Odpoveď byla označena jako užitečná

”..Pokorný až se stanu nejmenší na světě” – pak z takového člověka bude téměř ”zbytečná” existence – je dobré si čas od času něco dopřát.
Marcus Aurelius: ”Přijímej skromně, zříkej se bez reptání.” = a za chvíli už nic mít nebudeš… :P

Mám za to, že pokora je znakem moudrých lidí, ale taky těch skromných. Vůbec to neznamená bezvýznamnost, spíše naopak. Ne všichni to ale rozeznají.

Myslím, že to neni znakem pokory. V tomto případě myslím že šlo o básnický příměr, aby si člověk uvědomil jak je ve skutečnosti malý a že takto s pokorou musí přijímat svět kolem sebe.
1, 2 a 3 nelze než bez výhrad souhlasit

Je rozdiel medzi pokorou a pokorou
1 – Pokora – pokorenie ako podľahnutie sile fyzickej, duševnej v prospech iného bez vlastnej vôle
2 – Pokora – pokora ako úcta z vlastnej vôle duchu múdrosti, šikovnosti v záujme „lepších zajtrajškov“

S Wolkrovou pokorou v citáte sa možno stotožniť aj takto:
S pokorou vnímam krásu sveta, dýchajúc vôňu domoviny. No nebudem s pokorou prijímať pach tátošov benzínových, tú zlovôľu pánov, čo daniami tisnú ľud k zemi, smogovou kopulou bránia pohľadu ku hviezdam vysoko na nebi upretému.
Pokorne vnímam diela a skúsenosti velikánov umenia, ale nebudem sa koriť, pokorne klaňať hrubej sile násilníka, „čo kradmou rukou siaha na našu slobodu“ (citát z Mor ho S.Chalúpka).
Ty klaniaš sa pokorne meču môjmu, prijímaš jeho silu? Nie, ja v pokore sa klaniam múdrosti predkov našich, čo bránili sa tebe!

Dodatok k dodatku v otázke
Kulík ako správny „žák neposeda“ prirodzene nevedel, načo sa ho pán profesor pýta, tak si vybral najschodnejšiu cestu, tiež sa chcel stať tým najmenším trpaslíkom (v scénke to je krásne vidieť)

Upravil/a: led

Tentokrát nemám vůbec co dodat,
souhlasím se vším.

A myslíte v konzumu (GB, USA, EU…), nebo v ostatním zbytku světa?

An, vy jste svou zajímavou otázku úplně zazdila formulací, takhle by se leckterý neviditelný velikán mohl urazit ;)