četl knihu ve vlaku bez ochranného obalu, nevadilo mu, že mně ji vrátil ušmudlanou atd…

Nedávno jsem něco hledala v jedné brožované odborné knize, kterou jsem dlouho nepotřebovala a zdála se mně tenká. Uprostřed chybělo asi 30 listů …

O čem to svědčí?

čeho se chseš zbavit,to puč…

S knížkou:'(

Stalo.
I se něco nevrátí vůbec.
Ne nadarmo se říká, čeho se chceš zbavit, půjč.

já si třeba naopak nerad něco půjčuji, aby nedošlo k tomu, že se to zrovna pokazí, jako že se to stává

Stalo se mi to u knih které jsem půjčil a to v lepším případě.Mnohdy jsem se s knihou už nikdy neshledal.:-(

Vypravoval mně jeden soused tady z vesnice.Za komunistů tady ve vesnici bylo skoro v každém druhém baráku prase.a tento soused měl necky na paření prasete.Jeden si je přišel vypůjčit.No a když ten můj soused potřeboval zabíjet, tak si k němu došel ať mu je vrátí.On je půjčil dalšímu.A tak ten můj soused celé odpoledne scháněl po vesnici svoje necky, protože každý je půjčil zase dál.A u posledního ležely rozlámané na dvoře.Tak se zařekl že už nikdy nikomu nic nepůjčí.
Další soused půjčil sedmimetrový žebřík dalšímu na fasádu baráku.On mu ho pak vrátil zkrácený o dva metry (prý byl moc dlouhý, tak ho museli uříznout).No jak byl tenhle naštvaný, protože ten žebřík měl na okapy na svůj barák.
Já jsem zatím žádné problémy neměl, protože i když něco půjčím tak buď s tou věcí jdu a hlídám si ji nebo s ní pracuju.

Ano, půjčila jsem kamarádce kožené sako a vrátila mi ho s natrženým rukávem, ještě že jsem si toho všimla, zkoušela si ho tenkrát v práci před kolegyněmi, takže viděly, že mu nic není a pak najednou díra jak vrata, tak jsem jí ho dala zpátky a řekla jsem, že stálo 7 000,–. Když jsme měli výplatu (tenkrát nám ji dávali ještě na ruku), šla jsem přímo za ní s nataženou rukou, dala mi půlku ceny a příští měsíc doplatila zbytek. No co s takovým člověkem?