Odpoveď byla označena jako užitečná

Konspirace je česky „spiknutí“. Jak můžu „breptat spiknutí“? Ujasni si nejdřív pojmy, než jejich použití zveřejníš… a cizí „termity“ obzvlášť…

Jsem na tom jinak.

Mně se několikrát stalo, že jsem spadla na konci schodiště.

Jdu např. do sklepa, říkám si v duchu, musím být opatrná. Sláva, už jsem na posledním schodku, ale neuvědomím si, že je pod ním plošinka, našlápnu a klečím na betonu. Jako bych to tušila, že upadnu…

Klepu na dřevo, letos jsem se opravdu zřejmě víc soustředila na schody, ale loni jsem měla dva úrazy.

Nějak si to nedovedu vysvětlit, čím víc na schody myslím, tím je to pro mě horší.

Nebo držím v ruce hrnek, kmitne se mně v hlavě, že se rozbije.. Opravdu. Už jsou střepy na podlaze.

Takže neoprávněné obavy se snažím zahnat. Třeba jsem šla, spadla se střechy, taška, minula mě.

Pokud bychom mysleli na to, co se může stát, těžko bychom mohli vycházet, cestovat atd. Co má být, tak se stane.

Upravil/a: annas

Já to mám spíš naopak. Něco zlého se mi přihodí zásadně bez varování. Ale pak už to funguje spolehlivě, protože u mně chodí neštěstí vždy ve trojici. Už jsem to tady jednou psal: klekla mi lednička, pak TV a nakonec jsem spadl ze schodů. To vše v jediném týdnu. A můžu mít oči na šťopkách, chovat se jako postižený stihomamem, stejně se něco vymamlasí.

Druhý příklad mi něco připomněl.
Pořád zapomínám pít, mám málo tekutin.

Takže bych mohla říct:
„Když budu pořád pít tak málo, skončím na dialýze.“

K otázce:
Ne, nestává se mi to.

Určitě, třeba si dokážu představit, že když jdu do sklepa pro kompot, že nějaký brouk se mnohonásobně zvětší a sežere mne. Nebo když sním ten jogurt tak se v něco proměním. Ale to je fantazie. Když tomu budeš věřit, tak se to může stát.

Ne nestává. Nikdy.