Také nemáte rádi nic neříkající oznamovací věty typu: Dopadlo to tak, jak to dopadlo, apod.?

Nevadí mi.
Nepovažuji je za „nicneříkající“, většinou konstatují skutečnost.

Ovšem od novinářů bych čekala vyšší kvalitu.

Nejsou to zrovna obratné a zvukomalebné věty, ale nevadí mi. Vadí mi spousta jiných zhovadilostí.

Tyhle věty oznamovací mi nevadí, lze je ignorovat. Ono se to i předpokládá. Horší je to s otázkami, např: „Tak japak?“ Na ně se očekává odpověď. Kdysi vedl obdobný rozhovor s kýmsi Holzman a to jsem se opravdu pobavil. Stálo by za to vyhledat ho někde v archivu a dát sem odkaz, ale nemám na to dneska sílu.

Ně kdy ani lépe odpovědět nejde.
Víc mi vadí, když někdo píše, že politici hlasovaly

Prostě vata, no. V mluveném projevu běžné (obvykle slouží k získání času na promyšlení a k následné odpovědi), v psaném by se ale vyskytovat neměly. Ono také jak u koho je to překousnutelné, lidí kteří se „živí slovem“ by měli mít LEPŠÍ skill, než ostatní, přesně jak píše ivzez.

No, nic se nedozvíme, stejně jako odpovědi na otázku: Je to tak nebo tak? a odpověď zní: Je to tak nebo tak. Ale proč, čím je to způsobeno, proč tomu tak je apod. se nám tají. 🙂

Tyto věty máme rádi tak, jak je máme rádi my.