Souhlasíte s tímto tvrzením? Pokud ne, proč?

Ne, protože stimuly k víře mohou být různé, třeba strach.

Člověk, který se bojí, nepřemýšlí racionálně, leč ze strachu dostaví se fysická reakce, no a on na tu svou obsesi hledá kompulsi. A tou kompulsí může být (inter alia) víra.

A ten pojem víra nemusíme zužovat na víru v nějakou nadpodstatnou bytost, nebo v nějaké tajemno, či něco podobného. Vůbec ne, to může být víra, že tady ten člověk mi pomůže, že tady ta organisace mne ochrání, prostě rozličná víra.

Velmi časté!

Není nezbytně nutné věřit něčemu, co považuji za správné. Např. 1+1=2. Je to pravda (při standardní axiomatice)? OK, provedu matematický důkaz a ejhle, rovnice JE správně! Jenže nyní již NEPOTŘEBUJI tomu VĚŘIT, protože to s jistotou VÍM, chápeš? 😉 🙂

Není to tak. Víru může vygenerovat neustálé strašení : virem, válkou, klimatickou katastrofou. Lidé uvěřili, že je to zabije. O vytipovaném viníkovi se zmiňuji často. Je to dobrý příklad mediální manipulace. Z marketingového hlediska jsou lidi zlomeni denodenní propagandou už po 3 měsících, a uvěří. Za tak krátkou dobu už strašení a propaganda zabrala, a lidi “ zobou z ruky”. Nejdřív lidi vystrašit, a potom jim nabídnout “spásu”, řešení, záchranu. Nebo je přinutit k jinému než přirozenému a navyklému způsobu života.

rozhodne ne, nejlepsi priklad dle meho nazoru jsou mimozemstane, ja na ne verim, ale ne z toho duvodu, ze by to bylo spravne, ale protoze vesmir je tak nepredstavitelne obrovsky, ze je sance treba 1 ku 1000000000000­0000000 googol­plexianum, ze neexistuji a jsme sami

Ano, každý to má trochu jinak.

Někdo přijme za své staré osvědčené rady a někdo to zkouší systémem pokus-omyl.
Na ten druhý způsob je lidský život až příliš krátký a systém riskantní, takže osobně sázím na osvědčené rady a sklízím dobré zkušenosti. Podotýkám, že se jedná o celkem zásadní věci, i tak je konečné rozhodnutí na mé svobodné vůli. Nenosím s sebou žádný seznam typu: „Musíš / Nesmíš“. Rozhoduji se sám za sebe. Buď chci a jednám, nebo nechci a jdu od toho pryč.