Stalo se vám, že jste cestou domů plakaly,

ano raz keed som sla do kadernictva bola som sklamana lebo som mala pekne dlhe vlasi a sestra sa chcela ostrihat na kratko tak som musela aj

Tak vlasy si od kadeřnice přečesávám vždycky a hned jak od ní odejdu. Vím, že to je vůči ní trošku nefér, ale mám ráda, když mi vlasy drží přirozeně a mám pocit, že „jsou moje“. S umělým a natuženým účesem ten pocit fakt nemám.
Fakt špatná jsem byla z vlasů jen jednou, ještě na gymplu. Nechala jsem se stříhat u učňů (na někom se to naučit musej :o) a kluk mi udělal krásnej střih… jenže asi o deset centimetrů kratší, než jsem chtěla. Takže ofina nebyla po bradu, ale asi k očím. Nedalo se to stáhnout do culíku, nedrželo to za ušima, lezlo to do očí. Do školy a na sport příšerný. A navíc jsem ještě měla zlomenej prst, nemohla jsem hrát florbal, chyběla jsem týmu a celkově jsem měla mizernou náladu. Takže jsem si připadala zbytečná, otrávená a ještě navíc s nehezkou a nepoužitelnou hlavou – kdo by neřval :)

Naštěstí se mi to ještě nestalo.. Jsem skromný člověk, asi bych neřešila, ani kdyby mi tam udělala vrabčí hnízdo, nebo vypálila kolečko..
Jednou jsem ale brečela, když mne stříhala ségra.. Nemohla jsem se ani podívat do zrcadla.. Druhý den jsem si ale zvykla.. :)

Mám svou kadeřnici jezdím za ní a už se známe natolik, že když se mi zdá že mě češe nějak jinak něž si představuji-hned ji na to upozorním. Vždyť si za to platím a nemalé peníze. Takže si vše řekneme hned na místě.

Ano,když mě šmikla nůžkami do vlasů na straně tak, že jsem musela být ostříhaná na „kluka“

Ano, keď mi prvý raz ostrihali dlhé vlasy na modernú slečnu s krátkymi vlasmi a ešte aj nalakovali. Ale, keď sa potom po mne chlapci začali pozerať, prešlo ma to.
Krásna ďaleká spomienka 🙂